Tereza Černá

Mgr. (1978) vystudovala ETF UK, studovala hebraistiku na FF UK, semestr na univerzitě v Haife a nyní PGS - moderní izraelská povídka na ústavu Blízkeho východu a Afriky.

Román dosud v Čechách málo známé izraelské autorky Orly Castel-Bloom čtenáři otevírá okno do světa současné izraelské společnosti. Spisovatelka zde s notnou dávkou černého humoru a surrealistických prvků nabízí pohled nejen na rozpad rodiny, ale i rozpad celé společnosti. Ukázka je z prvních stránek románu.

Tanu Rabanan s podtitulem Antologie rabínské literatury je nesmírně zajímavá a cenná publikace. Hned v úvodu představuje autor rabínskou literaturu formativního období (2.–7. století n. l.) a jeho hlavní dílo, tedy Mišnu (přelom 2. a 3. st. n. l.), která se stává „programovým dokumentem hnutí“ (s. 16). Sláma současně zmiňuje i „protějšek“ a „druhé ohnisko“ Mišny, Bibli.

Amos Oz, jeden z nejčtenějších izraelských autorů současnosti, se narodil v Jeruzalémě čtvrtého května 1939. Jeho otec – Jehuda Arje Klausner – byl doktor hebrejské literatury a pracoval v národním archivu.

Adam a Eva, láska překonávající vzdálenost i kulturní odlišnosti. Měl-li by toto být stručný popis románu Temná hmota, byl by značně neúplný a navíc zavádějící. Temná hmota je totiž tragédií porušené lidské komunikace, která...

Má druhá láska mě zachvátila o rok později. Jeden pohled, mrazení v zátylku, studený pot, šimrání u srdce, sucho v ústech, vůně lilií – znovu jsem byla nemocná láskou. Merav ihned pochopila velikost té zkázy. „On se ti líbí,“ usoudila zarmouceně.

Jochi Brandes se narodila roku 1959 v Haifě. Studia začala v ortodoxních náboženských školách „Bejt Jaakov“ v Petach Tikvě a Haifě, pak pokračovala – oproti konvencím platícím u ortodoxních dívek – ve studiu na talmudické přípravce v Jeruzalémě a pak na univerzitě Bar Ilan.

Před nedávnou dobu se na našich knižních pultech objevil první český překlad díla Abrahama B. Jehošuy (narozen roku 1936 v Jeruzalémě), který neoddiskutovatelně patří mezi izraelskou spisovatelskou elitu. Spadá do literární generace nazývané „nová vlna“, která se formovala v šedesátých letech a jejím hlavním záměrem bylo koncepčně i tematicky sjednotit izraelskou literaturu se změnami, ke kterým došlo na poli západní literatury.

I v této knize se projevují hlavní témata známá z některých Bar-Josefových divadelních her: lidé plní nejistoty, kteří hledají čisté a opravdové věci a současně napětí mezi světským Tel Avivem a pobožným Jeruzalémem.

Dramatik Josef bar Josef se narodil roku 1933 v Jeruzalémě v ortodoxní rodině významného izraelského spisovatele Jehošuy bar Josefa. České publikum se mohlo setkat nejen s dílem jeho mladšího bratra Jicchaka.

Ačkoli je poslední povídková sbírka Jehudit Hendel spíše smutným svědectvím o samotě stáří a bezmoci, se kterou pozůstalí tohoto světa bojují s prázdnotou po těch, kteří jej již opustili, může se stát výtečným společníkem právě pro ony chvilky, kdy se člověk ocitá pouze sám se sebou.

Večer jsem zavolala kamarádce Arnoně, které jsme říkali Nona, a řekla, že ji jedu vyzvednout, protože jsem slíbila Šaroně, že k ní večer přijdeme a budou tam také všichni naši dobří přátelé, ale Nona řekla, že se jí dneska večer nikam nechce...

V pořadí třetí kniha mladého izraelského spisovatele Dudu Busiho je barvitým obrazem moderní společnosti, ve které ale i nadále přetrvávají nenávisti a zášti spojené s nejrůznějším původem imigrantů. Román tak představuje souboj východu a západu, tedy aškenázských a orientálních komunit, a současně odlišný postoj rodičů a jejich potomků k tradici.

Během zpátečního letu do Izraele mě zaplavilo pár vzpomínek z dětství. Když mi bylo šest nebo sedm můj sekulární otec provedl zkoušku, která se nazývá „životni cesta“. Posadil mě ke stolu v kuchyni a sám si sedl naproti mně. Máma stála u ledničky a dívala se...

