Narozdíl od předchozích románů, kde hlavními hrdiny byly většinou postavy žijící na okraji společnosti, si autor v tomto svém úspěšném románu z roku 1999 poprvé zvolil za hlavního hrdinu dítě, samotářského chlapce. Strhující román s detektivními prvky má za cíl nejen pobavit čtenáře, ale především je na základě jednání a myšlení hlavních postav pobídnout k uvažování o jeho poselství, kterým je kritika současné italské konzumní společnosti a celkový úpadek Itálie po stránce kulturní, sociální a ekonomické.

Příběh začíná neobvyklým způsobem - krátkou kapitolou, která popisuje vyloučení hlavního hrdiny, dvanáctiletého chlapce Pietra Moroniho, ze školy na konci školního roku 18. června 199… (sic). Tato krátká úvodní epizoda je vlastně vyvrcholením děje románu, vypravěč v tomto okamžiku příběh chlapce zastaví a vrací se zpět v čase o šest měsíců, aby nám popsal události předcházející Pietrovo vyloučení ze školy. K této nepříjemné příhodě se znovu vrátí až v druhé polovině románu.

 

S Pietrem se ocitáme v malé imaginární vesnici Ischiano Scalo čítající asi tisícovku obyvatel, která se nachází někde mezi Laziem a Toskánskem poblíž bažinaté laguny plné komárů, vodních zmijí a ropuch. Po dvou letech se do své rodné vísky vrací místní playboy Graziano Biglia, arogantní čtyřicetiletý frajírek, který vede nespoutaný život a miluje Gipsy King, drogy a příležitostný sex. Důvodem jeho návratu je náhlé milostné vzplanutí pro barovou tanečnici Eriku a jeho sobecký sen, že se s ní ožení a že si ji přivede do Ischiana, aby se s ní mohl chlubit u místních obyvatel. Ovšem tyto Grazianovy utkvělé představy nesdílí Erika, která si přeje budovat kariéru v televizi a nikoli se vdávat.

 

V tomto okamžiku se děj románu vrací k Pietrovi. Na první pohled se Pietro jeví jako obyčejný chlapec se sny odpovídajícími jeho věku. Je zamilován do své jediné kamarádky Glorie, chce se stát v budoucnu biologem, rád si čte a jezdí na kole. Brzy ale zjišťujeme, že tento dvanáctiletý, pohublý a velmi nesmělý chlapec pochází z chudé a problematické rodiny, že jeho otec je násilnický opilec a matka je nervově labilní. Často musí čelit otcovým agresivním útokům a matky nebo staršího bratra se setkává jen s lhostejností. Právě tyto rodinné problémy jsou důsledkem jeho introvertní povahy a jeho potíží v komunikaci se spolužáky a učiteli. Se svými zájmy a se svojí povahou není schopen začlenit se do kolektivu, stává se terčem výsměchu a nakonec je šikanován staršími spolužáky.

 

Počáteční popisné kapitoly románu mají spíše pomalejší tempo, to se však mění ve chvíli, kdy je Pietro třemi surovými spolužáky donucen zapojit se proti své vůli do zničení počítačové učebny ve škole. Touto zápletkou se dává celý příběh do pohybu. K popisným pasážím se přidávají dialogy, které zrychlují rytmus vyprávění, paralelní příběhy dvou hlavních postav se  střídají rychleji a jsou k nim postupně přidávány příběhy sekundárních postav.

 

Na ničení počítačové učebny se podílejí tři nejznámější výrostci školy, což sice všichni učitelé vědí, ale nešťastnou shodou okolností byl bohužel přistižen při této činnosti právě Pietro. Proč byl ale za tento čin vyloučen ze školy pouze Pietro a ostatní spoluviníci ne? Profesorka Flora Palmieri mu přeci slíbila, že vyloučen nebude, proč tedy? To se dozvíme až v závěru románu přímo z úst profesorky, vraťme se ale ještě ke Grazianovi zklamanému nad nezdařeným snem. Svůj žal zapíjí ve baru a přemýšlí o tom, že by si měl najít jinou ženu, která by mu nahradila Eriku. V tom na scénu přichází Flora Palmieri. Je to velmi hodná a citlivá žena, navenek působící velmi přísně a nepřístupně, což však nemůže odradit zkušeného svůdce Graziana. Přestože si je Flora velmi dobře vědoma Grazianovy pověsti, nechá se jím nakonec svést a zamiluje se do něj, aniž by tušila jeho skutečné záměry.

 

V této chvíli napětí stoupá, vyprávění se zrychluje. Uběhlo šest měsíců, Graziano opouští bez vysvětlení Floru a podvedený Pietro se chce své učitelce pomstít. Nepozorovaně vnikne do jejího bytu s úmyslem dát jí do postele užovku, aby ji vystrašil, události se však odehrají jiným způsobem, než si Pietro představoval. Dochází k výměně názorů mezi zoufalou učitelkou a rozzuřeným Pietrem, která vyústí v tragické zabití učitelky právě v momentě, kdy se Graziano rozhodne, že se k Flóře vrátí a ožení se s ní. Ještě téhož dne policie odváží Pietra do nápravného zařízení pro mládež.

 

Román ukazuje autorovu schopnost vytvořit napínavý příběh, který dokáže čtenáře pobavit, ale zároveň odkrývá realitu italské společnosti: sociální rozdíly, dětskou krutost, nezvládnuté vztahy mezi rodiči a jejich dětmi, chápaní spravedlnosti. Pietro je velmi hodný a citlivý, proto je dospělými přehlížen a zlými spolužáky šikanován. Také Flora je hodná a neschopná bránit se provokacím mladých chuligánů. Zaplatí také za lásku k nespolehlivému Grazianovi. Zdá se, že obě tyto postavy jsou předem odsouzeny stát se obětí tohoto zlého světa. V románu jsou dobrota a měkkost považovány za nežádoucí slabošství, dobří jsou trestáni, zatímco hulvátům vše prochází. Hrůzostrašnou realitou je, že teprve až díky kriminálnímu činu se Pietrovi podaří zlepšit svoji situaci a osvobodit se od onoho prohnilého prostředí, ve kterém vyrůstal. Ze závěrečného Pietrova dopisu adresovaného Glorii se dozvídáme, že po šesti letech strávených v nápravném zařízení vystudoval gymnázium a pravděpodobně bude pokračovat ve studiích na univerzitě, tak jak si vždy přál a k čemu by zřejmě nedošlo, kdyby zůstal ve své rodině ve vesnici Ischiano Scalo. Román je ironickým obrazem morálních hodnot současné italské konzumní společnosti.