Štindl, Ondřej
Až se ti zatočí hlava

Po celý rok sledujeme knižní novinky, proto bychom v předvánočním čase rádi připomněli, jak široká je nabídka v knihkupectvích a že nakladatelé i letos skutečně mysleli na každého. Zkuste si z našeho přehledu vybrat něco nového, jiného, zajímavého.

Seznam českých nakladatelství, včetně odkazů na weby a el. kontaktů

Ve středu 29. dubna zemřela po krátké nemoci v pražské Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského zřejmě nejpozoruhodnější česká básnířka posledního dvacetiletí Alice Wierpichová. Na začátku prázdnin by jí bylo 73 let.

Ocenění Zlatá stuha letos putovalo do rukou překladatele Jiřího Pelána za nejnovější verzi slavné knížky Malý princ, kterou francouzský autor Antoine de Saint-Exupéry poprvé vydal už roku 1943. V češtině si dnes u tohoto titulu můžeme vybrat z mnoha variant jazykového převodu, pestré škály ilustrací a nejrůznějších způsobů grafického ztvárnění. Nejnovější publikace mezi nimi suverénně vítězí.

Boccacciův Dekameron je soubor stovky novel, které si v deseti dnech roku 1348 na venkovském sídle ve Fiesole, nedaleko Florencie, vyprávějí tři muži a sedm paní.

Poslední týdny si povídám se svou prababičkou. Ne, nejde o sociální síť či platformu, která umožňuje spojit se s mrtvými. Jen využívám karanténu, abych se doučila rodný jazyk.

Jiří Trávníček v rozhovoru pořízeném u příležitosti zrušeného Světa knihy Praha 2020 hledá rozdíly mezi českým a polským čtenářstvím. Zároveň vysvětluje, proč by přál Nobelovu cenu za literaturu jiným polským spisovatelům než nedávno oceněné Olze Tokarczukové.

Metatextový román Melmoth završuje pomyslnou „gotickou trilogii“ britské autorky Sarah Perryové. Anglická překladatelka si volí asketický život v Praze, aby se potrestala za zločin, který kdysi spáchala, a vydává se po stopách přízračné Melmoth, podávající pomocnou ruku provinilcům.

Ondřej Štindl poprvé ve své tvorbě přesouvá pozornost k současnosti. Zemanovské Česko je v jeho podání potemnělá země hořkosti, absurdity a bezvýchodnosti, v níž se lze pohybovat pouze za pomoci věčného sarkasmu. Tedy alespoň zpočátku.

Britská spisovatelka si v mezičase mezi dvěma díly své populární young adult série Kostičas začala hrát s motivem draků a několika alžbětinskými prvky. Výsledkem je opulentní fantasy román s výraznými vlivy dálněvýchodních kultur.

Přestože nás romány a filmy často přesvědčují o opaku, dědictví obvykle neobnáší převzetí výnosných akcií, fungujících podniků a alb vzácných známek, ale spíše těžkou fyzickou práci při vyklízení pozůstalosti. Jak toho své blízké ušetřit a jak zajistit, aby tento poslední namáhavý úkol nepřekryl pozitivní vzpomínky na zemřelého člověka, se po završení osmdesátky zamýšlí švédská designérka a matka pěti dětí.

Šéfredaktor Portálu na cestě od zkoumání barokní literatury ke schopnému a zodpovědnému nakladatelskému manažerovi: „Vydávat něco, co nikdo nechce, je frustrující – dělat to za grantové peníze je navíc ale divné.“ Nakladatelství zřízené římskokatolickou kongregací vydává autory, které „spojuje důraz na autenticitu vlastního křesťanského života, otevřenost vůči nejistotě a hledání a respekt k lidem s jinými postoji.“

Ukázka z románu o životě jedné ženy, která nemluví; o stárnutí, vyhasínání, vzpomínkách, strachu a bolesti. A hlavně o mlčení.

Příběh stárnoucí ženy. Příběh ženy, která nemluví. Jako by slova měla moc vracet nazpět do přítomnosti strachy, bolesti a ztráty, které je třeba potlačit, zavřít je co nejhlouběji uvnitř a zbavit hlasu. A co když představuje mlčení ctnost, tu rovnocennou sestru hrdosti, jež ji doprovází?

Mluvení, mlčení a vzpomínání je vždy v nějaké podobě tématem psaní, tvrdí úspěšná rakouská prozaička Laura Freudenthaler, která v květnu 2019 představila českému publiku svůj debutový román s příznačným názvem Die Königin schweigt (Královna mlčí). V tichém portrétu titulní protagonistky se v něm ohlíží za životem celé poválečné generace žen.

Bez nepodloženého psychologizování a laciného moralizování nahlíží rakouská spisovatelka Laura Freudenthaler do nitra ženy narozené mezi válkami, která v mnoha svých životních rolích usilovala o korektní pozici a šla cestou odpojení od vlastních citů. Nebo o nich jen neuměla mluvit, neuměla je pojmenovat, a tak je sama nechápala a „v boji o přežití“ se je snažila za každou cenu zapudit?

Osudy všech postav nevelkého románu se točí kolem záhadné jámy, která se náhle objevila uprostřed Kišiněva a stále se rozšiřuje. Je to nejen středobod životů figurek, jimž jáma tak či onak zasáhne do života, ale hlavně ostře satirická metafora korupce a arogance moci, která postupně stahuje vše kolem do pekelné hloubky.

K vraždě švédského premiéra se „přiznalo“ přes sto třicet lidí, pachatel však zůstává neznámý. Švédský publicista Jan Stocklassa se prostřednictvím archivu spisovatele a novináře Stiega Larssona vydává po zavátých stopách atentátu z roku 1986, neboť „[v]ražda Olofa Palmeho je škaredý virus, kterým se už nakazili mnozí“. Podařilo se mu víc než jen sestavit napínavé vyprávění: přesvědčivě prezentuje vlastní teorii o pozadí zločinu.