Těžká dřina lovců krevet
Cooper, Tom: Lapkové

Těžká dřina lovců krevet

Debutový jižanský román Toma Coopera se chvíli zdá být noirovým thrillerem, ve výsledku je to však spíše sociální drama s tragikomickými prvky. Autor skvěle pracuje s prostředím i postavami a děj dovádí do působivého finále.

Vydavatelský dům Euromedia Group jako by si s debutovým románem Američana Toma Coopera příliš nevěděl rady: není označen jako žánrové čtení, ale nevešel se ani do prestižní beletristické řady divize Odeon. Sám autor má na svém webu spolu s dalšími zahraničními přebaly původní verzi obálky, kde je jako nakladatelství uveden Ikar, tedy divize pro oddechové žánry, nakonec však kniha vyšla pod hlavičkou Knižního klubu. A není se čemu divit, protože román Lapkové neustále balancuje na hranici noirové krimi, černohumorné tragikomedie a sociálněkritické sondy s ekologickým motivem. Přičemž k žádnému z žánrů nakonec nezamíří, jakkoliv si od nich rekvizity i postupy docela otevřeně a přiznaně půjčuje.

Celé se to odehrává v jedné rybářské zátoce poblíž New Orleansu. Ta oblast byla před nedávnem zpustošena hurikánem Katrina, nicméně zubožení místní se aktuálně musejí vypořádat s další ekologickou katastrofou: havárií ropného vrtu. Což je problém zdánlivě menší, ale jen zdánlivě, protože jeho ničivost není náhlá a rychlá, ale plíživá a zákeřná. Vedle zanesených pláží, kde dobrovolníci perou ptákům mastné peří, se totiž ropa nenápadně, ale s postupující neúprosností objevuje i v na první pohled „zdravých“ oblastech. Rybáři nosí čím dál hubenější úlovky, které mají navíc zvláštní pachuť, voda je ošklivější, i když olejové skvrny se objevují relativně zřídka. Že je to ale průšvih docela velký, si většina z nich uvědomí nejpozději ve chvíli, kdy do městečka přijede agent dotyčné těžební společnosti a začne jim nabízet finanční odškodnění. Jistěže je to almužna v porovnání s tím, co by mohli vysoudit, kdyby se spojili, ale i v tom tkví potíž té decimované enklávy, že se tu každý stará hlavně sám o sebe a potížím se snaží vyhýbat; nejlépe to dokumentuje alibistický přístup místního šerifa ke všem obtěžujícím událostem, které se v průběhu děje objeví.

Těžařský agent Grimes, zcyničtělý místní rodák, který ten kraj odjakživa nesnášel a balamutění místních buranů bere jako hru i jistý druh pomsty, je jedním z hrdinů, z jejichž perspektivy události několika málo týdnů sledujeme. Dále to je Wes Trench, osmnáctiletý syn jednoho z místních lovců krevet, který při hurikánu přišel o manželku (a Wesovu matku), jiný lovec krevet a umanutý hledač pirátského pokladu Lindquist, bratři Toupové, kteří na skrytých ostrůvcích úspěšně udržují prosperující pole marihuany, a dvojice malých kriminálníků Cosgrove a Hanson, kteří se o těch polích dozvědí a vydávají se je hledat, aby mohli ukrást sklizeň. Dva posledně jmenovaní zřejmě dali románu název (v originále se jmenuje Marauders), skutečně jde o vykutálené zlodějíčky, kteří si nebezpečně zahrávají, protože ostří bratři Toupové svou úrodu (a obecně tajemství svého pohodlného života) neváhají bránit se zbraní v ruce.

Tento motiv se zdá být nejvíce noirový a čtenář vskutku očekává nějakou kriminální zápletku, postupně se však ukazuje, že i když možná stál na začátku celého psaní, autorovi se text postupně rozrostl a rozkošatěl a výsledkem je citlivý, ale ne pohlednicový portrét místa, které Tom Cooper zřejmě dobře zná, protože žije v New Orleans. A samozřejmě lidí, kteří se tu pachtí. Dost možná, že původně chtěl Cooper psát jen další povídku, jichž už předtím publikoval slušnou řádku. Ale těch několik různorodých postav, které si nesou svérázná traumata i touhy, si románový formát zasloužilo.

Z oněch zmíněných má každý pocit, že mu život proklouzává pod rukama, přičemž by podle něj stačilo málo, aby se zásadně vylepšil. Pochopitelně s výjimkou bratrů Toupových, ti už mají své jisté a starají se jen o to, aby o jejich „živnosti“ vědělo co nejmíň lidí. Různými pohromami pronásledovaný (má jen jednu ruku a drahou protézu mu kdosi ukradne), ale stále zaťatý Lindquist se upíná k pověsti o zakopaném pokladu a brousí po pobřeží i ostrůvcích s detektorem kovů, nesourodá dvojice Cosgrove s Hansonem číhá na svou velkou ránu a Wes Trench, asi nejsympatičtější (protože nejnevinnější a nejnormálnější) postava knihy, se nějak snaží vyrovnat se ztrátou matky i s čím dál mrzoutštějším otcem, který na tom ale také není nejlépe po fyzické ani psychické stránce.

Cooper jejich osudy zajímavě, ale přitom docela přirozeně prolíná, neohromuje nějak rafinovaně vyspekulovanou zápletkou. Ale pochopitelně se postupně jejich ambice navzájem střetnou ve skvělém finále, kdy opouštějí bezpečí svých loděk a bloudí příbřežními mělčinami a močály pronásledujíce se navzájem. A vedro je k zalknutí, moře smrdí ropou a zdechlými rybami a aligátoři číhají nedaleko. Ale ani zde Cooper nesklouzne k thrillerovému schématu: jistěže se tu střílí a jistěže se aligátoři nažerou lidského masa, ale to osamělé bloudění několika čím dál zoufalejších mužů má spíše snový, halucinační charakter.

Cooperův román by možná neudělal ostudu ani v edici Jiný Jih konkurenčního nakladatelství Argo, kde mimochodem tituly přibývají v poslední době trestuhodně pomalu. Asi by bylo troufalé jej řadit k Flannery O’Connorové nebo Jamesi Dickeymu, ale jako jejich aktuální pokračovatel, snad o něco krotší a jazykově méně vybavený, by obstál. Empaticky, ale s dostatečným odstupem líčí zatvrzelé, samotářské Jižany, mimochodem vesměs chlapy (vyskytnou se tu asi tři velmi vedlejší ženské postavy). Svůj příběh uzavírá možná až příliš útěšně, ale čtenář, který si mezitím vlastně všechny postavy včetně několika mizerů dost oblíbil, mu je vděčný, že alespoň některé nechal naživu, a dokonce s lepší budoucností.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Martina Knápková, Knižní klub, Praha, 2016, 344 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse