Johana Horálková

Johana Horálková

Vystudovala anglistiku-amerikanistiku na FF UK. Vedení anglofonní sekce převzala v roce 2013. Příležitostně přispívá i do jiných periodik (Host, Literární noviny, Respekt, Plav, ČRo). Přeložila romány Hawksmoor od Petera Ackroyda a Střih od Nathana Hilla. Na iLiteratura.cz dříve publikovala pod jménem Labanczová.

Když se rodiče neustále opíjejí a hádají, nemůžete dostat z hlavy mrtvou babičku s amputovanou nohou a někdy vám dokonce jde o život, samozřejmě vás to poznamená. Mary Karrová však k látce svého dětství přistoupila v momentu, kdy už traumata víceméně zpracovala. Na jejích pamětech je to poznat.

Babička s dědečkem, rodiče a tři děti putují různými dimenzemi světa a hledají to správné bydlení. Vyzkouší si, jak se žije v kině, nebo také ve snu. Poetická i rozpustilá odysea švýcarského autora Petera Stamma potěší čtenáře každého věku.

Někdo by to jistě označil za genderový stereotyp, ale tátové se s tím většinou moc nepářou. Nepřeceňují fyzickou ani psychickou nepohodu dětí, natožpak počet vrstev oblečení, v kterých mají jít ven. Děti se s nimi stávají po všech stránkách otužilejšími a rychle se učí novým věcem.

Do užších nominací letošní Bookerovy ceny se probojovali dva Irové, dva Američané, Kanaďanka a Britka. Podle sázkařů měl vyhrát někdo ze tří spisovatelů s křestním jménem Paul. Komu prestižní ocenění nakonec připadlo?

Po odzbrojující autobiografické knížce Jak jsem chodila do školy oprášilo nakladatelství Kher další dětskou knihu Tery Fabiánové. V pohádce Tulák líčí titulní psí hrdina své životní peripetie. Prochází různými společenskými vrstvami a napříč všemi se setkává s dobrem i zlem.

Co se skrývá v nitru starého pána, který si to podmračeně rázuje po ulicích v růžových kalhotách? Děti se díky němu mohou poučit nejen o ekologii, ale také o mezilidských vztazích a poodhalit skutečnost, že nikdo z nás není vyloženě dobrý, nebo vyloženě zlý.

Matka Billa Furlonga měla štěstí, jaké v Irsku druhé poloviny 20. století těhotnou neprovdanou dívku jen tak nepotkalo. Neocitla se na okraji společnosti. Když dospělý Bill v klášteře, kam dodává topivo, narazí na jinou neprovdanou matku, stane před zásadním rozhodnutím. Takové maličkosti vyprávějí o moci a hodnotě jednotlivého člověka, zatímco v pozadí se tyčí přízrak „Magdaleniných prádelen“.

V „precovidové“ novele, která se formou blíží absurdnímu dramatu, rozehrává Don DeLillo komunikační apokalypsu. Ukazuje, jak se v dnešní době štítíme ticha, nevíme si s ním rady a neustále cítíme potřebu ho vyplňovat stále další, marnou komunikací.

Kdyby se Demokracie dočkala filmového zpracování, první scénou z traileru by mohly být siluety členů mileneckého trojúhelníku na pozadí atomového hřibu. Navzdory tomu se nejedná o nijak bombastický román. Autorka využívá filmových technik, ale výsledné dílo je podobně úsporné a pronikavé jako její ostatní romány.

Jednou z dětských knih, které v letošním roce obdržely nominaci na cenu Magnesia Litera, je i Kráva Říčanová o životě a úzkém vztahu mlékařky s krávou. Nevhodná je pro rodiče, kteří nechtějí, aby se jejich děti naučily výraz „hovnopytel“. Mimo to jde však o knihu s nenásilně vetkaným ekologickým poselstvím, jež je prodchnutá pokorou a moudrostí pramenící z nespočtu dnů těžké práce – a nechybí v ní ani humor.

Pro Obra je jeden den jako pro nás celý rok. Naše uspěchaná existence mu připadá legrační. Zve nás, abychom zpomalili a vnímali přítomnou chvíli. Obr však také zůstává obrem, pohybuje se vysoko nad námi, žije podle vlastních pravidel a neváhá ničit věci, kterých si lidé cení. Může být tedy ku prospěchu začíst se do jeho příběhu právě v dnešních dnech.

Píše se rok 1945 a v londýnském klubu May of Teck desítky mladých žen sní o lepším životě. Počítají si kalorie, jedna druhé půjčují mýdlo a šaty a poohlížejí se po vhodném manželovi. Kolem nich se z poválečné mizérie zvedají poničené budovy a dívky netuší, že je v době čerstvého míru čeká ještě jedna těžká zkouška.

Několikanásobná matka si sice denně vyplachuje z vlasů miminčí zvratky a čte hlavně Tuze hladovou housenku, ale zároveň se v ní začíná rodit „ženský text“. O lásce k muži, k dětem, ke staré básni a básnířce. O skrytých nástrahách lásky. O ženské práci a ženském údělu. Text, který se radostně dává k dispozici dalším textům, ať už jsou na papíře, nebo z masa a kostí.

Román o sedmdesátnici, která na maloměstě učívala matematiku, nepůsobí na první pohled nejchytlavěji. Svojí jízlivostí, pronikavými úsudky a v neposlední řadě i nezlomnou životní silou zmíněnou v podtitulu si však Olive Kitteridgeová čtenáře okamžitě získá.

V armádě čichá plyn ze sprejů, sbírá kousky rozstřílených kamarádů, vykopává dveře iráckých vesničanů, sní nad katalogem z Ikey a nechává si od kámošů posílat drogy. Po návratu do nich spadne naplno, protože i když byl život v Iráku nesnesitelný, není možné ho jen tak nechat za sebou. Poloautobiografický román Nico Walkera barvitě zachycuje absurditu a zvrácenost moderního válčení.

Nositelem Nobelovy ceny za literaturu se stal rodák ze Zanzibaru Abdulrazak Gurnah. Vzhledem k tomu, že posledním vítězem z řad afrických spisovatelů černé pleti byl v roce 1986 Nigérijec Wole Soyinka, není volba letošního laureáta příliš překvapivá.

Zhuštěné verze klasických literárních děl určené dětem nejsou nijak výjimečným jevem. V případě Alenky pro nejmenší však autor původní dílo vlastnoručně přepsal tak, aby ho zpřístupnil dětem od nuly do pěti let. Výsledek je poněkud rozpačitý.

Pepík jednoho dne dostane parádní míč. Přeslabikuje, co je na něm napsáno a vytvoří si z něj nerozlučného společníka pro letní dny. Koncem léta se Pepík k písmenkům vrátí a jeho život i on sám se trochu změní. V Klukovi s míčem nalézáme všechny charakteristiky autorského rukopisu Daisy Mrázkové: citlivé zachycení dětských hrdinů a jejich fantazijního světa, svébytnou poetiku a ilustrace, které patří stejnou měrou do knihy jako do galerie.

Útlý román slavné americké esejistky Joan Didionové přináší zprávu o setkání s nicotou, o realitě šedesátých let ve Spojených státech a postavení žen tamtéž. Jedenatřicetiletá Maria má po krk večírků, blazeovaných známých i slavného manžela, ale cesta ven z jejich světa není vůbec snadná.

Autor kultovního Macanuda a otec tří dcer Ricardo Liniers už nějakou dobu vydává i komiksy určené dětem. Tentokrát seznamuje čtenáře s nočním životem plyšové hračky, kterou si holčička před spaním položí k sobě do postele. Vlastní dobrodružství věrného kumpána už jí ale zůstane skryto.

Všichni rodiče to znají. Dítě si tvrdohlavě sundává rukavice nebo čepici i v těch největších mrazech. V zápalu hry odhazuje bundu. Co s tím? Trvat na tom, aby se potomek, většinou nabalenější než my sami, ihned přioblékl? Kniha o Zachariášovi a ledové vodě nás možná nasměruje k jiným úvahám.

Vladimir Nabokov ve svých pamětech nechává ožít fascinující svět ruské šlechty přelomu 19. a 20. století, vzpomíná na studia v Cambridge i emigrantskou existenci v Paříži a hitlerovském Berlíně, kde se však v jeho podání spíše než hajlování a pochodování esesmanů ozývají první slova a krůčky jeho jediného syna.

Kdy se začíst s dětmi do knihy o smrti? Nejlépe hned dnes večer. Nakladatelství hospicové organizace Cesta domů vydalo celou řadu výjimečných titulů s touto tematikou. O tom, že sáhnout po Anně a Aničce je dobrá volba, svědčí mimo jiné skutečnost, že se kniha dočkala už čtyř vydání.

Kdykoli se Jake Horner má pro něco rozhodnout, nemůže se hnout z místa. Metaforicky ani doslova. Dočká se pomoci od tajemného Doktora? Když na jeho radu začne učit gramatiku na vysoké škole, nově navázané přátelství s kolegou Joem Morganem a jeho ženou se rozvine v román idejí, jež se autor nezdráhá ironicky podrývat.

