Tolik písku a slunce
Našlo sis horoucí ruce
mé láskylačné dítě

Uplácávám

ňadra z písku
břicho z písku
hladím útlé boky
i skrytou proláklinu

Zalévám tě
mořem z dlaně
prosívám ti plavé vlasy
nad čelem

Jak blaženě se směje
mé zlaté písečné dítě

Ještě neslyší stíny
kostelních hodin
které ze stromů

padají na mne

 

 

Tvé zlaté písečné oči
i po nich zůstanou stopy
přede mnou
ve mně

Jemné hloubení
jak otisk dlaně
v písku

Žasnu
a sladce se poddávám
svému jinému vlastnímu
tvaru
 

 

Už jsem nechtěla
nikoho živého
Jen psa a kotě
které jsem našla

Samota dým
Samota droga

Proč sis vybrala
právě mne

„Protože ty jsi ty
a já jsem já“
cituješ nevědouc
Montaigna

„Známe se tak
jak si to lze jenom vymyslet
nebo vysnít“

Já se však lásko
musím ptát
čím za to všechno
budeš jednou platit
 

 

Se mnou neprojdeš Tibet
a pro lásku
nebudeš muset skočit
z útesu do jezera

Půjdeš jen bosa po mokrém písku
kde kdysi rostla zelená mochna
V drobounkých vlnách
ještě šťastného dětství

které jsi neprožila

 

 

Už mě nebolelo
že brzy sejdu
Bavilo mě ztrácet

dávná já jména i místa
kde jsem byla šťastná
a proč

Svedlas mě z cesty
stáhla z kůže
vrátila bdělé sny
a noční strach

jak nebudu
bez tebe

a zapomenu
tvůj smích hlas
i tvoji tvář
 

 

V jaké závrati
jsi zvrátila hlavu
nade mnou

Milovala jsi v té chvíli
sebe
mnou

tou z bezčasí
kde ještě nejsme
já a ty?

 

 

 

Kudy jsi bloudila
krásná a lačná
že jsi pro lásku
skočila z útesu do jezera

abys ji stvrdila
aby byla

Nepochopil nic
ani v těch vysokých horách
Nechal tě odejít

Teď po letech se dovolává
výšky srázu
ledové vody
tvého skoku

a volá
 

 

Co všechno se tu sešlo
protlo a prolíná něhou

tvé zjizvené dětství
kmotra cizích dětí
dvojí jazyk a jedna řeč

v srozumění
až do konečků prstů
nemýtus touhy
dcery a matky

A jiskra
která to všechno
podpálila

I sněhová
by hřála tvá nahá dlaň
mé prsty v rukavici

jak vždycky dáváš
víc

i díru v nové bundě
mému psovi
 

 

Slad srpnových borovic
neptej se který je den
vynoř se znovu na cestě
a přicházej

přicházej dlouze
jako tvůj obraz
hodiny

mé starodávné štěstí
živé a blízko
pod stromy