Brussig, Thomas: Na kratším konci ulice

Brussig, Thomas
Na kratším konci ulice

recenze beletrie zahraniční

Novela, jež je knižní verzí filmového scénáře, zachycuje epizodu z dospívání mladého Mikiho - tak trochu rebela, jehož hlavní zbraní proti mašinérii totalitní blbosti je humor, neotřesitelná jistota, že se všeho se lze "vykecat", a s ní spojená výmluvnost.

Příběh mrtvé hranice
Thomas Brussig: Na kratším konci ulice, překlad Jana Zoubková, doslov Tomáš Kafka, vydal Odeon 2001, 108 stran

Hranice je v jistém smyslu privilegovaným místem lidských dějin - dochází zde k setkávání lidí, jazyků, náboženství, výměně názorů, zboží a v neposledním případě se zde taky válčí. A právě tato rozmanitost zvýhodňuje hranici oproti centru - zatímco v centru panuje rigoróznost, hranice je uvolněnější, namísto jednolité sevřenosti středu nabízí pestrost a s ní spojené veselí a smích. S trochou nadsázky by šlo říct, že humoru se nejvíce líbí právě na hranici.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Není tedy náhodou, že na hranici umístil Thomas Brussig svou groteskní novelu Na kratším konci ulice. Nutno jedním dechem dodat, že to je hranice absurdní - je totiž mrtvá. Pásmo oddělující východní Berlín od západního je pásmem smrti. Na druhé straně hranice nikdy nemůže být úplně tak mrtvá: sice se zde neobchoduje, leč alespoň v malém pašuje. A o humorné scény zde také není nouze. Pravda, humor je to absurdní, jenže absurdní je i realita východního bloku.

Novela, jež je knižní verzí filmového scénáře, zachycuje epizodu z dospívání mladého Mikiho - tak trochu rebela, jehož hlavní zbraní proti mašinérii totalitní blbosti je humor, neotřesitelná jistota, že se všeho se lze "vykecat", a s ní spojená výmluvnost. Příběh hrdiny, jeho přátel a první lásky je Brussigovi nástrojem umožňujícím v plné "kráse" zachytit absurditu a hloupost totalitního zřízení. Už zrození bizarního uspořádání poválečného Berlína, hlavně pak Sluneční třídy, je v Brussigově podání navýsost absurdní - Stalin připálil Churchillovi vyhaslý doutník a ten mu z vděčnosti přiřkl část třídy - na dlouhých čtyřicet let tak od sebe byly odtrženy rodiny žijící na opačných koncích jedné ulice.

Východní část Sluneční třídy je zónou uniformity - lidé bydlí ve stejných bytech, mají stejný, totiž skoro žádný majetek a musí, alespoň na veřejnosti, dávat najevo stejné názory předepsané z centra. Samozřejmě, že tak "dokonale" to nikdy fungovat nemůže: předně je zde humor, stále silnější snaha se systému vysmát, nejprve stranou, mezi blízkými, kamarády a pak i otevřeně přímo v tvář. A nepřehlédnutelnou podvratnou roli hraje i rocková hudba, která se ze své podstaty (tedy alespoň ta nejlepší) vzpírá jakékoli uniformitě, věčně zpochybňuje autoritu a touží objevovat nové zkušenosti. Jako taková je i skvělým nástrojem komunikace - na diskursivní rovině by mohly být mezi lidmi z Východu a Západu problémy, moderní hudba je pochopitelná všem a nese týž náboj. Netřeba dodávat, že Brussig zde popisuje situaci, kterou až moc dobře známe z vlastní zkušenosti.

Přestože jde "jen" o verzi scénáře, je po mém soudu Na kratším konci ulice zdařilým literárním dílem. Mezi nejsilnější autorovy zbraně patří hlavně umění zkratky - v miniatuře dokáže vystihnout celou komplexnost jistých společenských fenoménů nebo vládnoucího způsobu myšlení. Navíc to dělá s úžasným smyslem pro humor a po většinu četby se neubráníme smíchu. Smíchu, který je čímsi velice zvláštní, hlavně pro nás, čtenáře z bývalého východního bloku. Uvažování, jednání a nařízení aparátu totalitního státu jsou natolik absurdní, že by ve čtenáři vyvolávaly záchvaty smíchu, v který propukáme nad situacemi, jež překvapí i naši fantazii. Zde jsou ovšem tlumeny bolestným povědomím, že to, co Brussig v knize popisuje, je až příliš pravdivou dějinnou realitou. Autor tedy není groteskní fabulátor, ale spíš bystrý pozorovatel, který si dokáže z nepřehledné a rozplizlé reality vybrat několik klíčových prvků a nabídnout křišťálově jasný, avšak rozhodně ne méně pravdivý plastický obraz skutečnosti.

Kratší konec ulice je zajímavý a humorný obraz pochmurné reality totalitního Berlína. Město, jehož západní část tak dobře zachytil Wim Wenders ve filmu Nebe nad Berlínem, tak dostalo svůj druhý portrét. Pravda, v Brussigově novele nejsou žádní andělé, ale zase tu deska Rolling Stones zachrání život mladému fanouškovi nebo Rus záhadně zastaví déšť a ujme se role porodní báby (v trabantu). Sečteno a podtrženo: zajímavá knížka, kterou jistě stojí za to číst, na čemž má svůj podíl i česky velmi hezký překlad Jany Zoubkové a zajímavý doslov Tomáše Kafky

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 125 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

53%čtenáři

zhlédnuto 3348x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce