Kolumbijský spisovatel, představitel latinskoamerického „boomu“, autor románu Sto roků samoty a mnoha dalších děl, laurelát Nobelovy ceny za literaturu (1982) se 31. května vrátil po dlouhých 24 letech do své rodné obce Aracataky. Jak jeho příjezd, tak reakce jeho obdivovatelů neměly daleko od magického realismu, díky kterému se stal známým po celém světě.

García Márquez začal svou cestu v přístavu města Santa Marta, odkud vyjel vlakem Macondo, nazvaném po fiktivním městečku, kde se odehrávají téměř všechny jeho stěžejní romány. Byl to stejný vlak, ze kterého cestou do Aracataky poprvé spatřil název banánové plantáže Macondo, když se svou matkou před téměř 58 lety jel prodat dům. Tentokrát byl vlak byl označen kolumbijskou národní vlajkou, fotkou Garcíi Márqueze a obklopen velkým počtem žlutých motýlů na počest nejslavnějšího rodáka vesnice. Kromě Garcíi Márqueze do Aracataky přicestovala jeho manželka Mercedes, legendární zpěvák Rafael Escalona a tři ministři kolumbijské vlády.

„Obec oslavuje. Pro celou Aracataku je to velmi významný den, všem nám je ctí přijmout nejslavnějšího rodáka nejen naší obce, ale troufnu si říci že i celé Kolumbie,“ prohlásil hned po příjezdu vlaku starosta obce Pedro Sánchez.

Kolumbijského spisovatele připomínají nejrůznější akce po celý letošní rok. Znamená pro něho totiž hned několik výročí: osmdesáté narozeniny, 60 let od napsání první povídky, 40 let od první vydání Sta roků samoty a 25 let od obdržení Nobelovy ceny za literaturu.

García Márquez během návštěvy začal uskutečňovat plány ohledně svého rodného domu, ze kterého by se za rok mělo stát Gabovo muzeum (Museo de Gabo), při jehož otevření by měl spisovatel být přítomen.

Podle některých zdrojů je García Márquez i přes svůj vysoký věk stále literárné činný. Dokonce kolují zvěsti o tom, že píše svůj poslední román o starém spisovateli (patrně o sobě), který má být dokončen v den Márquezovy smrti.