Kultánová, Zuzana
Augustin Zimmermann

Knižní verze divadelní hry není pokračování slavné knižní série. Sleduje potomky hlavních hrdinů a jejich první rok ve škole v Bradavicích. Namísto rozvíjení původních linií a postav autoři především recyklují motivy a postupy prvních dílů série.

Překladatelský debut, který je na dobré cestě, ale chybí mu dotažení poslední etapy. Na překladatelích z menších jazyků leží ve stadiu redakčního zpracování větší tíha, protože nemívají oporu v redaktorovi znalém jazyka a kultury originálu. Překladatelské dílny se je na to snaží připravit, ale praxe je přesto někdy zaskočí.

Problematika lásky tu není postižena v celé komplikovanosti. Místo toho autorka stručně seznamuje se zákonitostmi, které se v současnosti uplatňují v partnerském životě obyvatel západního světa, jakkoli se mnozí z nich domnívají, že se chovají nonkonformně a individualisticky. Některá ze zjištění, která předkládá, mohou působit překvapivě, jiná potvrzují staré pravdy.

Texty z připravované autorské antologie Răzvana Ţupy corpuri relaţionale / o compensare românească, 1995–2015 (vztahová těla / rumunská kompenzace, 1995–2015).

V románu Oba dva chtěl klasik rumunské meziválečné literatury vytvořit autochtonní rumunskou detektivku. Hrdina měl působit jako vnitřně bohatá bytost, která v sobě má hluboké tajemství a navzdory zločinu zůstává v jistém smyslu nevinná a čistá až do konce.

Autor vykresluje plastické portréty hlavních protagonistů i ovzduší, v němž válečné štáby přijímaly rozhodnutí. Líčí také vztahy mezi vojáky na opačných stranách fronty: pokud byly až příliš přátelské jako v Africe, měli velitelé podřízené cíleně vést k větší nenávisti k nepříteli. Zabývá se i proměnami kolektivního vnímání druhých národů – například Japonců v Americe.

Ve svém aktuálním románu zachycuje Klas Östergren proměnu švédské společnosti od 60. let 20. století po současnost. Reálie však využívá spíše jako kulisy, do nichž zasazuje množství plnokrevných postav, o jejichž vývoj a vztahy jde v rozkošatělém, jazykově zajímavém vyprávění především.

Hlavní hrdina Tomáš vidí svět očima vědce, což znamená hlavně to, že namísto celku vidí hlavně analyzovatelné detaily. DNA se v průběhu děje vymaňuje z pozice nositele genetické informace, stává se nejen dominantním aktérem děje, ale také vodítkem k tématu rodiny a polemikám o významu genetiky ve výchově.

Hrát Oresteiu v podobně hnusném prostředí, jako je na pražské Štvanici, může napadnout opravdu jen mladé avantgardní tvůrce. Bohužel jim zcela ušlo, že hru je třeba taky interpretovat, takže ani přátelskému publiku složenému z kamarádů se nepodaří pochopit, oč tu běží.

Novela debutující autorky zachycuje nešťastný osud tragické postavy staré Prahy, alkoholika a životního ztroskotance Augustina Zimmermanna, člověka neustále determinovaného vlastní bezvýznamností. Syrový příběh jeho života se zakládá na skutečných událostech, k nimž došlo v druhé polovině předminulého století. Celé dílo obestírá všudypřítomná atmosféra zla, které jen čeká na chvíli, kdy může naplno propuknout.

V průlivu Menai, který odděluje Wales od ostrova Anglesey, proti sobě zvolna manévrovaly dvě lodi obité pancíři a zježené šípy, sekyrami i meči.

Kult svatého Magnuse tvoří jeden z pilířů orknejského kulturního a duchovního života a stal se inspirací pro mnoho působivých uměleckých děl, jedním z nichž je i nedávno do češtiny přeložený román Magnus George Mackaye Browna.

Čínský spisovatel Jen Lien-kche bude hostem letošního 26. ročníku Festivalu spisovatelů Praha. Navzdory mnoha oceněním nazývá Jen Lien-kche sám sebe „zrádcem literatury“ a „nehodným synem realismu“. Mnohá jeho díla jsou v Číně zakázána, autor žije v ústraní a příliš se neúčastní veřejného života.

Klasik heroické fantasy psával ve třicátých letech také horory, značně ovlivněné H. P. Lovecraftem. Již třetí český výbor jeho hrůzostrašných povídek nabízí nevyrovnanou směs: Howard je i v tomto žánru silný především ve vizualitě a akčních scénách.

Chcete se dostat pod kůži migrantům z Kamerunu a zároveň nahlédnout do New Yorku z let finanční krize? Přečtěte si Touhy Džendeho Džongy, originální variaci na téma amerického snu a snahy o začlenění se v nové zemi.

Tentokrát v Brně na festivalu KOMA namísto tradičního, ale od letoška zrušeného KomiksFestu se udělovaly výroční české komiksové ceny Muriel. Nejlepším komiksem byl vyhlášen Oskar Ed Branka Jelineka.

Autor vykresluje plastické portréty hlavních protagonistů i ovzduší, v němž válečné štáby přijímaly rozhodnutí. Líčí také vztahy mezi vojáky na opačných stranách fronty: pokud byly až příliš přátelské jako v Africe, měli velitelé podřízené cíleně vést k větší nenávisti k nepříteli. Zabývá se i proměnami kolektivního vnímání druhých národů – například Japonců v Americe.

Překladatelský debut, který je na dobré cestě, ale chybí mu dotažení poslední etapy. Na překladatelích z menších jazyků leží ve stadiu redakčního zpracování větší tíha, protože nemívají oporu v redaktorovi znalém jazyka a kultury originálu. Překladatelské dílny se je na to snaží připravit, ale praxe je přesto někdy zaskočí.