Zrození ikony
Attenborough, David: Výpravy do divočiny

Zrození ikony

Humorná, poučná a nadmíru čtivá kniha zachycuje počátky kariéry Davida Attenborougha a ukazuje, jak se z britského televizního producenta stala legenda dokumentárních filmů o přírodě, která za více než půlstoletí představila divákům nejpodivuhodnější tvory ze všech koutů naší úžasné planety.

Přírodovědný dokument bez Davida Attenborougha je tak trochu jako pouť bez cukrové vaty. Ačkoli je to pořád zábava, něco tomu prostě chybí. Za své téměř sedmdesátileté působení v branži se tento stále neuvěřitelně aktivní devadesátník (nar. 1926) stal ikonou dokumentárních filmů o přírodě a těžko najít někoho, kdo nikdy žádný z nich neviděl. Většina diváků bude pravděpodobně znát spíše jeho novější snímky, ti nadšenější snad i dokumenty z devadesátých, nebo dokonce osmdesátých let. S natáčením zvířat ve volné přírodě nicméně Attenborough začal už o několik desetiletí dříve, v polovině let padesátých. Jak se vůbec ke svému bez přehánění životnímu poslání dostal a jak vypadaly začátky jeho kariéry coby tvůrce přírodopisných filmů? Na to odpovídají Výpravy do divočiny (Adventures of a Young Naturalist, 2017), jež jsou po Životě na naší planetě již druhou autorovou knihou, která během uplynulých dvanácti měsíců vyšla v českém jazyce.

Jak se všechno vlastně semlelo, Attenborough prozrazuje hned v předmluvě. Líčí v ní, jak v roce 1952 nastoupil jako začínající producent do tehdy mladé BBC a po dvou letech, během nichž se při přípravě různých projektů trochu otrkal, dostal nápad na zcela nový typ pořadu o zvířatech. Plán byl takový, že BBC naváže spolupráci s londýnskou zoo a vypraví „společnou expedici s cílem rozšířit sbírku zvířat [pro zoo],“ během níž bude mít televize příležitost získat jedinečné záběry různých tvorů přímo ve volné přírodě. První výprava se uskutečnila v září 1954 a vedla do Afriky, konkrétně do Sierry Leone. Podařilo se natočit dostatek zajímavého materiálu, který se v prosinci téhož roku objevil na televizních obrazovkách, trochu nečekaně s Attenboroughem v roli moderátora (původně se před kameru vůbec postavit neměl). Pořad zaznamenal mimořádný úspěch a tvůrci si uvědomili, že železo je třeba kout, dokud je žhavé. Brzy tedy padlo rozhodnutí uspořádat další a rozsáhlejší „výpravy do divočiny“. A právě první tři z nich kniha barvitě popisuje.

V roce 1955 se filmaři vydali do Jižní Ameriky a za cílovou destinaci si zvolili Guyanu, tehdy ještě známou pod názvem Britská Guyana, odkud do Londýna přivezli kupříkladu kajmana, mravenečníka, anakondu, kapustňáka či několik kapybar. O rok později zamířili do Indonésie na „lov“ komodských draků neboli varanů komodských. Ty si domů sice nakonec vzít nesměli, leč s prázdnou neodjeli. Místo nich do londýnské zoo dopravili třeba orangutana, medvěda, krajtu a všelijaká další stvoření. V roce 1958 se pak Attenborough vrátil do Jižní Ameriky, tentokrát ale vyrazil dále na jih, do Paraguaye. Spadeno měl především na pásovce, zástupce starobylé a co do vzhledu zcela nezaměnitelné skupiny chudozubých savců. Několik druhů se mu chytit opravdu podařilo, byť spokojený úplně nebyl. Navzdory vší snaze a pomoci mnoha lidí, jež na svých cestách potkal, nedokázal pro zoo získat pásovce velkého, v jehož existenci už ve slabších chvilkách přestával věřit. Nakonec jednoho přece jen spatřil, ne však v Jižní Americe, nýbrž doma v Anglii.

Attenborough je skvělý vypravěč, a když popisuje, co během všech tří výprav zažil, jak chytal různá zvířata, což často vyžadovalo hodně důvtipu a improvizace, nebo s jakými problémy se on a jeho společníci museli potýkat, má čtenář často pocit, jako by byl členem expedice i on sám. Kniha výtečně zprostředkovává bezmoc, kterou ve filmařích vyvolávala například nemožnost schovat se před bodavým hmyzem nebo zvítězit nad indonéskou byrokracií, ale i nefalšovanou, skoro až dětskou radost, když se jim podařilo polapit nějakého neobvyklého živočicha.

Výpravy do divočiny jsou cestopisem se vším všudy. Čtenáře neseznamují jen s přírodními zajímavostmi navštívených míst nebo fakty o jednotlivých druzích. Líčí též setkání s nejrůznějšími lidmi, na něž filmaři při svém putování narazili a kteří jim často zcela nezištně pomohli. Byť ne všechna setkání byla příjemná. Asi nejmrazivější zkušenost si Attenborough a jeho kameraman odnesli z dobrodružné plavby na ostrov Komodo. Nejenže kapitán lodi oblast vůbec neznal, ale nebyl ani dvakrát dobrý námořník. Tím to ovšem nekončí. V polovině cesty se dokumentaristé spíše náhodou doslechli, že povedený kapitán, který už byl v hledáčku indonéských úřadů, lanařil domorodce, aby mu pomohli bohaté Evropany okrást. Nicméně podobně hrozivých historek kniha moc neobsahuje a převažují ty veselé. K nim patří i jedna o pásovcích a zrádném jménu, jež jim bylo přisouzeno v guaránštině, jihoamerickém domorodém jazyku. Stejným slovem, „tatu“, se v něm totiž označuje také „jistý druh mladé dívky“. Není proto divu, že když do Paraguaye dorazila parta Britů a vehementně se sháněla po „tatu“, všichni přítomní obvykle propukli v „hurónský smích“.

Výpravy do divočiny nepochybně potěší každého milovníka přírody i každého fanouška Davida Attenborougha a nejen je. Vyzněním i návratem do dob, kdy bylo ještě běžné pořádat expedice za účelem doplnění sbírek zoologických zahrad, kdy neexistoval internet ani mobilní telefony a svět se notně lišil od toho současného, připomenou také úžasné knihy britského dobrodruha, zoologa, spisovatele a humoristy Geralda Durrella. Ve srovnání s ním však Attenborough sází na střízlivější styl, a i když se u jeho příběhů čtenáři jistě párkrát od srdce zasmějí, autorovým hlavním cílem není vyvolat úsměv, nýbrž úžas nad neobyčejnou krásou divoké přírody a jejími chlupatými, opeřenými, šupinatými i jinými obyvateli.

Vzhledem k nadšení, s nímž čtenáři obě nedávno přeložené Attenboroughovy knihy přijali, a skutečnosti, že v češtině dosud vyšel jen zlomek z jeho obsáhlé bibliografie, můžeme očekávat, že se s autorem na pultech tuzemských knihkupectví zase brzy setkáme. A byla by škoda, kdyby ne.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

David Attenborough: Výpravy do divočiny. Dobrodružství mladého přírodovědce. Přel. Jitka Jeníková, Argo, 2022, 432 s.

Zařazení článku:

přírodní vědy

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

80%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse