Supermodelka Evie Cottrellová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. V románu ji ale nejprve poznáme trochu jinak. Respektive ji nepoznáme, protože je celá zahalená v hedvábných závojích. „Musíš vypadat, jako že si střežíš tajemství,“ vykládá Brandy Alexanderová, žena s větším množstvím plastických operací, než kolik jí je let. Evie však nechce být tajemná, Evie přišla při autonehodě o obličej – někdo po ní vystřelil z kulovnice sedm dvaašedesát. Kulka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Tvář jí ale vrátit nemohli, protože ji sezobali ptáci. Evie Cottrellová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne zabít svou nejlepší kamarádku. A kdyby byl naživu bratr, ten prevít, zabila by ho taky. Na to, aby se mohla bránit nespravedlivému a zlému světu, na to se musí do toho světa nejprve vrátit – zahalená v závojích, s Brandy Alexanderovou a „jejím“ přítelem Sethem po boku. Uživit se je už snadné: Koupelnu má doma každý a spoustu léků ve skříňkách taky. Stačí si město od města dávat honosně znějící jména, tvářit se jako zájemce o nemovitost a v koupelnách si pak nabrat tolik léků, že se tím všichni slušně uživí...

Ve své prvotině, s níž ho nakladatelé původně odmítli, Palahniuk nakousl témata svých pozdějších proslavených prací – sex, násilí, perverzní úchylky i problematiku transsexuality.

Americký spisovatel Chuck Palahniuk (1962) vystudoval žurnalistiku, ale nastoupil do továrny na nákladní automobily, kde pracoval třináct let. Jeho prvním literárním pokusem byl právě román Neviditelné nestvůry, s nímž ho však v nakladatelství odmítli. Jakoby natruc napsal knihu ještě ponuřejší, Klub rváčů. Tento román měl značný úspěch, získal dvě literární ocenění a dočkal se překladu do dvaceti jazyků (č. 2000). Stal se kultovní záležitostí a úspěšné bylo i jeho filmové zpracování (1999). Po vydání Programu pro přeživší (č. 2002) Palahniuk uplatnil také přepracovanou verzi Neviditelných nestvůr. V češtině dále vyšly prózy Zalknutí (2003), Ukolébavka (2005), Deník (2006), Strašidla (2007) a Snuff (2009). Roku 2003 publikoval průvodce po Portlandu Běženci a exulanti, nedlouho poté knihu pravdivých příběhů s příznačným názvem Podivnější než fikce. Pod názvem Rant vyšel portrét fiktivního sériového vraha Ranta Caseyho (2007). Roku 2008 vznikla podle scénáře Clarka Gregga filmová adaptace románu Zalknutí. Roku 2009 vyšla dosud poslední autorova próza Pygmy.