Ale to není jen můj idiolekt. K výrazu "vyhodit si z kopýtka" jsem si dohledávala, jak to vzniklo, navíc můj text pročítá několik dalších lidí - takže se nás shodlo víc na tom, že tu jde o kontaminaci. To je samozřejmě jeden z procesů, jakým dochází v jazyce ke změnám (vývoji), takže se i v tomhle případě
... může stát, že to čím dál tím méně lidí vnímá jako chybu. Rozdílný pohled na věc tu asi spíš způsobuje různě vysoký práh jazykové citlivosti, což u běžných čtenářů chápu, ale u profesionálních překladatelů, redaktorů, a vůbec lidí, kteří mají mít češtinu v malíčku (jak se teď snad projevuje i v diskusi o mém textu na FB - mám to ale jen z doslechu), mi to přijde docela na pováženou. V tom druhém případě trvám na tom, že takové řešení legitimní není: kombinace se slovem nečekaný je běžná, prakticky ustálená vazba, autor tu vědomě zvolil méně obvyklou kombinaci - nejen proto, že přesně vyjadřuje to, co chce říct (tedy že tu paní nelze podezřívat z rasismu, tečka), ale i kvůli překvapivému efektu (i to patří k jeho stylu humoru, viz "partir - portier"). Navíc: jak víme (nebo jak překladatelka ví), že ten projev na podporu Černého Petra byl nečekaný? Možná Hendrik už z předchozích rozhovorů věděl, jak se ta paní k téhle věci staví. (Že to není ušlápnutá chudinka, co sedí v koutě a převážně mlčí, jsme si už vysvětlili.) Zdá se, že i tady máme rozdílný práh citlivosti pro to, co ještě překladatel smí, a co by si dovolit neměl. (A i proto se přikláním k tomu, že ta chyba vznikla přehlédnutím.) Jinak mě trochu mrzí, že pitváním těchhle detailů se zastírá to, na co jsem hlavně chtěla upozornit: totiž že překladatelská náročnost a literární hodnota textu jsou dvě odlišné a na sobě nezávislé veličiny.
