Lenka Fárová

Empatický a trochu dobrodružný příběh o zrodu zvláštní rozhlasové stanice, která vysílá pro opuštěné děti, je určen čtenářům od osmi let, ale cílí i na jejich rodiče.

Výprava do světa osamělé dospívající dívky, která postupně poznává moc svého sexappealu, ukazuje nebezpečí nedostatečné komunikace v rodině a krizi vztahů obecně.

Ve Finsku byla už po čtyřicáté udělena hlavní literární cena. Cenu za román roku si poprvé odnesla zkušená spisovatelka Sirpa Kähkönen za velmi osobní a osobitou reflexi vztahu dcery s matkou.

Veřejné knihovny ve Finsku jsou velmi oblíbená, hojně navštěvovaná a bezpečná místa, která jsou zasvěcena vzdělávání, kreativitě i relaxaci. Významně přispívají k rozvoji čtenářské, mediální i digitální gramotnosti, fungují jako kulturní centra i jako místa spolupráce či zdroj inspirace. Hlavně jsou však přirozenou součástí měst i obcí, jejich výkladní skříní i obývacím pokojem. Není proto divu, že finští autoři toto prostředí ve svých dílech rádi využívají.

Podobně jako některé další současné finské autorky pohlíží Katja Kallio na nedávné dějiny očima nekonvenčních žen, které se jen těžko smiřovaly s rolí, kterou jim chtěla určit doba.

Reportáž o znepokojivém osudu tří baltských zemí připojených k Sovětskému svazu napsal Mika Waltari v roce 1941 pro finské čtenáře jako důrazné varování před podobným osudem. Stejné varování před ruskou rozpínavostí a manipulacemi s pravdou představuje bohužel i dnes.

„Ve Finsku je poměrně velký rozdíl mezi úspěšnými a těmi chudými,“ říká v rozhovoru finský spisovatel Kari Hotakainen, který ve svém dystopickém románu Příběh dovádí do absurdity mnohé problémy dnešního světa, jako je například nedosažitelnost bydlení.

Finové žijí v ruském sousedství od nepaměti a více než 1300 kilometrů dlouhá východní hranice znamená, že se jedná o kontakt poměrně intenzivní. Jak se to odráží v literatuře?

Krásný, krutý i dojemný román Rosy Liksom o osudech těch, kteří prchali před laponskou válkou, je až děsivě aktuální. Třináctiletá dívka žene stádo krav desítky kilometrů přes řeku, která symbolizuje hranici mezi životem a smrtí.

Kari Hotakainen je známý jako bystrý pozorovatel a trefný kritik současné společnosti. Tentokrát svůj parodický Příběh zasadil do blízké budoucnosti, která se však dnešku v mnohém podobá.

Finští prozaici se po boomu historických témat začínají více zabývat aktuálními společenskými problémy a hledí s obavami i do nedaleké budoucnosti. Hlavním poselstvím letošního ceremoniálu byl ovšem apel na zvyšování čtenářské gramotnosti nejen u dětí a chvála čtení obecně.

V pustinách severního Finska rozehrála Petra Rautiainen napínavý příběh o válečných hrůzách, dobře střežených tajemstvích, vztahu k menšinám a obnově spálené země. Historické vyprávění o dlouho utajovaných zločinech, jež se v době druhé světové války odehrávaly ve finském Laponsku, přináší až mrazivou paralelu s konfliktem, jehož jsme aktuálně svědky.

„Pro Finsko bylo a stále je těžké zpracovat svou historii sympatií k nacismu,“ říká v rozhovoru finská spisovatelka Petra Rautiainen, jejíž debut o krutých podmínkách zajateckých táborů ve finském Laponsku i poválečné obnově spálené země otvírá mnoho palčivých a bohužel opět velmi aktuálních témat, nejen válečných.

Trochu dobrodružství, trochu tajemství a trochu napětí nabízí první díl nové finské série o jedenáctileté Agnes, jíž se zdají velmi živé sny. Při prázdninovém pátrání po tom, co jí tajuplné sny naznačují a kdo vlastně bydlel ve staré vile, jí pomáhá nový kamarád.

Jaká by byla smrt podle vašeho přání? Končí po smrti naše existence, nebo lze doufat v život posmrtný? To je jen několik otázek, které si lidstvo klade, co svět světem stojí, a které pokládá i Leena Krohn ve filozoficky laděném románu Vysněná smrt. Sobě, ale hlavně svým čtenářům.

Loni na podzim se ve finských literárních kruzích rozběhla poměrně živá diskuse o jednom překladu. Překladu klasického románu Aleksise Kiviho Sedm bratří. Překladu z finštiny – do finštiny.

Podobně jako v ostatních severských zemích se i ve Finsku nejvýznamnější literární ceny udělují koncem roku. První prosincový večer byly slavnostně rozdány Ceny Finlandia 2021, a to ve třech kategoriích. Hlavní kategorii, která oceňuje román roku, už podruhé ovládl prozaik Jukka Viikilä.

„Některé součásti sámské kultury určitě nezaniknou, například chov sobů nikam nemizí. Asi největší hrozbou pro tradiční způsob života je stěhování mladých Sámů na jih. Naštěstí dochází i k opačnému jevu, tedy jejich návratu do Laponska,“ říká finský autor Mikko-Pekka Heikkinen. Přestože převážnou část roku žije v Helsinkách, Laponsko si zamiloval natolik, že se do něj vrací ve většině svých děl.

Někdy autorovi seriálu či knižní série jedna vedlejší postava vyroste natolik, že si řekne o vlastní dílo. Přesně to je případ koumáka Pateho ze série knížek o Elle a jejích spolužácích, pod kterou je podepsaný Fin Timo Parvela. Propojení krátkých zápisků tohoto nehrdinského hlavního hrdiny se zábavnými ilustracemi má šanci zaujmout i méně nadšené začínající čtenáře.

Ceny Finlandia se minulý týden udělovaly netradičně v přímém přenosu veřejnoprávní televize. Hlavní ocenění si za rozsáhlý román Margarita, který se odehrává v poválečném Finsku během virové epidemie dětské obrny, odnesla Anni Kytömäki.

Ve třiašedesáti krátkých až lakonických povídkách se Rosa Liksom nebojí nasvítit jakýkoliv společenský problém, ať už se jedná o bezdomovectví, drogy, alkoholismus, či život na sociálních dávkách. Poměrně syrový a drsný obrázek současného Finska však podává se svým typicky sarkastickým humorem.

Kouzelné prostředí s podivnými bytostmi, v němž je povoleno téměř cokoli, je vděčnou kulisou mnoha známých dětských příběhů a filmů. Vsadila na něj i knížka Strašidelný krámek a příšerný lechtiprášek, která však místo děsu servíruje začínajícím čtenářům spíše legraci, takže ji lze navzdory názvu bez obav číst i před spaním.

Román popisuje osudy rodiny, jíž do druhdy poklidného a nikterak výjimečného života začne vstupovat až příliš mnoho nepravděpodobných událostí. A každá z nich všechny neodvolatelně zasáhne a obrátí jejich životy naruby, byť nemusí udeřit přímo jako blesk z čistého nebe.

Šestice nominovaných knih v hlavní kategorii letošní ceny Finlandia, vybraná z přibližně 150 přihlášených, dokazuje, že finský román je stále velmi životaschopný a formálně i tematicky mnohotvárný. Každý rok může vyhrát však pouze jeden a tím se v roce 2019 stal jazykově virtuózní román Bolla, v němž se Pajtim Statovci tematicky opět vrací ke svým balkánským kořenům.

Když člověk místo horkého kakaa doma po těžkém dnu popadne sklenku s něčím ostřejším a shodí pracovní oděv, ať už jsou to montérky, nebo formální oblek, může se snadno stát šťastným Finem.

V jemných náznacích, citlivě i s malinkou dávkou laskavého humoru se kniha Stínidla finské manželské dvojice Maiji a Anssiho Hurmeových věnuje jednomu z nejtěžších témat vůbec, a tím je ztráta rodiče.

Udmurtsko je u nás poměrně neznámou zemí. Někdo možná zaznamenal místní ženský soubor Buranovské babičky, který v roce 2012 zazářil ve finále pěvecké soutěže Eurovize, někdo si hlavní město Iževsk možná spojí se jménem Kalašnikov, protože právě zde vznikla jeho útočná puška. Prostřednictvím novely Iževské noci však máme první příležitost seznámit se s uceleným dílem současné udmurtské literatury.

Eseje finského spisovatele a novináře Villeho Ropponena čtenáře zavedou od Baltského moře až k Volze, Obu či Severnímu ledovému oceánu. Vyprávějí o minulosti, současnosti a poněkud nejisté budoucnosti uralských menšin v Rusku, které se k nim nikdy nechovalo příliš vřele.

„Podléhání ideologiím je aktuální nejen ve Finsku, ale v celé Evropě, kde populismus a nacionalismus získávají na síle,“ říká finská autorka Rosa Liksom v souvislosti se svým románem Paní plukovníková. Ten se sice odehrává ve finském Laponsku a v době před druhou světovou válkou, vypovídá však hlavně o naší době.

Finové mají slabost pro nejrůznější bizarní sporty, ať už to jsou močálový fotbal, běh přes překážky s partnerkou na zádech, či hod starou nokií. Finský národní poklad se však jmenuje sauna. Na dnes už neexistujícím mistrovství světa v saunování rozehrál švýcarský spisovatel Joseph Incardona svůj příběh, nazvaný stručně Žár.

Kdo by neznal bubáky: objevují se pod postelí, v temném sklepě, možná i v lese, prostě všude tam, kde si je dětská fantazie dokáže vytvořit. O tom, jak vlastně vypadají a jestli by se nedali využívat třeba jako chůva, zapřemýšlela finská autorka Tuutikki Tolonen a společně s ilustrátorem Pasim Pitkänenem je v knížce Strašidelná chůva nechala zhmotnit.

Letošní finskou literární cenu Finlandia si odnáší již podruhé ve své spisovatelské kariéře Olli Jalonen, který porotu zaujal příběhem sice historickým, ale zároveň nadmíru současným. Vítězný román pojednává o lidské touze po vzdělání a porozumění světu, v němž žijeme.

Hledat mezi Waltariho knihami dílo, které ještě nebylo přeloženo do češtiny, začíná být poměrně obtížné, a to i přesto, že šlo o velmi plodného autora. Nyní mají čeští čtenáři možnost nahlédnout do nitra začínajícího spisovatele prostřednictvím jeho cestopisně laděné knihy, která v originále vyšla před téměř 90 lety.

„Chtěla jsem zkoumat mocenské vztahy, které panují mezi ženami, uzavřené, čistě ženské společenství,“ říká autorka oceňovaného románu Oneiron Laura Lindstedt.

Finsko si letos 6. prosince připomíná sté výročí nezávislosti a jisté ozvuky celoročních bohatých oslav se projevily i při udělování cen Finlandia. Tři romány z finálové šestice v hlavní kategorii se totiž zabývají nejrůznějšími aspekty finství. A z největšího nadhledu a značnou dávkou humoru k nim ve vítězném románu Niemi (Poloostrov) přistoupil Juha Hurme.

Představovat českým čtenářům Tove Jansson jako autorku série dětských knih je jistě zbytečné. Její povídky pro dospělé, které kniha Cestovat nalehko v češtině představuje vůbec poprvé, však nejsou vždy tak prozářené sluncem a srdečnou vlídností jako příběhy obyvatel muminího údolí.

„Všichni v sobě máme kousek mrzouta, který si myslí, že dřív bylo všechno lepší a teď je to úplně nemožné,“ říká Tuomas Kyrö, autor ve Finsku téměř legendární série knih o Mrzoutovi.

Ve svém nejnovějším románu opustila Sofi Oksanen Estonsko a vrátila se do současnosti finského hlavního města. Své životní téma, postavení žen a obecně rozdíl mezi pohlavími, však rozhodně neopouští. I když jej tentokrát podává v trochu překvapivém balení.

Minulý týden byly ve Finsku po roce opět uděleny ceny Finlandia. V hlavní kategorii si ocenění odnesl Jukka Viikilä za biografický román o staviteli Helsinek nazvaný Akvarelleja Engelin kaupungista (Akvarely z Engelova města).

„Píši romány s kriminální zápletkou, to znamená romány, v nichž podstatnou roli hraje zločin či jeho hrozba a také jeho důsledky. I když jsem si vědom toho, že to bude znít trochu banálně, chtěl bych zdůraznit, že jsem vždycky vyprávěl a vyprávím příběhy,“ říká finský spisovatel Antti Tuomainen.

Finská spisovatelka, novinářka a režisérka dokumentárních filmů Elina Hirvonen se představuje českému čtenáři románem Až vyprší čas. Kniha o rodičovství, hledání místa ve společnosti i odpovědnosti každého jednotlivce za události kolem nás vzbudila ve Finsku značný ohlas mezi čtenáři i kritiky.

„Pláč a smích jsou si blízko a já bych si přála, aby se lidé při čtení mých knih hodně nasmáli a trošku si třeba i poplakali,“ říká v rozhovoru finská spisovatelka a novinářka Minna Lindgren. Autorka v trilogii Babičky s nadhledem popisuje druhdy poklidný život tří devadesátiletých obyvatelek jednoho domova důchodců, který naruší znepokojivé události.

Jaké to je, vyrůstat jako muslimská dívka ve Finsku? Jak ustát tlaky náboženské obce, vyrovnat se s očekáváním rodičů a k tomu všemu bez úhony projít už tak dost těžkým obdobím dospívání? Nejen tyto otázky si klade finskošvédská autorka Johanna Holmström v nadmíru aktuálním románu Asfaltoví andělé.

Cenu Finlandia za nejlepší finskou prózu roku 2015 obdržel jazykově, žánrově i vypravěčsky experimentální román devětatřicetileté Laury Lindstedt nazvaný Oneiron. Čtenář se v něm setkává s životními osudy sedmi žen z nejrůznějších koutů světa v okamžiku jejich smrti.

