Římské noci
D’Alessandro, Franco: Římské noci

Římské noci

Hru Římské noci od Franca D’Alessandra v překladu Abelse Gregoryho uvádí od května 2006 pražské divadlo v Řeznické. Režisér Jerie Alexander do hlavní role italské herečky Anny Magnani obsadil Simonu Stašovou, do role amerického dramatika Tennessee Williamse Oldřicha Víznera.

Hru Římské noci od Franca D’Alessandra v překladu Abelse Gregoryho uvádí od května 2006 pražské Divadlo v Řeznické. Režisér Jerie Alexander do hlavní role italské herečky Anny Magnani obsadil Simonu Stašovou, do role amerického dramatika Tennessee Williamse Oldřicha Víznera. Výpravu navrhla Michaela Červenková.

Hra pětatřicetiletého amerického dramatika italského původu měla premiéru v roce 2002 na scéně off-Broadway, kde se setkala s velkým úspěchem. Autor totiž na základě historických pramenů napsal skutečně poutavý a současně dojemný příběh dvou na jedné straně slavných, na druhé straně velmi osamělých lidí. A tito lidé stejně jako všichni ostatní se cítí být nedokonalými a stále hledají, co by je dokonalými učinilo.

Příběh vypráví o třicetiletém přátelství mezi americkým dramatikem Tennessee Williamsem a italskou herečkou Annou Magnani. Hra začíná koncem čtyřicátých let minulého století, kdy se Williams během svého pobytu v Římě konečně setká s herečkou, pro niž touží psát. Prakticky ihned najdou porozumění jeden pro druhého, a tak v období, které následuje, předkládá autor divákům životní peripetie obou umělců: jejich úspěchy i pády, jejich vztahy k přátelům i milencům, a to vše zarámováno do padesátých a šedesátých let 20. století. Ústředním bodem hry je hereččin římský byt, který se v průběhu hry změní jen nepatrně. Minimální proměnlivost scény tak podtrhuje důraz kladený na dialog - slovo. Dramatikova pracovna a další prostory jako například ulice jsou naznačeny buď velmi střídmě nebo pouze verbálně. Předlohy reálných osobností – to jsou dva stěžejní pilíře dramatu, které věrně zrcadlí nejen svou uměleckou duši na pozadí své doby, ale zahrnují i další všeobecně platné lidské vlastnosti.

Za dramaturgickým úspěchem titulu jistě stojí jedinečný výkon Simony Stašové. Její Anna Magnani je temperamentní italskou herečkou, ženou mnoha tváří, zranitelnou a tvrdou, bojující a obětavou. Důraz kladený na postavu Anny pravděpodobně vyplývá z "evropského" pohledu na tvůrčí vztah mezi evropskou a americkou uměleckou osobností. Proti tomuto tvrzení však může stát samotná povaha italské herečky, která na sebe upoutala pozornost nejen svým uměním. Anna Magnani byla výjimečnou ženou a Simona Stašová jí na její velikosti neubírá. Výkon Stašové je plný energie, napětí, ani její italština nepůsobí rušivě - naopak. Cizojazyčné vstupy podtrhují vše již napsané a Stašové římský dialekt je velmi autentický. Role Anny Magnani je z laického hlediska “tvrdý oříšek”: „Tisíce Anniných tváří: chápavá i útočná, nesmělá i drzá, vzdělaná i instinktivní, štědrá i sobecká. To všechno byla Anna Magnani.“ (Giancarlo Governi, Anna Magnani, Praha 1990, str. 156.)

Oldřich Vízner v roli Tennesseeho Williamse prožívá postupnou proměnu, je dramatikem, skeptikem, alkoholikem, homosexuálem, pacientem psychiatrické kliniky... a především dlouholetým přítelem Anny Magnani, kterou si vysnil a poté přijal takovou, jakou se ukázala světu, ale i té, která mnohým zůstala utajena. Projdou spolu cestu až na konec, kdy připomínají dvě dohasínající lampy ve světě neonů. Dialog je v tomto případě základním, ale i prubířským kamenem dramatu. Římské noci jsou psychologicky propracovaným, humorným i jímavým příběhem dvou osobností trvale zapsaných na stránky kulturních dějin, a zároveň jevištěm brilantních hereckých výkonů. Nedivíme se, že na představení chodí diváci i opakovaně.

 

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Martina,

Nemohla jsem pro silný emoční zážitek z představení do rána usnout.

Renata Čejková,

Stoprocentní výkon obou herců! Moc krásné! Úchvatné a dojemné! Kdykoliv si vzpomenu, tak v duchu tleskám!

Luboš,

Nejkrasnejsi predstaveni, ktere jsem kdy videl...krasa...