Koupel v řece Soči
Tisknu se k tomu zmrzačenému stromu / opuštěnému v téhle „dolině“ / teskné jak cirk...
Báseň Řeky (Fiumi) patří k nejslavnějším Ungarettiho textům. Pochází již z první sbírky Veselí (Allegria), napsané v zákopech 1. světové války. Když padne tma, básník se zamýšlí na to, co prožil uplynulého dne, tedy na koupel v řece Soči (italsky Isonzo), která obtéká východní frontu.
Báseň začíná popisem prázdné a bezútěšné frontové krajiny, ve které je válka zastoupena zmrzačeným stromem. V kontrastu s pozemským smutkem jsou vylíčena oblaka, která patří k „většímu světu“, která se nestarají o utrpení na zemi.
Ponořením do vody má básník pocit, očištěn fyzicky i duševně (špínu války symbolizuje svlečená uniforma), vychází ze sebe sama, ztrácí vlastní individualitu a duši, stejně jako oblázek v řece, aby splynul s vesmírem. To, že se stane „poslušným vláknem vesmíru“ a dotknou se ho jeho ruce, ho v něm vyvolává pocit štěstí. Tento povznášející pocit a možnost uniknout z okolní válečné tragédie, v jeho paměti vyvolává vzpomínky na jeho předchozí život. Voda řeka Soči jako by jej spojila se všemi řekami na místech, na kterých dříve žil. Tyto řeky pak ve zkratce symbolizují tato místa a jednotlivé životní etapy.
Serchio je toskánská řeka tekoucí v místech, kde žili Ungarettiho předkové. Přestože se sám básník zde nenarodil, cítí se s krajem předků svázán. Ungaretti se narodil v egyptské Alexandrii a Nil byl tedy řekou, která byla přítomna u jeho zrození a jeho dětství. Pařížská Seina zastupuje básníkovo mládí a studia, dobu, kdy „ve víru“ poznává svět i sám sebe (v kontrastu s „nevědomostí“ egyptského období). Soča je poslední řekou, řekou míst, kde autor uprostřed válečné vřavy dochází zcela jiného poznání a svět se mu tak jeví „jako květ tmy“, nejen proto, že je skutečně tma.
Pro srovnání si přečtěme stejnou báseň v překladu Jana Vladislava (Giuseppe Ungaretti: Cítění času, přeložil Jan Vladislav, BB/art, Praha 2005) a Jiřího Pelána (ve sbírce G. Ungaretti, Veselí, Ivo Železný, Praha 2003):
|
Řeky Dnes ráno jsem se položil Plynoucí Soča Potom jsem vytáhl Přikrčil jsem se To zde je Soča Trpím Ale ty skryté Prošel jsem znova Toto Toto zde je Serchio To zde je Nil To zde je Seina Toto jsou moje řeky A toto je můj stesk Cotici, 16. srpna 1916 Giuseppe Ungaretti: Cítění času, |
Řeky Dnes ráno jsem si lehl Pádící Soča Zvedl jsem Schoulil jsem se Toto je Soča Má trýzeň Ale ty tajemné Vzpomněl jsem Toto jsou Toto je Serchio Toto je Nil Toto je Seina Toto jsou mé řeky Toto je má nostalgie Giuseppe Ungaretti: Veselí, |
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse