ŠG

Šárka Grauová

Příběh, který sotva existuje mimo jazyková vlákna, která Guimarães Rosa jednou provždy rozprostřel mezi samohlásky a souhlásky brazilské portugalštiny, do jejíž sítě ovšem z hlubinných zřídel jazyka vzlíná (jen částečně s vědomím spisovatele) nejméně tucet dalších řečí.

Je proto třeba, abychom strach nepovažovali ani tak za emoci nebo „vášeň“ (jak se říkávalo v 17. století), či obecněji za pocit, který zachvacuje většinu jedinců určité společenské skupiny, nýbrž za systém, který přímo a rozhodujícím způsobem ovlivňuje makrosociální mechanismy.

Měli bychom vzít v úvahu i strach, jejž kolem sebe šířil Nový stát, protože tento strach posílil už zažité mechanismy, které ochotně přijímají a diferencují nové nánosy strachu, poslušným a podřízeným chováním počínaje a rafinovanými postupy, jak strach vymítat, konče, a právě proto strach udržují v latentním stavu při životě.