Od sféry předmětů se dostáváme ke sféře vjemů. V prvním svazku tohoto díla byly v těsném seřazení vyloženy hlavní výsledky pozorování náležející čisté objektivitě vědeckého popisu přírody, tedy obrazu přírody nepřioděného fantaziemi. Nyní pojednáme o tom, jak se tento obraz přijatý vnějšími smysly odráží v cítění a v básnické obrazotvornosti. Otevře se tak před námi vnitřní svět.⁹

Co mají tato dvě díla z tak odlišných dob společného? Vedle monumentálního rozsahu a širokého záběru je to přesvědčení, že geografii nelze vydělit z celku lidského zkoumání a že vědecký popis světa má co do činění s filozofií a s poezií. Strabón považuje za prvního geografa Homéra, kterého zároveň neváhá zařadit mezi filozofy. Přírodovědec Humboldt otevírá druhý svazek svého díla citátem ze Schillerovy úvahy o naivním a sentimentálním básnictví¹⁰ a desítky stránek věnuje rozboru literárních děl, v němž vyzdvihuje Homérův popis přírody ostrova Fajáků a další díla starověké i novější literatury včetně Cervantese nebo Shakespeara: Weltliteratur, světová literatura, pro něj zkrátka představuje nepostradatelný pramen Weltbeschreibung, popisu světa.¹¹ Oba texty tedy spojuje nesamozřejmé mínění, že básnictví je jednou z autorit, pokud jde o poznání míst a uspořádání tohoto světa.

Celý text ukázky v pdf