Miloš Urban se narodil r. 1967 v Sokolově, jako dítě pobýval na československé ambasádě v Londýně. Vystudoval moderní filologii na katedrách anglistiky a nordistiky na FF UK v Praze (1986-1992). Od r. 1992 do r. 2000 pracoval jako redaktor v nakl. Mladá fronta, od r. 2001 v nakladatelství Argo, jehož je také kmenovým autorem. Originální přebaly jeho knížek navrhuje výtvarník Pavel Růt. Miloš Urban rád běhá, žije v Praze.

Autorova románová prvotina Poslední tečka za rukopisy (1998) navazuje na tradici sporů o nejstarší české literární památky a přináší vlastí rozluštění jejich záhady. Svou zálibu v historické architektuře vyjadřuje Urban poprvé v Sedmikostelí, novogotickém románu z Prahy. Urbanův pravděpodobně nejzdařilejší, „ekologický“ román Hastrman (2001) obdržel cenu Magnesia Litera za rok 2001. „Sexyromán“ Paměti poslance parlamentu je přímou konfrontací s dobovým demokratickým zřízením, v kabátu papírové krabičky od sirek. Fenoménu mystické univerzální věty a její potenciální moci ve světě reklamy, osobnosti architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla a tajuplnosti jeho staveb je zasvěcen román Santiniho jazyk (jehož televizní adaptaci natočil letos Jiří Strach), vnímaný jako svého druhu pokračování velmi úspěšného symbolického Stínu katedrály (2003), Urbanovy páté knihy, jež také získala Magnesii Literu za prózu. Temně náboženská novela Michaela z prostředí kláštera vyšla r. 2004 pod pseudonymem Max Unterwasser, pod jménem Miloš Urban znovu roku 2008. V autorské verzi pověsti o kněžně Libuši Pole a palisáda (2006), jímž přispěl mezinárodnímu projektu Mýty, čerpá Urban z řady předloh nejen české mytologie a klasickou českou hrdinku vykresluje jako životnou osobnost. Soubor deseti povídek z let 2002-6 s titulem Mrtvý holky (2007) vyšel ve dvou verzích, druhá je ilustrovaná. Jeho zatím poslední román Lord Mord (2008) se odehrává v 19. století a v jeho centru stojí stará asanační Praha, záhadné vraždy prostitutek židovského ghetta, heroin a zhýralý hrabě Arco. Román získal 3. cenu v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2008 v kategorii Krásná literatura. Miloš Urban v současnosti dokončuje nový román o záhadně účinkujících omamných houbách.

Romány Miloše Urbana jsou pozoruhodné svou vrstevnatostí, která umožňuje různočtení textu a jeho atraktivitu pro různé druhy čtenářů. Urban se nebojí využít potenciálu pokleslých literárních žánrů, jako jsou horory, krvavé romány, pornografie, detektivky a lidové čtení, nejen k pobavení, ale také k poučení čtenáře a vlastní intelektuální hře s konstruováním příběhu a jeho jazykem. S oblibou při tom děje románů, „jejichž inkoustem může být krev“ (a bývá), zasazuje do výjimečně barvitě pojatých historických kulis a událostí. Charakteristika postav samotných je ve služebné roli těmto účelům. Miloš Urban jako by s ironií, obavami i vášní a hlubokou radostí z mystifikace neustále pokoušel možnosti boha a víry či obecné transcendence. Podobným způsobem zkouší i své čtenáře. Své společensko-kritické nároky uspokojuje v románech originální historickou, mytologickou nebo pohádkovou perspektivou. K modernosti a civilizaci, současnému světu jako takovému, vyjadřuje neskrývaný odpor - podobně intenzivní, jako je jeho láska k městu Praze. Budoucnost ohrožená apokalypsou zůstává mezi řádky.

V kontextu současné české literatury je černo-červený hlas Miloše Urbana jedním z nejoriginálnějších a nejlépe rozpoznatelných.