Vaše dítě se normálně vyvíjí, říká první slova. Motoricky je na tom dobře, začíná třeba navlékat korálky. Kolem dvou let se v něm ale něco zlomí. Vývoj se zadrhne, slova se vytratí a přidá se stále silnější, stravující neklid. Neklid přeroste v záchvaty a agresi, namířenou nejčastěji vůči dítěti samotnému. Noční můra každého rodiče. Petr a Petra Třešňákovi v knize Zvuky probouzení popisují, jak se s takovou situací už třináct let vyrovnávají.

Jak ve známém citátu o bingu pro snoby poznamenal Julian Barnes, vyhlášení Bookerovy ceny provází každoročně šílenství na všech frontách: vydavatelé se můžou zbláznit z naděje, že jejich autor uspěje, knihkupci z vidiny astronomických výdělků, porotci se opájejí mocí, která jim byla svěřena, vítězům stoupá pýcha do hlavy a poraženými cloumá závist a zklamání. Všichni pak samozřejmě nalézají různé mouchy na nejužším výběru šestice nominovaných i vítězi samotném.

Není to tak dávno, co kanadská společnost jako celek začala pracovat na smíření s původními obyvateli země, jejichž děti byly ještě v roce 1996 násilně odebírány od rodin a posílány do indiánských internátních škol. Českému čtenáři se nabízí drsně poetický úvod do této problematiky v novele Wenjack, nazvané po asi nejznámější oběti tohoto systému.

Pokračování Příběhu služebnice, jemuž seriálová adaptace přinesla celosvětový věhlas, přináší pohled do mocenského zákulisí Gileádu – nástupnického režimu dnešních Spojených států, v němž se obě knihy odehrávají – i každodenního života v totalitě ustanovené skupinou náboženských fanatiků. Strohé líčení často šokujících skutečností je však v konečném důsledku nositelem naděje.

Malá Mája se s rodiči přestěhuje z venkova do velkého města. Stýská se jí po zahradě, a tak v novém bydlišti neúnavně pátrá po kusu zeleně. Pro Májinu zahradu Australanky Anny Walkerové jsou určující pozoruhodné ilustrace, zatímco ostatní složky knihy za nimi poněkud pokulhávají.

Jak by bylo prima, kdyby ke stálým zaměstnancům každé školky patřili taky hlídkové, třeba Milda a Milda – titulní hrdinové knihy Ester Staré. Přátelští duchové pomáhají dětem zvládnout nástrahy každodenních situací. Kromě toho se v knize dozvíme, proč je hlídek jednou světle modrý, podruhé oranžový a jindy zase fialový.

Eli Bell má za sebou bohatý život. Táta ho málem utopil, když vjel s autem do jezera. Když máma brala heroin, připadala mu krásná jako anděl. Když si odvykala, už tak krásná nebyla, ale pro něj to nehrálo roli. Když si s bráchou udělali včas úkoly, mohli otčímovi pomáhat dealovat drogy. Eli je jen částečně fiktivní alter ego australského novináře a spisovatele Trenta Daltona.

Projevem největší úcty k zemřelému autorovi by bylo sesbírat počmárané a proškrtané stránky rozepsaného rukopisu a škrtnout sirkou. To ale nikdo nedokáže, zvědavost a materiální ohledy jsou příliš mocné. A ne že by například torzo románu, v němž se kronikář jazzového věku Fitzgerald vydává do Hollywoodu, nestálo za přečtení.

Kéž by šlo takto naložit i s výsledky referenda o Brexitu. Panel letošních porotců Bookerovy ceny se nedohodl na jednom vítězi, a tak si ocenění rozdělily Margaret Atwoodová s pokračováním světoznámého Příběhu služebnice a Bernardine Evaristo s knihou Girl, Woman, Other.

Město plundruje vítězná armáda, živého muže aby v něm pohledal a ženy si musí zvolit: vrhnout se dolů z hradeb a uchovat si tak čest, nebo se nechat zajmout nepřítelem, sloužit mu, a někdy ho dokonce i milovat. V románu Angličanky Pat Barkerové sice stejně jako v Iliadě vystupují Achilles, Patroklos, Agamemnón nebo Odysseus, ale hlavní roli tu mají Bríseovna, Chrýseovna a nespočet bezejmenných matek, manželek a dcer, kterých se zkáza Tróje dotkla snad ještě více než jejich mužských protějšků.

Čelenka z ptačích per, vítr ve vlasech, když člověk na věrném oři vyráží pro pár bělošských skalpů… Američan indiánského původu James Welch ve své novele nastiňuje, jak romantickou existenci vede ve skutečnosti indián žijící ve druhé polovině dvacátého století.

