Dočkalová, Bára
Tajemství Oblázkové hory

Nejsem feministka. Zní to divně? Mým známým ano. Když na to v debatě přijde řeč a někdo se mě přímo zeptá, nemívám prostor na dlouhé expozice, a proto odpovídám jednoduše – ne, necítím se být feministkou. Ale ty jsi přeci feministka par excellence! odpovídají oni. V čem tedy spočívá zmatení našich jazyků?

Ráda bych se podělila o čerstvou zkušenost s jednou pozoruhodnou překladatelskou vymožeností a povzbudila kolegy k jejímu smělému využívání: Kdo se jednou odhodlá vyrazit na rezidenční pobyt, pro toho se zřejmě taková „služební cesta“ alespoň jednou za čas stane téměř nutností.

Jako každoročně nabízíme i letos redakční výběr nejlepších knih daného roku. Chceme hlavně připomenout tituly, kterým se nedostalo hlučné propagace – a přesto by neměly zůstat mimo pozornost čtenářů.

S Jarkou Vrbovou, oceňovanou překladatelkou z norštiny a vysokoškolskou pedagožkou, jsme si povídaly mimo jiné o tom, jaké byly její překladatelské začátky a co by měli vědět začínající překladatelé z norštiny, ale i o samizdatu v osmdesátých letech minulého století nebo o překladatelské (a redaktorské) pokoře.

Velký bestseller posledních dvou let je detektivka spíše podprůměrná, která okouzlí jen sváteční čtenářky. Zápletku i způsob vyprávění si půjčuje u lepších autorů a rozuzlení má příliš předvídatelné.

Nově přeložený Hemingwayův autorský výbor povídek je koncentrací všech zásadních témat, motivů i prostředí, jimiž se tvorba tohoto nestora moderní světové literatury vyznačuje. Silné příběhy zavedou čtenáře do válečné vřavy na italské frontě, za španělskými toreadory, na africké savany i do autorova amerického rodiště – všude tam se hrdinové musejí vyrovnávat se složitými, až existenciálními situacemi, které jim osud přinesl.

Autorka se pustila do velmi nelehkého úkolu; pojmenovat to, co dolehne ještě dnes na každého návštěvníka Ukrajiny, této obrovské východoevropské země, bývalé sovětské republiky.

Co číst v létě? Kniha se hodí jak ve dnech upršených, tak v těch přesluněných a nadměrně horkých. A je nejvyšší čas připravit se na letní dny, ať už budou jakékoli.

Životy dvou dětských hrdinů změní zdánlivě obyčejný kamínek. Dobrodružství v sobě skrývá nejen putování protagonistů napříč tajemným světem a překonávání různých nástrah, ale i hlubší filozofickou linku.

Portugalský spisovatel Afonso Cruz navštívil již podruhé Českou republiku – i tentokrát přijel podpořit český překlad svého románu Květiny, který je především o ztrátě a hledání paměti.

Po záplavě dánského hygge a švédského lagom máme možnost seznámit se s finským fenoménem houževnatosti a odhodlanosti zvaným sisu. Kniha Katji Pantzar je však psána pro americké čtenáře, našince její povrchnost, rozvláčnost a přehršel banalit nevyhnutelně nudí.

Není moc pravidelných čtenářů současné české prózy, kteří by nezaregistrovali, že Miloš Urban vydal před nedávnem nový titul. Zvlášť když se jedná o další z řady autorových „černých“ románů, jimiž si dosud získal nejvíce fanoušků. Kar nabízí mnohé z toho, na co jsme u Urbanových knih zvyklí. Navíc se odehrává v Karlových Varech, kde strávil autor podstatnou část mládí…

Oproti předchozímu románu se norský autor více inspiruje problematickými jevy z aktuálních novinových titulků. Je to vítané, i když děj kvůli tomu občas drhne.

Udmurtsko je u nás poměrně neznámou zemí. Někdo možná zaznamenal místní ženský soubor Buranovské babičky, který v roce 2012 zazářil ve finále pěvecké soutěže Eurovize, někdo si hlavní město Iževsk možná spojí se jménem Kalašnikov, protože právě zde vznikla jeho útočná puška. Prostřednictvím novely Iževské noci však máme první příležitost seznámit se s uceleným dílem současné udmurtské literatury.

Co se děje s klimatem a jak výrazná je a bude klimatická změna v blízké budoucnosti? Opírá se teorie globálního oteplování o tvrdá data, nebo jen o víru, jak tvrdí někteří klimaskeptici? Proč se kvůli probíhajícím změnám stáváme křehčími a náchylnějšími k různým krizím a co se s tím dá dělat? To jsou některá z témat, jimiž se zabývá nová kolektivní monografie o klimatické změně a jejích dopadech, sepsaná řadou převážně českých odborníků.

„Nepolepšíte-li se, požerete se navzájem,“ křičí na houf vesničanů blázen v povídce Bláznův deník čínského spisovatele Lu Süna. Vzájemné požírání je tu v hořké nadsázce shrnutím principů konfuciánské hierarchie mezilidských vztahů, založených na vzájemném ponižování, výsměchu slabším a naopak servilitě a podlézání silnějším.

Nakladatelství Verzone vydává v roce stoletého výročí Májového hnutí výbor povídek a básní v próze čínského autora Lu Süna. Kniha vzdává symbolicky hold čínským i českým „otcům zakladatelům“ a práci jejich generace.

Chce to pozorněji číst, než se začne střílet… radí editorka monografie Jan Zábrana: básník, překladatel, čtenář v reakci na recenzi Terezy Šnellerové uveřejněnou v Revolver revue č. 113.