Texty knih se začnou přeskupovat a žít vlastním životem a slohové práce, které po jejich četbě žáci vypracují, zamotají mladé učitelce Elle Milanové hlavu. No řekněte sami, může snad Soňa Marmeladová v Dostojevského Zločinu a trestu Raskolnikova zastřelit? Román Literární spolek Laury Sněžné o tajemném sdružení spisovatelů ve fiktivním městě Zaječíně je směsice detektivky, thrilleru, fantasy, bájných příběhů i pohádek.

Kaleidoskopický román Mr. Smith tematizuje rozpad mezilidských vztahů a úpadek západní společnosti. Jen na čtenáři záleží, jak si kaleidoskop otočí a jak moc pestrá sklíčka v kukátku spatří.

V červnu tohoto roku zemřel Veijo Meri, jeden z nejvýznamnějších a nejvšestrannějších finských spisovatelů poválečného období.

Psát dvěma jazyky je pro mě dnes už pracovní nástroj. Jako kdybych měla k dispozici dvě různé čočky, a když se dívám přes jednu, vidím trochu jiné věci, než když použiju druhou, říká finská spisovatelka Emmi Itäranta.

Finská literární cena Finlandia byla v roce 2014 udělena spisovateli a psychologovi Jussi Valtonenovi za sci-fi román Nevědí, co činí, který pojednává o nebezpečí, jež skýtá věda a rozvoj nových technologií.

„Jsem ráda, když po přečtení mých knih začnou lidé o některých věcech víc uvažovat, a třeba něco dokonce zpochybňovat, i když sama vlastně neusiluju přímo o nějaké řešení. Jen se snažím ukazovat různé modely uvažování. Spisovatel nesmí kázat, to bychom čtenáře podceňovali,“ říká v rozhovoru finská spisovatelka Leena Lehtolainen.

Sci-fi finské autorky pojednává o budoucnosti, v níž byla mapa světa totálně překreslena, mnohá území zaplavilo moře a jiná zase platí za zakázaná. Život se smrskl na každodenní starost o jídlo a zejména pitnou vodu.

Vyprávění zasazené na dalekou Sibiř láká detektivní zápletkou, skrývá však mnohem více. Kristina Carlson vnímá psaní jako cestu do vlastní mysli, k vlastním pocitům. Píše rozvážně, každé slovo má své přesné místo, každé je podřízené pečlivě budovanému celku.

Moje první české slovo bylo zmrzlina, říká v rozhovoru finská spisovatelka Katri Lipson, která studovala v době převratu v České republice. Není tedy divu, že její román Zmrzlinář, který před několika týdny vydalo nakladatelství Argo, je českým prostředím hodně ovlivněn.

Prestižní finskou literární cenu Finlandia získala v roce 2013 autorka Riikka Pelo (nar. 1972) a její druhý román Náš všední život (Jokapäiväinen elämämme), který pojednává o dramatických osudech světoznámé ruské básnířky Mariny Cvetajevové a částečně se odehrává i v Čechách.

Novela Láska a tma patří mezi Waltariho nejosobnější a nejautobiografičtější díla a dlouho odpočívala na dně autorovy zásuvky, než byla v roce 1961 vydána. O lásce se ve finské literatuře píše hodně a často, ovšem o erotickém vztahu jen málokdy a v době vzniku tohoto díla se jednalo o téma ještě silně tabuizované.

Tato cena se od roku 1986 každoročně uděluje jednomu severskému spisovateli, který má podle názoru Akademie za sebou významné dílo, a bývá někdy označována také jako „malá Nobelova cena“. Ocenění Sofi Oksanen je zajímavé hned v několika ohledech.

Kari Hotakainen (nar. 1957) patří v současnosti k nejvýznamnějším představitelům finské literární scény. Jeho dílo zahrnuje kromě prózy také divadelní a rozhlasové hry (Český rozhlas Vltava nedávno uvedl jeho hru Oštěpař), knihy pro děti i poezii a autor za ně pravidelně získává nominace na nejrůznější literární ocenění, z nichž řadu také proměňuje.

Minulý týden byla v Helsinkách udělena státní cena za překlad a propagaci finské literatury pro rok 2012. Jejím držitelem se stal český překladatel Vladimír Piskoř.

Arto Paasilinna vytvořil specifickou formu pikareskního románu s magickými prvky. Od poloviny 70. let s ní zaznamenává úspěchy u finských čtenářů i za hranicemi. V tomto jeho patrně nejrealističtějším románu se sice magických prvků nedočkáme, satiry a neuvěřitelných zvratů a shod okolností však ano.

„Historický román je mazaný žánr: využívá kouzelnou sílu reality, ale snadno unikne před možnými výtkami. Navzdory téhle charakterové pokřivenosti, nebo možná díky ní může historický román obohatit kromě literatury i historické úvahy,“ říká v rozhovoru finský prozaik Markus Nummi, který letos navštívil veletrh Svět knihy.