Poslední román A. B. Jehošuy je rodinným duetem, jehož děj se odehrává v Izraeli a Africe a hlavními aktéry jsou postarší manželé Amoc a Daniela Jaari. Celý příběh se odehrává během osmidenního svátku Chanuka.

Poslední román Šulamid Lapid, Farma žen, se odehrává na počátku dvacátého století a je situován do okolí Genezaretského jezera v horní Galileji. Jde o volné pokračování autorčina historického románu Ge Oni, který vyšel roku 1982 a dostalo se mu velmi kladných ohlasů.

Voda, která vyrazila z motoru, zaplavila celé pole, Nunia a Ráchel už celou hodinu stojí a hrabou bahno do vody a obráceně. Večer se snáší, šero se změnilo na tmu, Genezaretské jezero je lehce osvětleno lakomým mladým měsícem a ony vědí, že by se měly vrátit na farmu, že se tu nesmí zdržet, že o ně má možná někdo starost...

Chýlilo se k večeru. Zoologická zahrada měla už zavřeno. Motocykl zastavil u brány a mládeneček z něj sesedl. Poděkoval veliteli a domluvil se s ním, kdy ho má vyzvednout. Pak vylezl na zeď zahrady a spustil se na druhou stranu...

Druhá žena je Lapidův třetí román z řady detektivních příběhů, jejichž hlavní protagonistou je postarší a mírně obtloustlý bývalý policista a nyní soukromý detektiv Josh Shirman. Tento svérázný hrdina je izraelskou verzí Chandlerova Phila Marlowa.

Strávíte-li dostatek času s nějakou ženou v jednom domě, začnete přemýšlet. Nedá se tomu vyhnout. Stojíte v bílé předsíni, držíte vychovaně dveře, když nese dovnitř tašky, díváte se na ni...

„Pojď, budeme žít spolu,“ zašeptal Robert směrem k Rutiným zádům. Rut stála u okna a žasla nad sytým světlem říjnového deštivého dne. Slova se ve vzduchu roztříštila, ležérní a neurčitá, jako by jí nabízel cigaretu. Natáhl pravou ruku dopředu, což mu najednou připadalo jako hloupé gesto, které postrádá význam dobrovolné nabídky.

Rodinný román otvírá scéna, kdy Naomi Kellerová roku 1999 odjíždí do Vídně a zde se rozchází se svým irským přítelem. Současně navštěvuje Heidelberg, kde po dlouhá léta žila její rodina až do druhé světové války. Celý příběh začíná u Naominy babičky Rut Steinové.

Ibn Gabirol má na starosti výcvik ostřelovačů/ Kafka odpovídá za ty, kteří jsou otevřeni spolupráci,/ Walter Benjamin/ Se ujal architektonického řešení arkád ochranného plotu/ A pronárody směřují na Sión/ Studovat sebrané spisy učitelů zkázy...

Nový, v pořadí druhý román Savion Liebrechtové nazvaný Tatínkovy ženy měl být původně pouze povídkou. Autorka však sama přiznává, že v určité fázi příběhu o otci a jeho synu si začala klást otázku, jakou roli v celé zápletce hraje matka, protože je-li dítě, musí někde nutně být i matka.

Izraelská spisovatelka Savion Liebrechtová se narodila roku 1948 v Mnichově. Otec prošel vyhlazovacím táborem Buchenwald, kde ztratil svou první ženu a dítě. To je možná jeden z důvodů, proč rodiče doma o holocaustu nehovořili.

Struktura románu je postavená na nepravidelně se střídajících monolozích Ozových hrdinů, kteří až na výjimky patří do jedné rozvětvené tuniské rodiny žijící v Izraeli. Hlavní postava, Moše, slouží v armádě a svůj dosavadní i budoucí život nahlíží poměrně pesimisticky až s pohrdáním, nicméně s neúprosnou sebereflexí a místy dosti ostrým humorem.

Román Viz LÁSKA vypráví o lidech, kteří buď sami prošli holocaustem či se jejich osobních životů toto trauma nějak úzce dotýká, a to ze čtyř – velmi vágně řečeno, neboť u Grossmanovy tvorby ve většině případů platí, že co postava, to jiný názor na věc – různých úhlů pohledu, kterým odpovídá i členění jednotlivých částí.

David Grossman je uznávaným spisovatelem jak v Izraeli, tak i ve světě. Čeští čtenáři se s autorem mohli poprvé seznámit prostřednictvím překladu Grossmanova druhého románu Viz LÁSKA, mezinárodní uznání mu přinesla cena Man Booker International Prize, kterou v roce 2017 získal za novelu Přijde kůň do baru.