Jak si muž se ženou vyměnili práci
Pošta, Miroslav: Švédské pohádky

Jak si muž se ženou vyměnili práci

Jak si muž se ženou vyměnili práci. Byl jednou jeden muž, jakých je na světě spousta. Každý den pracoval v lese a ohýbal u ohně smrkové větvičky na výrobu dřevěných ohrad. Jeho žena zatím doma předla, vařila a starala se o domácnost.

Byl jednou jeden muž, jakých je na světě spousta. Každý den pracoval v lese a ohýbal u ohně smrkové větvičky na výrobu dřevěných ohrad. Jeho žena zatím doma předla, vařila a starala se o domácnost. Tak měl každý svou práci, muž ale pořád reptal, že kvůli obživě dře a otročí jenom on, zatímco manželka nanejvýš uvaří kaši, sedí si doma, jí a žije si blaze. Žena mu vysvětlovala, že se doma taky musí pořádně ohánět, a že kdyby se nestarala o domácnost, muž by neměl nic do úst ani na sebe. On ale nic z toho nechtěl slyšet. Měl za to, že všechno leží jen na jeho bedrech. 

Jednoho dne, když už se takhle dohadovali pěkných pár pátků, řekla žena: „Dobrá! Zítra si tedy práci vyměníme. Já půjdu do lesa ohýbat větve a ty zatím doma zastaneš mou práci.“ Muž proti tomu nic nenamítal. „Já se o dům postarám,“ odpověděl, „ale jak to ty zvládneš v lese, na to jsem zvědavý.“ Časně zrána řekla žena manželovi: „Napeč chleba, stluč máslo, napas krávu a uvař k obědu hustou kapustovou polévku.“ To bude hračka, pomyslel si manžel a s tím se rozloučili.

Žena si vzala sekyru a vydala se do lesa, muž šel rozdělat oheň v kamnech a zamísit na chleba. Když usoudil, že je těsto hotové, dal se do pečení. Umíte si ale představit, jaký chleba asi tak mohl upéct, když do něj zapomněl dát kvasnice a když nevymetl pec. Myslel si, že všechno udělal správně, a při pomyšlení na čerstvý chléb se mu sbíhaly sliny.

Čerstvý chléb je neskutečná dobrota, pomyslel si, ale když se jí s uzeným masem, chutná ještě líp. A tak šel do spíže pro jediný kus uzeného, který měli. Jenže maso bylo hodně slané, a proto si chtěl nalít trochu piva. Uzené tedy položil na schody do sklepa a sešel dolů. Právě když z bečky vytáhl čep, přiběhl pes a sebral uzené. Muž o maso ani za nic nechtěl přijít, a tak se rozběhl za psem. Vtom si uvědomil, že má v ruce čep od bečky, nechal tedy uzené uzeným a chvátal zpátky do sklepa, aby aspoň zachránil pivo. Bylo ale pozdě. Bečka byla prázdná a všechen drahocenný mok vytekl na podlahu. To bylo mrzuté, muž se ale utěšoval myšlenkou, že manželce se v lese určitě nevede o nic líp. I když bude muset oželet uzené a pivo, má přece vynikající čerstvý chléb, a jak praví přísloví, kdo má chléb, hladem neumře.

Útěcha mu ale dlouho nevydržela, protože když se vrátil do světnice, všechen chleba tam našel spálený, takže z něj neochutnal jediné sousto. Bylo to k vzteku. „Tohle se nedaří,“ povzdechl si. „Že já tu mámu nenechal, ať zůstane doma! Ale jestli se mně takhle nedaří, co teprve ona v lese? Co když si sekerou utne ruce i nohy?“

Na takové myšlenky ale nebyl čas. Slunce už stálo vysoko na nebi a on měl k obědu uvařit kapustovou polévku. Ta se přece dělá z něčeho zeleného, řekl si. Vzal proto ženinu zbrusu novou zelenou halenu, nařezal ji na malé kousky a dal do hrnce. Že polévku bez vody neuvaří, to mu bylo jasné, jenže studna byla daleko. A taky má stlouct máslo. Jak to jenom všechno stihne? „Když si máselnici dám na záda a pořádně s ní budu po cestě třást, tak až se vrátím, bude v ní máslo.“ Jak řekl, tak taky udělal. V tom spěchu ale zapomněl máselnici zavřít, a když se sehnul, aby vědro vytáhl ze studny, stekla mu všechna smetana po hlavě do studny.

Celý nešťastný se vrátil k plotně. Měl taky jít s krávou na pastvu, nemůže ale přece být v domě i na pastvě zároveň. Co s tím? Ve slunci se střecha porostlá trávou krásně zelenala a muže napadlo, že by se kráva mohla dobře napást i tam. Proto jí kolem krku uvázal dlouhý provaz, vytáhl ji na střechu a konec provazu shodil komínem do chalupy. Už o něco klidnější vešel do světnice, uvázal si provaz kolem pasu a zafoukal do ohně pod hrncem. Jenže vtom kráva spadla ze střechy a muže to vytáhlo do komína.

V tu chvíli se z lesa vrátila žena s velikým svazkem stočených větviček na zádech. Když uviděla, jak na zdi chalupy visí kráva, rychle provaz přeřízla a vešla do chalupy. Tam ležel na zemi manžel, celý vyuzený a popálený. „Bůh mě ochraňuj!“ vykřikla žena. „Tak jak se ti dařilo?“ Chudák manžel ze sebe nemohl vypravit jediné slovo, jen skučel a naříkal. Ale jak se mu dařilo, to brzy žena uviděla na vlastní oči. Uzené bylo pryč, pivo vylité na zemi, chléb spálený, smetana ve studni, halena nakrájená v hrnci, kráva donedávna pověšená na střeše a muž sám potlučený a popálený.

Jak to bylo dál, to každý snadno uhodne. Žena se mohla dál v klidu starat o domácnost, muž chodil bez reptání do lesa a už nikdy si na svůj úděl nepostěžoval.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Ukázka

Spisovatel:

Kniha:

Miroslav Pošta (ed.): Švédské pohádky. Verzone, Praha, 2014, 109 s.

Zařazení článku:

dětská

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse