Antologie současné ukrajinské povídky 2
Teta figuríny nevyhodila. Všechny postavila do pokoje, a když bylo třeba, přenášela je jinam. Ženy se často objevovaly v kuchyni a pusy jim pěkně jely, když teta vařila oběd. Muži zatím stáli u okna a hádali se o politice. Občas se zapomněli a pouštěli se na tenký led. Tehdy jim teta vyčinila – na Sibiři si už jednou pobyla.
Jurij Vynnyčuk
Figuríny
Nebožtík strýček Oljus, manžel tety Amálie, byl krejčím. Zůstalo po něm mnoho různých krámů a pět figurín: tři muži a dvě ženy. Byli to všechno mladí lidé s pěstěnými tenkými prsty a útlí jako ze žurnálu. Na svých růžových tvářích měli ztuhlé neměnné úsměvy a oči jim jiskřily nepochopitelnou radostí snad z vlastní existence nebo potěšením ze svého osudu, který je nechával v klidu dožívat v teple a pokoji dokonce i po smrti jejich majitele.
Teta figuríny nevyhodila. Všechny postavila do pokoje, a když bylo třeba, přenášela je jinam. Ženy se často objevovaly v kuchyni a pusy jim pěkně jely, když teta vařila oběd. Muži zatím stáli u okna a hádali se o politice. Občas se zapomněli a pouštěli se na tenký led. Tehdy jim teta vyčinila – na Sibiři si už jednou pobyla.
Po strýčkovi zůstala také řada obleků, a teta tři figuríny-muže bohatě oblékala. Měli velmi seriózní vzhled úředníků. Figuríny-ženy nosily tetiny šaty z mladých let, a i když byly staromódní, nechyběla jim elegance, takže byly velmi přitažlivé.
Teta, přestože zůstala sama, každý den vařila čerstvý oběd. Stejně neměla nic jiného na práci. Figuríny jí rády dělaly společnost, i když samy nikdy nejedly, pokud je nevyzvala. Byl to jejich zvyk a teta s tím musela počítat.
Na noc všech pět nechávala v pokoji a sama se zamykala v ložnici. Těžko říci, co figuríny celou noc dělaly. Byl jich lichý počet, jeden muž přebýval. Ale který, to teta nevěděla, protože ráno vypadali všichni stejně. Ani z jejich tváří, ani z oblečení se nedalo nic vyčíst. V pokoji zůstávaly všechny věci na svém místě, nikdo je nepřesouval, kanape bylo hladce přikryté přehozem, stůl ubrusem… Nic nenasvědčovalo tomu, že zde strávilo noc pět dospělých lidí.
Později během dne se pak teta i figuríny obezřetně v řeči vyhýbaly všem událostem té či oné noci. Tak to vypadalo, že v jejich životě nikdy žádná noc nebyla, jenom samé dny.
„Hrachová polévka je dnes vynikající,“ pronáší teta, „škoda, že jste již najedení.“
Žena-figurína se usmívá a upravuje sotva znatelný záhyb na šatech. Je mladá a na smrt ještě nemyslí.
povídka vyšla v knize Expres Ukrajina. Antologie současné ukrajinské povídky, nakl. Kniha Zlín, Zlín 2008
na iliteratura.cz publikujeme se souhlasem překladatelky a nakl. Kniha Zlín
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse