Fikce nebo skutečnost?
Germanos, Fredy: Tereza

Fikce nebo skutečnost?

Jeden z historických románů známého řeckého novináře a spisovatele z první poloviny 20. století.

Na našich pultech se objevil další překlad z novořečtiny - dílo v Řecku velice známého novináře a spisovatele, Fredyho Germanose (1934-1999). Z jeho tvorby si překladatelka Hana Roubíčková vybrala historický román Tereza (1997), který je, ostatně jako všechny ostatní autorovy historické romány, směsí fikce, dochovaných archivních materiálů a vzpomínek pamětníků.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Tereza Damala je hlavní hrdinkou poutavého příběhu ženy, kterou zachránili jako novorozence před utonutím v Seině, ale jejíž kořeny jsou zapuštěny v Thrákii. Byla milenkou nejrůznějších mocných mužů 20. let 20. století a tajemnou Řekyní v životě Ernesta Hemingwaye. Působivě, i když někdy jaksi filmově zkratkovitě napsaná kniha může však v našem prostředí zaujmout pouze ty čtenáře, kteří se podrobně orientují v historii Evropy první poloviny 20. století, a to zvláště v historii Řecka a Turecka. V knize sledujeme osudy Terezy od doby, kdy v Miláně opustila svého manžela (1918), do jejího návratu z tureckého zajetí (1922). V té době pobývala nejčastěji v Paříži, v Itálii žila s básníkem Gabrielem D´Annunziem, navštěvovala různé salony, stála modelem Picassovi, nebála se vysmát Mussolinimu či Atatürkovi

Pro neznalého čtenáře zůstane pravé kouzlo knihy skryto, a to kvůli přílišnému množství neznámých jmen a událostí, o kterých možná někdy slyšel, ale zařadit si je do kontextu nedovede. Překladatelka sice uvedla v textu několik poznámek a na konci jsou vysvětlivky (autorovy?), z nichž některé mohly být klidně vypuštěny (např. proč a kdy byla dobyta Konstantinopol, kdo to byl Saladin či Mehmed II.), ale naopak chybí spousta pro Čecha neznámých informací, které přitom bylo snadné dohledat například v Encyklopedickém slovníku či Dějinách Řecka a v knize uvést. Smutná je též, bohužel u překladů z novořečtiny poslední dobou častá, nejednotnost v přepisu jmen – přičemž hodnověrné příručky, které mohou překladatelům usnadnit práci, máme: v Dějinách Řecka jsou veškerá jména přepsána do češtiny správně. V Tereze nikoliv: M. Mercouri by měla být M. Merkuri, I. Dragoumis je správně I. Dragumis, Penelopé Delta má být Pinelopi Delta; jinde je naopak Pesmazoglu; jednou překladatelka používá Konstantinopol, jindy Konstantinopolis apod. I stylistika češtiny dosti často pokulhává, zvláště u skloňování jmen a názvů – např. „došli k Hagia Sofii“ (s. 169) lze lépe přeložit buď „došli k Hagii Sofii“ nebo „došli k chrámu Boží Moudrosti“ (oba termíny jsou v češtině zcela zdomácnělé); „odkulhal k oknu“ (s. 39) můžeme nekostrbatě vyjádřit „dokulhal k oknu“. Těžko si český čtenář domyslí, že „psali ve Vradini“ znamená „psali ve večerníku Vradini“ (vradini = večerník) atd.

Tyto prohřešky překladatelčiny, ani občasné autorovo sklouznutí k plytké frázi však neubírají knize na čtivosti a kráse možného propojení reality s fikcí.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Hana Roubíčková, BB art, Praha, 2005, 220 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse