Olejové Město, herna, šéfové heren, hráči.

Herna a sekáč
aneb Příběh o plném náměstí prázdných výloh
Každý život má svůj příběh
stejně jako každá smrt
v tomhle městě si můžeš vybrat ze dvou krás
herna nebo sekáč
nejdříve se oblečeš podle poslední módy
třeba v Německu co se nosila před lety
v pěkných hadrech to hraje samo
sázej riskuj neboj se prohrát neboj se hrát
o to jde nebát se odejít s holým zadkem
třeba na hlavním náměstí
tolik heren není ani v Berlíně
všichni zkrachovali neuměli hrát
jen šéfové heren dovedou bojovat

Každý život má svůj příběh
stejně jako každá smrt
v tomhle městě si můžeš vybrat ze dvou krás
herna nebo sekáč
kostitřas

Ještě tu máme vedle hlavního
malé náměstí také Masarykovo
plné prázdných výloh
není tam co vrazit není tam co dát
po cukrárnách po kavárnách
po obchodech co šly spát 4 YOU
není tam co vrazit není tam co dát
po bankách po řeznictvích
po obchodech s dětským prádlem
po potravinách
plné náměstí prázdných výloh

Pojďte si hrát na maškarák
vystav se s grimasou pověs se na hák
pro nikoho
a běž si na velký plac zahrát
náměstí bez lidí pro nikoho
nikdo nikoho nezdraví
nikdo se na nikoho netlačí
bez duší bezduché závidí nám města naše ulice
tady si můžeš vybrat ze dvou krás
herna nebo sekáč
tady si můžeš vybrat
pověsit na hák

Fajně se ohakni v sekaču
nový dnes otevírají v budově OKD
a v herně našporuj na daču
zítra slavnostně křtí kasíno v budově Radnice
na daču v Beskydech
a bacha dej brachu
ať tě nechytne za frak
báťuška pech
báťuška pech
báťuška pech

Každý život každá smrt má svůj příběh
u nás si můžeš vybrat ze dvou krás
herna nebo sekáč
kostitřas

PÍSEŇ DEVÁTÁ
Na ulici ve smogu, v inverzi
světla tramvají hledají koleje.
Lidé hledají ruce, své ruce.

Plíce z krabice
Nadechl jsem se v rodném městě
ale vydechnout to už ne
nade mnou šedý mrak a nad ním slunce
dalo se tušit že je to tak
nadechl jsem se v rodném městě
ale vydechnout to už ne
to by šlo jedině kdyby i plíce
šly se ven na vzduch podívat
a s nimi ten mrak vdechnutý mráz

Anilin bromhexin uhlík síra kodein
dusík vodík deštník proti spadu
filtry pro parádu
ale kyslík v nedohlednu
asi unikl asi se vstřebal
zemřel nebo sublimoval
emigroval vzal si azyl někde u Splitu
jel se nadechnout někam na Jadran
možná se vrátí spolu s ptáky
na jaře naředí
anilin bromhexin uhlík síru kodein
i dusík i vodík i těžké kovy

Až budu cítit že Mandragora klepe na dveře
pronajmu si sál
nakoupím kyslík utěsním okna
a pozvu přátele
a budeme dýchat ách ách ách
tak jako beduíni na Sahaře
když narazí na artéskou studnu
zpijí se do němoty

Tak i my se udýcháme k smrti
jó k smrti se zpít kyslíkem z Jadranu
v Bulharském klubu v lajně domů
vedoucích k Sýkoráku
a plíce
plíce nevyskočí z krabice
zůstanou v těle alespoň do té doby
než v zimě nastanou inverzní hody
to pak zvědavé v těle v krabici
zatouží podívat se ven
co se to děje s éterem
co se to děje zase to stojí?
do vzduchu zavěsit kabát
a o pajšl se bát

PÍSEŇ ŠESTNÁCTÁ
Chodba, byt, koupelna, chodba, zvonek, byt, koupelna.

Lázeň
Jednou zazvonil
šáhl na zvonek u našich dveří
umaštěný od našeho chtění
sám Spasitel našeho regionu
jdu otevřít vypadá jako my
brýle plomby
neoholený
„dobrý den kde máte koupelnu
přišel jsem napustit vanu“
„pojďte chodba je krátká nepotřebujete
na toaletu?
tady tyto dveře z papundeklu, koupelna
ručník a mýdlo je tu“

Sedl si na vanu a vyhrnul rukáv
na pravé ruce
svěsil paži dolů a otevřel si žílu
do vany stékal čůrek krve
pomalu ale poctivě
„nemáte sklenici vody?“ poprosil
šel jsem do kuchyně natočit z kohoutku
tu naši z horské řeky
když jsem mu podával pohár
vana byla po okraj
zavřel žílu a koutkem úst se usmál
„nevíte jestli někdo bude doma u sousedů?“
zavřel jsem za ním dveře a uslyšel zvonek
a jak se šourá potomek
jak odemyká jak vzlyká jak se směje
„mami návštěva
koupelna?
koupelna
kde je?“