V mládí jsem měl přístup k výjimečné dobré knihovně a postupně jsem přečetl německé romantiky, Kafku a francouzské i rumunské surrealisty. (...) Tehdy jsem také míval sešit, kam jsem si zapisoval sny. Rychle jsem si uvědomil, že když sen věrně vyprávíte, ztrácí životnost a usychá. Tím chci říct, že bylo obtížné správně ho reprodukovat, protože obrazy z paměti rychle mizí (...). Pokušení ponechat jen snové jádro a „rozvést“ ostatní motivy bylo čím dál tím větší.
TV
Tomáš Vašut
V roce 2008 vydalo pražské nakladatelství Dybbuk český překlad románu Hotel Europa od rumunského exilového spisovatele Dumitru Ţepeneaga. Autor označuje první díl své trilogie jako středoevropský pikareskní román. Zaznívá v tom nejen příslib veskrze zábavného, dobrodružného čtení, ale také to, že za bizarními historkami bude přítomna poetika, která dokáže čelit i přetvářce, mlčení a ponížení.
Skutečné vzdělání a výchovu mi poskytla ulice. Stejně jako mým kamarádům a celé mojí generaci. Co jsme potřebovali, to nám nikdo nedal. Tak jsme si to brali sami. Pipi, Šobo, F – pár mých přátel. Jsi si jistá, že chceš poslouchat dál? Dobrá.
Moldavan Alexandru Vakulovski (1978), absolvent univerzity v sedmihradské Kluži, svým debutem, románem Pičus (Pizdeţ, 2002) šokoval natolik, že si hned vysloužil zařazení mezi „nejskandálnější” rumunsky píšící spisovatele, následovalo redigování jednoho z prvních rumunských on-line časopisů, neshody s Mirceou Cărtăreskem, kvůli nimž neodjel Vakulovski na stipendium do Německa, a od března 2009 na dva a půl roku úřední zákaz vstupu do Rumunska.
Celou noc se mu zdálo o Marii. Ještě i k ránu se mu o ní zdálo. Ležela na márách v hale se skleněnou střechou, která vypadala jako obrovský skleník.
Bylo teplo, nepochopitelně teplo, zvlášť, když si vzpomněl, že se blíží Vánoce. Šel rychle, občas se dal do běhu, narážel do chodců, zastavil se. A opět vyrazil. Těžce oddychoval, potil se. Cípy baloňáku vlály jako plachty korábu ve větru, nebo jako prádlo sušící se na šňůře (dle libosti!...), překážely mu, zpomalovaly ho.
Ukázky z básní současného ukrajinského básníka Patra Miďjanky.