Chcete si s dětmi připomínat, že se různé generace mohou vzájemně obohacovat nebo že stanout každý týden na vrcholku světa má smysl a nikdy se to neomrzí? Roztomilý kocourek Lulu a vlídná paní Jezevcová vám budou znamenitými průvodci.

Učitel jako Jean Brodieová může zásadně ovlivnit život svých žáků. Slečna Brodieová kolem sebe soustředí šestici dívek, ve kterých spatřuje určitý potenciál, a učiní z nich své důvěrnice. Třebaže její vliv nesahá za práh prvního stupně základní školy, dívky se i posléze odlišují od ostatních; zůstávají ve všeobecném povědomí zapsány jako „slečnina skupinka“ a svou neortodoxní mentorku pravidelně navštěvují. Až dokud nejlepší léta slečny Jean Brodieové nedospějí ke konci.

Americká rodina ze střední třídy znenadání zjišťuje, že je „chudá“. Stačí poděděný dům v havarijním stavu, těžce nemocný tchán, děti obtěžkané studentskými půjčkami, ztráta zaměstnání a jedno nenadálé úmrtí. Píše se rok 2016, prezidentská kampaň je v plném proudu a z rádia se line hlas „Bullhorna“. A jak do toho všeho navíc zapadají obránce evoluční teorie Thatcher Greenwood a emancipovaná bioložka Mary Treatová z druhé poloviny 19. století?

Nejnovější kniha Salmana Rushdieho Zlatý dům byla mimo jiné označena za první velký román trumpovské éry, což vzbuzuje nemalá očekávání. Dá se již vysledovat existence něčeho jako „trumpovská literatura“? A jak se s osobností současného amerického prezidenta popasoval jeden z nejlepších spisovatelů poslední doby? Zlatý dům je v tomto ohledu spíše zklamání a příliš neoslní ani další aspekty knihy.

Román Richarda Powerse The Overstory zaznamenal první velký úspěch loni na podzim, kdy se objevil v užších nominacích na Man Bookerovu cenu. Vítězství v převážně novinářském klání, jakým je Pulitzerova cena, lze vysvětlit mimo jiné aktivistickým rozměrem díla.

„Devátá hodina“ je ve skutečnosti třetí hodina odpolední, čas modlitby Božího milosrdenství, čas, kdy údajně zemřel Ježíš. A Annie, která v klášteře pere prádlo, dostává v tu dobu od jeptišek volno, aby si odpočinula. Namísto nákupů se však v tu dobu schází s ženatým mužem.

Nigérie je země, kde mít děti znamená všechno. Od svatby Akina a Yejide však uplynuly už čtyři roky a potomek se ne a ne objevit. Nepomáhají bylinky ani šamani a druhá manželka už vůbec ne. Román Zůstaň se mnou nabízí intimní portrét jednoho manželství a silný příběh o rodičovství, společenských tlacích a nepřízni osudu.

Když si nějakou knihu do svého literárního klubu vybere Oprah Winfreyová, evropské sečtělé publikum spíše blahosklonně pokrčí rameny, než aby na ni šlo stát fronty, ale ve Spojených státech je „Oprah“ obrovský fenomén. Do jejího klubu se dostávají díla diametrálně odlišných kvalit, avšak prodeje pokaždé dramaticky stoupnou všem bez rozdílu. A jak zhodnotit román An American Marriage Tayari Jonesové, na nějž se afroamerická ikona zaměřila letos v únoru?

Příběh o chlapečkovi, kterého povozí po světě Dálka, ale on se zas rád vrátí domů, je prozatím poslední vydaná publikace známé autorky bilderbuchů Daisy Mrázkové. Doma to má chlapeček nejradši, ale Dálku potřebuje mít nablízku.

Kniha, jež se před dvěma lety probojovala do užších nominací na Man Bookerovu cenu, zve k velké baltimorské rodině Witshankových, kde je čtenář svědkem povědomých tenzí, nevyřčených skutečností i pospolité síly, prost‎ých každodenních radostí a potěšení z jasného místa na zemi, které však není dopřáno Witshankům všem.

Pulitzerovu cenu v kategorii beletrie letos obdržel Colson Whitehead za román The Underground Railroad. Původní označení sítě na podporu uprchlých otroků, kteří se v 18. a 19. století potřebovali dostat z amerického Jihu na Sever, se v knize stává názvem skutečné podzemní železnice. Tento a další surreálné prvky však neumenšují syrovost popisovaných zkušeností ze života v otroctví.