Paweł Huelle
Huelle, Paweł

Paweł Huelle

Trubadúr starého hanzovního lesku - i tak by se dal nazvat spisovatel Paweł Huelle (1957). V Polsku dosti známý a oblíbený především díky svým raným prózám i povídkám, v kterých zachytil atmosféru měst polského Pomoří, k němuž ovšem také patří Pomoří německé (Pommern).

Trubadúr starého hanzovního lesku - i tak by se dal nazvat spisovatel Paweł Huelle (1957). V Polsku dosti známý a oblíbený především díky svým raným prózám i povídkám, v kterých zachytil atmosféru měst polského Pomoří, k němuž ovšem také patří Pomoří německé (Pommern). Gdaňsk – Danzig, Wrzeszcz - Langfuhr, Sopoty – Zoppot, Motława – Mottlau, právě tato místa s pohnutou historií jsou neodmyslitelnou součástí Huelleho tvorby - Pomoří staropolské, pruské, německé, říšské, po II. světové válce opět polské a přeci stále jedno a to samé gdaňské Pomoří. Jeho knihy jako Weiser Dawidek (Davídek Weiser)(1987), Opowiadania na czas przeprowadzki, Povídky na dobu stěhování,1991), Pierwsza miłość i inne opowiadania První láska a jiné povídky, 1996) přímo překypují zvláštní směsicí polsko-německých vlivů, stop, jež jsou viditelné dodnes. Ne nadarmo je Huelleho tvorba přirovnávána k tvorbě Gűntera Grasse - ve Weiserovi je jeho vliv více než patrný (román Kočka a myš). Poláci však mají ještě jednoho gdaňského „opěvovatele“ – Stefana Chwina (u nás vyšel jeho Hanemann v překladu Petra Vidláka, r. 2005). Právě tito dva autoři se objevili jako pozdní debutanti v počátcích 90. let a zapůsobili jako svěží mořská bríza na ochablou před- a popřevratovou prozaickou produkci. Až těsně za nimi přišla autorská vlna Olgy Tokarczuk, Andrzeje Stasiuka, Magdaleny Tulli, Manueli Gretkowské, Krzysztofa Vargi a jiných, která oba gdaňské autory smetla z literárního výsluní.

Weiser Dawidek se v Polsku stal bestsellerem, podle něhož byl natočen i film Weiser v režii Wojciecha Marczewského (2000). U nás se však po témže knižním Davídku Weiserovi, vydaném již v r. 1996 v překladu Pavla Miňovského, zavřela voda. Prozatím tedy zůstalo u tohoto jediného překladu, ačkoli v jiných zemích je Huelle velice úspěšným a ceněným autorem. (Například do němčiny byly přeloženy všechny jeho romány).

Grass však nebyl jediný autor, kterým se Huelle inspiroval. Dalším a neméně důležitým pro jeho narativní postupy se stal pábitel Bohumil Hrabal. Právě hrabalovská poetika a oblíbenost samotného Hrabala u našich severních sousedů se stala klíčem k úspěchu jeho dalšího románu Mercedes-Benz. Z listów do Hrabala (Mercedes-Benz. Z dopisů Hrabalovi, 2001). Následoval Castorp (2004), který má svůj literární předobraz v Kouzelném vrchu Thomase Manna, s nímž Huelle vede opatrný dialog. V r. 2007 následuje Ostatnia wieczerza (Poslední večeře) a v r. 2008 se autor tematicky vrací ke svým prozaickým začátkům, tedy ke „gdaňské“ tematice v povídkách Opowieści chłodnego morza (Příběhy studeného moře).

Kritika může mít Huellemu za zlé jeho přílišné podléhání velkým literárním vzorům. I tak se však již do dějin polské literatury zapsal, a to nejen vystavením literárního pomníku polskému Pomoří. Huelle ve svém díle citlivě a s mírou, ale přeci jen cíleně připomíná dobu polsko-německého soužití, dobu, jež je nenávratně pryč a po níž zůstala pouze vzájemná nevraživost. I přes tato „popíchnutí“, na něž jsou Poláci přecitlivělí, byly jeho knihy velmi vřele přijaty – obstály tedy ve zkoušce ohněm.

Portrét

Spisovatel:

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse