Iva Frühaufová

Prozaička, básnířka, autorka knih pro děti a učitelka češtiny pro cizince Markéta Pilátová ve své nové knize Tsunami blues boří tradiční představy o Kubě a představuje odvrácenou stranu „ostrova svobody“.

Po dvaceti letech vychází nová kniha prozaika, básníka a ředitele Českého rozhlasu Ludvíka Němce, v níž se autor vrací ke svým osvědčeným tématům (jak ostatně již název napovídá). V roce 1996 publikoval povídkový soubor Já jsem ta tma (texty vycházely nejprve časopisecky), na který nyní navazuje sbírkou pěti krátkých příběhů Láska na cizím hrobě, za niž získal nominaci na cenu Magnesia Litera.

Alena Mornštajnová zachycuje ve svém knižním debutu neštěstí jedné rodiny. Spíše než na rodinu jako celek se Mornštajnová soustřeďuje na tři její představitelky, a to na babičku Annu, matku Alžbětu a dceru Anežku. Tyto ženy, ač příbuzné, jsou povahově velice rozdílné a každá prožívá své neštěstí po svém.

Redaktorka literárních pořadů z Českého rozhlasu 3 – Vltava Ivana Myšková (1981) se představuje svým knižním debutem Nícení jako autorka, jež se nechává unášet rozmanitými možnostmi jazyka.

Román Smrt múz rekonstruuje literární život v Anglii v první polovině 19. století. Ožívají zde vedle Waltera Scotta také lord George Gordon Byron či John Gibson Lockhart a další. Michlová se dokonce vydala bádat na Abbotsford, zámek Waltera Scotta, a kontaktovala příbuzné pana Lockarta, aby nasbírala dostatek podkladů pro svou knihu, v níž předkládá zprávu o životě Johna Smitha, „nejlepšího spisovatele všech dob“, jenž nejen se všemi výše zmíněnými navázal blízká přátelství.

Žítkovské bohyně byly ženy z oblasti Bílých Karpat, nadané až nadpřirozenými schopnostmi. Uměly pomocí bylinek vyléčit nemoc těla i duše, zařídit lásku vysněného partnera či vyčíst budoucnost z odlitého vosku. Tyto ženy, jež si své umění (tzv. bohování) po staletí předávaly z matky na dceru a jejichž osudy končívaly tragicky, se staly tématem nové, dlouho očekávané knihy spisovatelky Kateřiny Tučkové.

Debut Vratislava Maňáka obsahuje třináct příběhů vzájemně propojených tématem samoty, kterou autor zobrazuje v rozličných polohách. Povídky jako by se odehrávaly v neurčitu. Šaty vyrobené z igelitu evokují představu něčeho co je, ale zároveň není. A právě na této hranici příběhy balancují – mají většinou pomalý rytmus a žádají si čtenáře celého.

Gumový betlém je zatím poslední literární opus spisovatele a výtvarníka Jaroslava Kovandy. Kniha je koncipována jako kronika velice rozvětvené a vztahově propletené rodiny a zaznamenává dění mezi léty 1901 až 2010. Nepředkládá však historii řazenou chronologicky, ale spíše tematicky. V centru zájmu nestojí oddělené příběhy jednotlivců, ale příbuzenstva jako celku.

Nová kniha Evy Kantůrkové je tvořena příběhem, který se rozvíjí v dialogu otce a dcery. Autorka využívá možnosti této formy, ale zároveň naráží na její meze a nevyhýbá se jejím úskalím.