Motýl, Petr
Bohemiana 1988–2019

Po celý rok sledujeme knižní novinky, proto bychom v předvánočním čase rádi připomněli, jak široká je nabídka v knihkupectvích a že nakladatelé i letos skutečně mysleli na každého. Zkuste si z našeho přehledu vybrat něco nového, jiného, zajímavého.

Seznam českých nakladatelství, včetně odkazů na weby a el. kontaktů

Ve středu 29. dubna zemřela po krátké nemoci v pražské Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského zřejmě nejpozoruhodnější česká básnířka posledního dvacetiletí Alice Wierpichová. Na začátku prázdnin by jí bylo 73 let.

Ocenění Zlatá stuha letos putovalo do rukou překladatele Jiřího Pelána za nejnovější verzi slavné knížky Malý princ, kterou francouzský autor Antoine de Saint-Exupéry poprvé vydal už roku 1943. V češtině si dnes u tohoto titulu můžeme vybrat z mnoha variant jazykového převodu, pestré škály ilustrací a nejrůznějších způsobů grafického ztvárnění. Nejnovější publikace mezi nimi suverénně vítězí.

Poslední týdny si povídám se svou prababičkou. Ne, nejde o sociální síť či platformu, která umožňuje spojit se s mrtvými. Jen využívám karanténu, abych se doučila rodný jazyk.

Jiří Trávníček v rozhovoru pořízeném u příležitosti zrušeného Světa knihy Praha 2020 hledá rozdíly mezi českým a polským čtenářstvím. Zároveň vysvětluje, proč by přál Nobelovu cenu za literaturu jiným polským spisovatelům než nedávno oceněné Olze Tokarczukové.

Boccacciův Dekameron je soubor stovky novel, které si v deseti dnech roku 1348 na venkovském sídle ve Fiesole, nedaleko Florencie, vyprávějí tři muži a sedm paní.

Vážený pane premiére, jsem česká spisovatelka, žijící dlouhodobě ve Francii. Nemyslím si, že byste moje jméno mohl znát. Muž, který řídí stát a neustále se rozrůstající firmu, jistě nemá na literaturu čas. A teď ještě do toho ten virus.

V nejnovější prozaické knize se Petr Motýl ohlíží za cestou, kterou česká společnost od roku 1988 prošla. Čeho si všímá a čím své ironické glosy obohacuje?

Vtipný a srozumitelný průvodce džunglí soudobých milostných vztahů. Autor je otevřený novým formám styku a soužití, které se dnes rozvíjí a s nimiž mnozí experimentují, ale nehlásá přitom absolutní zásadu „anything goes“.

Michaela Klevisová je v současnosti zřejmě nejlepší domácí autorkou vycházející z klasické britské detektivky. Její knihy vynikají psychologickou drobnokresbou i solidně zkonstruovanými zápletkami.

Intimní příběh dlouholetého mileneckého páru, který se naposledy setkává v rozklížených kulisách opuštěného zábavního parku, by mohl být depresivní. Konečnost je však zvláštním způsobem konejšivá, život obou milenců se jeví jako naplněný. Náš Coney Island není próza plná nečekaných zvratů, nýbrž silná výpověď o základních skutečnostech lidského života.

Více než dvě třetiny zemského povrchu pokrývá oceán. Ten je domovem nespočtu pozoruhodných tvorů, jež svým vhledem a schopnostmi leckdy zastíní i nejbizarnější organismy ze stránek vědeckofantastických románů. Jedním z úžasných příkladů mořské fauny jsou chobotnice. Pro někoho snad na první pohled nevzhledná oslizlá monstra, na ten druhý však inteligentní tvorové, kteří nás mohou naučit mnohé o evoluci, ale i o nás samotných, jak ukazuje nejnovější kniha známé americké autorky knih o přírodě.

Z těhotenství se někdy může stát horor. Letošní audioknižní zpracování kultovního příběhu o mladém novomanželském páru nicméně ukazuje, jak se lze interpretačně vypořádat s hororem o těhotenství.

Monografie pozoruhodného nizozemského filmaře od českého filmového historika podrobně sleduje Verhoevenovy umělecké i komerční tvůrčí etapy. Dobře napsaná a pečlivě zdrojovaná publikace postrádá jen pregnantnější hodnocení.

Myslela jsem si, že když si pořídím vermikompostér – malé, plastikové Guantánamo pro kalifornské žížaly –, stanu se lepším člověkem.

Pod rouškou reality, která je však ve skutečnosti fikce, se zde s neodolatelným humorem předkládá ironická suma západního myšlenkového světa konce 19. století a v konfrontaci s ním vyvstává otázka pravé portugalské identity.

Obliba populárně naučné literatury o koexistenci člověka a přírody roste. Pro skandinávské autory jde o téma hodně osobní, současně o něm umí psát jednoduše a poutavě. To je i případ norské novinářky Sigri Sandberg a její knihy pojednávající nejen o tmě, ale také o strachu z neznáma a lidské touze zbavit se všeho, co nejsme schopni pochopit a ovládnout.