První souhrnné kompendium dřevěných kostelů a zvonic České republiky
Kuča, Karel: Dřevěné a polodřevěné kostely a zvonice České republiky

První souhrnné kompendium dřevěných kostelů a zvonic České republiky

Je velkou autorovou zásluhou, že k těmto stavbám, dýchajícím zvláštní atmosférou, přitahuje zaslouženou pozornost čtenářů a že je současně rehabilituje. Do knihy jsou přitom zahrnuty nejen tradiční stavby české a moravské, ale rovněž některé více či méně cizokrajné. Ti, kteří touží po exotice a nechtějí či nemohou cestovat příliš daleko, v ní tak naleznou i tipy, jak i u nás poznat a prožít malý kousek Balkánu či Skandinávie.

Karel Kuča (*1961) je architekt, historik urbanismu, výtvarník, publicista a autor více než dvaceti publikací z historie architektury. Jeho zatím poslední kniha přináší jedinečný přehled dřevěné sakrální architektury naší vlasti. Jak už zaznělo v jiné recenzi, Dřevěné a polodřevěné kostely a zvonice České republiky, jak se publikace přesně jmenuje, sice vyšly v edici Průvodce, ale svou hmotností patří spíše mezi výpravné encyklopedie.

V geografickém a historickém úvodu autor nastiňuje vývoj těchto staveb na našem území, následně pak v jednotlivých abecedně řazených heslech konkrétně seznamuje s jednotlivými objekty. S velkou mírou přesnosti přitom na základě dendrologie tvrdí, že nejstarší dochovaný dřevěný kostel (v Broumově) pochází ze dřeva pokáceného v zimě 1436/1437, dostává se ale i k budovám vzniklým nedávno. Na jedné z nich se například podílel známý herec a architekt David Vávra.

Počet dochovaných dřevěných kostelů a zvonic na našem území přitom v poměru ke stavbám kamenným tvoří jen jedno procento, zatímco pro srovnání ve zmíněném Norsku je to osmdesát procent. Nejsou přitom rozprostřeny nijak rovnoměrně: na jihu a západě Čech ani Moravy nenajdeme téměř žádné. Celkově jich autor dokumentuje 330, i když nevylučuje, že mimo hlavní komunikační trasy mohou být objeveny ještě další. Líčí okolnosti jejich vzniku a architektonický vývoj, vzácně se ale zastavuje také například u pověstí, kterými jsou opředeny, jako v případě makety tesařské sekery (natrvalo) zaseknuté do jisté zvonice.

Sakrální dřevěná architektura byla celkově podle autora dlouho podceňována. Ostatně i podle encyklopedie Lidová kultura církve (alespoň u nás) jednoznačně preferovaly při výstavbě kostelů kamenné či cihlové stavby, proto prý byly tyto objekty někdy i dodatečně omítány, aby vypadaly jako zděné. Některé také původně vyrostly jako provizorium, ale u něj už zůstalo nastálo či dlouhodoběji, než bylo původně zamýšleno. A kunsthistorici prý na tuto architekturu často hledí jako na cosi „méně hodnotného a příliš lidového“, pro etnologii jsou tyto stavby naopak lidové málo. U starších dřevěných kostelů přitom občas nacházíme nevšední ornamentální výzdobu, kterou sice autor fotograficky dokumentuje, ale v samotném textu se jí příliš nevěnuje.

Každopádně recenzovaná publikace představuje první souhrnné kompendium dřevěných kostelů a zvonic České republiky, i když existuje například nevydaný rukopis od Věry Bartoňkové z roku 1979, v němž se autorka pokoušela o totéž (a také množství publikací zaměřujících se na dílčí geografické oblasti). Je velkou Kučovou zásluhou, že k těmto stavbám, dýchajícím zvláštní atmosférou, přitahuje svojí knihou zaslouženou pozornost čtenářů a že je současně rehabilituje. Do knihy jsou přitom zahrnuty nejen tradiční stavby české a moravské, ale rovněž některé více či méně cizokrajné. Například řeckokatolické „cerkve“, které k nám byly v době první republiky přeneseny z Podkarpatské Rusi; pravoslavný chrám ve stylu sedmihradských a maramurešských cerkví v Mostu, nedávno k nám přepravený z Rumunska; nebo pozoruhodný sloupový kostel sv. Bedřicha, vytvořený podle norských předloh. Ti, kteří touží po exotice a nechtějí či nemohou cestovat příliš daleko, v ní tak naleznou i tipy, jak i u nás poznat a prožít malý kousek Balkánu či Skandinávie.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse