Komiksové detektivce se v posledních letech docela daří. Představuje jakousi přístupnou alternativu k masovým, převážně superhrdinským sériím, která ale čtenáře příliš nezatěžuje a nabízí přehledný a napínavý děj. Tím, že předpokládá starší a zkušenější čtenáře, dovoluje autorům trochu experimentovat s vyprávěním i kresbou a výsledkem bývají působivá, nepodbízivá díla, která ve výsledku možná posouvají vnímání komiksu širší veřejností výrazněji než umělecky ambicióznější, ale už příliš artistní práce.

Podobně může zafungovat také adaptace jednoho z nejslavnějších románů amerického klasika noiru a drsné školy Donalda E. Westlakea. Poprvé vyšla v roce 1962 pod názvem Lovec, pozdější vydání nesla i názvy úspěšných filmových adaptací Point Blank (z roku 1967) a Odplata (1999). Stala se základem pro úspěšnou sérii, kterou Westlake pod pseudonymem Richard Stark publikoval až do své smrti v roce 2008, kdy vyšla poslední „parkerovka“ Dirty Money (Špinavý prachy). V češtině jich bohužel mnoho neznáme, v roce 1999 doprovodilo videoklipově přepálený filmový blockbuster s Melem Gibsonem vydání Lovce (pod názvem Odplata), v roce 2008 vydalo nakladatelství Beta-Dobrovský sedmnáctou „parkerovku“ Návrat, v níž se Westlake v roce 1997 ke svému hrdinovi po třiadvaceti letech vrátil, avšak ta provanula českými knihkupectvími bez valného ohlasu a titul nakonec skončil ve výprodeji.

Úroveň dobrodružství drsného zločince Parkera je samozřejmě kolísavá, nicméně první z nich patří k absolutní klasice americké drsné školy a dočkalo se mnoha (pokleslejších) nápodob a parafrází. Do běla rozzuřený, avšak navenek ledově klidný muž se tu vydává za pomstou – a také za svými penězi. Po jedné nebezpečné ozbrojené akci, která zprvu dokonale vyšla, jej totiž podrazil parťák Mal (a také Parkerova milenka Lynn). Parker šťastnou náhodou přežil, ale zůstal z něj tulák bez majetku a bez identity. To mu samozřejmě nemůže zabránit v pomstě, do níž se pouští i proti zdánlivě nepřekonatelné přesile: Mal se totiž mezitím stal členem mafie, která nad ním drží ochrannou ruku. Obě filmové adaptace se přitom soustředily právě na Parkerův iracionální souboj s mafií: osamělý rváč chce po dokonání pomsty ještě svůj podíl na oné osudné loupeži, který mezitím mafie od Mala zinkasovala. Ten podíl není zas tak dramaticky vysoký, avšak gangsteři jej pochopitelně nechtějí jen tak odevzdat, aby v očích podsvětí neztratili pověst. A kolem pouhých 45 000 dolarů se roztočí spirála násilí, kdy Parker zarputile riskuje život svůj a mafie životy mnoha svých členů.

Souboj osamělého vlka s armádou padouchů, to je samozřejmě typicky komiksový syžet a je s podivem, že ke komiksové adaptaci došlo až nyní. Parker má rysy superhrdiny: je neobyčejně silný, hbitý a myslí mu to (tedy především dokáže předvídat kroky protivníků), kulky se mu vyhýbají anebo trefují místa, kde to není životu nebezpečné. Darwyn Cooke ostatně svou kreslířskou kariéru založil na superhrdinech, pro velká nakladatelství Marvel a DC kreslil Spider-Mana, Batmana, Catwomen a další kostýmované postavy. Od vydání Lovce nicméně úspěšně pokračuje také v této své vlastní sérii, prozatím vyšly tři další „parkerovky“; pravda, ta poslední už v roce 2013.

Cooke v nich však opustil pestrobarevný svět superhrdinského komiksu: Lovec si vystačí se třemi barvami, černou, bílou a šedomodrou, která posiluje noirový dojem. Jednoduchou linkou se Cooke vrací do šedesátých let, přičemž pistolníci v čele s Parkerem připomínají drsné chlapíky z tehdejších komiksů, zatímco jemné ladné křivky krásných blondýnek a karikatury méně hrdinských mužských postav mají zase blízko k tehdejším šmrncovním a rozverným časopiseckým ilustracím nebo kreslenému humoru. Výsledkem je skvělá atmosféra, která okamžitě čtenáře do oné doby bez mobilů a počítačů přenese. Cooke příznivý dojem posiluje také nestandardním řešením vyprávění, které nápaditě kolísá v tempu. Takže zatímco první polovina prvního oddílu je téměř němá (tj. jak bez dialogů, tak bez komentáře), v  druhé části je textu naopak nezvykle mnoho a komiksová okna tu fungují spíše jako knižní ilustrace (což upomíná na hybridní literární pasáže ve starších komiksových seriálech). Parkera uvidíme až na dvacáté stránce, do té doby jej Cooke portrétuje zezadu, z boku anebo sledujeme děj jeho očima, což posiluje tajemnost a osudovost expozice. Němé nebo naopak literární pasáže se ještě několikrát vrátí, jen již ne v takovém rozsahu (a působivosti).

Navzdory značně nadsazené zápletce je Westlakeova detektivka stále inspirativní čtení a Cookeovo komiksové zpracování posiluje většinu jejích silných míst. Je hezké, že tu máme Parkera alespoň komiksového, když ten literární se neuchytil. A doufejme, že Lovec nebude knihou poslední.