Za druhé světové války byl Norman Manea s rodinou z rasových důvodů zavlečen do koncentračního tábora. Po ní absolvoval stavební institut (1959), pracoval v Suceavě a v Bukurešti (1968-71), kde byl hlavním inženýrem a působil jako vědecký pracovník. Nyní je nejpřekládanějším rumunským spisovatelem.
Norman Manea žije od roku 1986 v emigraci, zprvu v Německu, kde získal stipendium, od roku 1989 v USA, kde začal vyučovat na newyorské Bard College.

Maneovou prvotinou je povídkový svazek Noc z té dlouhé strany (1969), s níž debutoval v literárním časopise Ramuri. Následovaly psychologické prózy sdružené ve svazcích Zajatci (1970), Atrium (1974) a První brány (1975), román Synova kniha (1976) je z prostředí uměleckých kruhů padesátých let. Eseje o rumunské a světové literatuře sebral Manea do svazku Hloupého Augusta léta učednická (1979). Umělecky silnou výpověď o vztahu člověka a dějin dále podal v povídkové knize Je říjen, osm hodin (1981). Za román Černá obálka (1986) byl ostře napaden cenzurou a rozhodl se pro emigraci. V emigrantském tisku proslul jako náruživý polemik, který s oblibou zbavuje nimbu zavedené veličiny. Poslední větší prací je autobiografický román Návrat chuligána (2002).

Norman Manea je v současné době nejpřekládanějším žijícím rumunským autorem, v češtině od něj zatím ještě nic nevyšlo. Západní literární kritika si všímá zejména styčných bodů s Franzem Kafkou, Bruno Schulzem a podobně.