Když něco začíná, hledám každou zapomenutou nitku, za jejíž konec bych se mohla zachytit a nepozorovaně se nechat vést až do doby, kdy si má ješitná sebedůvěra vzpomene, že už si může být sama sebou jistá. Nenápadně se osmělím zúčastnit se dění, přesně toho, které mi z počátku bylo tak cizí, začnu si hledat své místo, upevňovat si svou pozici a názor až dospěji k souznění s oním novým, které uváženě a s odstupem, někdy však s nerozumem a nadšením, přijmu za své a nezapomenu ho tak nazývat, žít a hodnotit. Když pak to něco končí, vím už dopředu, že se přespříliš zaseknutý drápek bude jen špatně vzpamatovávat ze změny pozice. Vím také, že intenzita vzpomínek je přímo úměrná prožitku. A právě proto vím, že ještě dlouho budu cítit jemné pohlazení hedvábného “nic” a že ještě dlouho budu vzpomínat na písmena, jež se ztratila ze stránek Bariccova díla Hedvábí, aby tak provoněla nažloutlý papír orientálním kořením.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Mé myšlenky se koulí v ohnivých zážitcích z královsky plachého Bariccova díla a nezadržitelně se sápou na bílý papír, aby ho začernili slovy obdivu. Pohádkový příběh protkaný barevnou symbolikou, tajemstvím promlčeného ve spojení s křehkou jednoduchostí vyřčeného mě uchvátil natolik, že svým pocitovým zmatkům jen ztěží nasazuji otěže strukturovaného vyjádření.

Když to začalo, jako neznámá, útlá, miniaturní knížečka, zdaleka jsem neočekávala tak enormně odlišný čtenářský zážitek. Zvláštnost Bariccova vyjadřování se vyznačuje klidností a přesným, často opakovaným kladením těch nejběžnějších vět. “Klasická” charakterizace postav zmizela kamsi do neznáma, jednoduše nastíněný děj je pak nečekaně naplněný záhadnými zvraty. Vše jakoby okleštěné od zbytečností, založeno na síle letmých pohledů i vůni barevné nostalgie. Postavy zahalené v jemných hávech z bource morušového se doplňují s pro nás netradičními japonskými zvyky.

Pokračovalo to jako závislost. Závislost na přísunu emocí, které se pramínek po pramínku stávaly řekou a nakonec mocným nekonečným mořem. Závislost Hervé Jouncoura (hlavní postava) na dívence, jejíž oči nebyly orientální a jejíž upřený pohled skrýval snad více než celá kniha. Závislost na kupících se symbolech odkazujících do dalekých krajin.

Fantazie lehce klouže mezi stránkami papíru, oči upřeně sledují černá písmena jejichž hrátky stvořily neuvěřitelný příběh, myšlenky hledají pevnou nit. Vše jednou skončí a zůstane ve vzpomínkách. To, co jsem chvíli žila byl jen přelud, jehož existence závisí jen na čtení této knihy. Nádherný přelud bezpečné cesty do neznáma.