Cercas, Javier
Anatomie jednoho okamžiku

Měl jsem štěstí a v jednom zastrčeném, trochu zanedbaném hotelu v Evropě potkal spisovatelku Bianku Bellovou. No, štěstí… víme, že Bianca má v posledních letech z českých autorů nejvíc zahraničních výjezdů, takže je na literárních cestách každý druhý den a v hotelové chodbě jsme ji – my, čeští autoři – už potkali všichni. Ale přesto.

Moje žena ve vypjatějších manželských chvílích poznamenává, že jedináček vyrůstající s matkou zůstane jedináčkem vyrůstajícím s matkou.

Jako každoročně nabízíme i letos redakční výběr nejlepších knih daného roku. Chceme hlavně připomenout tituly, kterým se nedostalo hlučné propagace – a přesto by neměly zůstat mimo pozornost čtenářů.

Komentář Ondřeje Buddeuse k aktuální situaci Českého literárního centra: „Jedním z důvodů mé výpovědi byla prudce sestupná tendence v komunikaci ředitele MZK Tomáše Kubíčka se mnou v roli vedoucího, a to do té míry, že představovala zásadní přítěž v praktickém fungování centra.“

Velký bestseller posledních dvou let je detektivka spíše podprůměrná, která okouzlí jen sváteční čtenářky. Zápletku i způsob vyprávění si půjčuje u lepších autorů a rozuzlení má příliš předvídatelné.

Nejsem feministka. Zní to divně? Mým známým ano. Když na to v debatě přijde řeč a někdo se mě přímo zeptá, nemívám prostor na dlouhé expozice, a proto odpovídám jednoduše – ne, necítím se být feministkou. Ale ty jsi přeci feministka par excellence! odpovídají oni. V čem tedy spočívá zmatení našich jazyků?

Nově přeložený Hemingwayův autorský výbor povídek je koncentrací všech zásadních témat, motivů i prostředí, jimiž se tvorba tohoto nestora moderní světové literatury vyznačuje. Silné příběhy zavedou čtenáře do válečné vřavy na italské frontě, za španělskými toreadory, na africké savany i do autorova amerického rodiště – všude tam se hrdinové musejí vyrovnávat se složitými, až existenciálními situacemi, které jim osud přinesl.

Po úspěšných prózách Slepá mapa, Hotýlek a Hana prezentuje Alena Mornštajnová v románu Tiché roky další výpravný příběh rozmáchlý do několika desetiletí turbulentního dvacátého století. A opět splétá a rozplétá komplikovanou historii jedné rodiny v nemalém propojení s historií českých zemí, avšak tentokrát do velké míry ztišenou na pozadí. Zaměřuje se na vztah mezi otcem a dcerou, jejichž soužití ztěžují hlavně komunikační problémy.

Anatomie jednoho okamžiku je dobře napsaná kniha – už proto, že Javier Cercas je výborný spisovatel. Jako učebnice historie ale neobstojí: události i jejich kontext jsou podány z příliš osobního pohledu, bez potřebného nadhledu. Autor to ostatně nepopírá, naopak zdůrazňuje, že jde o román.

Jeden z mnoha pyskatých Habsburků, despota posílající své manželky pravidelně na popraviště, džihádista a ten, kdo do Francie pozval Leonarda da Vinci. Právě čtenářům, kteří se s takto zjednodušující a v mnohém zavádějící charakteristikou nejvýznamnějších evropských panovníků první poloviny 16. století nespokojí, je určena kniha loni bohužel zesnulého britského historika.

Jedním z polských hostů letošního Světa knihy byl i brilantní esejista, nezaměnitelný prozaik a nezastupitelný překladatel Marek Bieńczyk. Autorovy knihy se neřadí mezi bestsellery. Nabízejí přesto nesmírně kvalitní a v mnohém obohacující a nevšední čtenářský zážitek. V Česku se o tom můžeme přesvědčit prostřednictvím Bieńczykova nejslavnějšího románu, který pod názvem Sanatorium Tworki vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská.

Tworki, nejslavnější román ryzího a neopomenutelného polského autora Marka Bieńczyka, dostupný nyní českému čtenáři díky překladu Michaela Alexy, vyšel již před dvaceti lety. Nad jeho kvalitami však žasneme stále, čím dál víc. Proto jsme se Bieńczyka v rozhovoru ptali právě na jeho knihu, na hudebnost v próze, ale také na tajemství, sílu sentimentu a dojetí.

Románem polského spisovatele Marka Bieńczyka čtenáře provede mladý nepříliš nadaný básník Jurek Turek od vokurek. Díky jeho jazykově hravému vyprávění se na okamžik sice můžeme schovat před válkou v idylicky vykresleném blázinci, ale – jak známo – nic nemůže trvat věčně.

Novela Marka Bieńczyka, oceněná několika literárními cenami, balancuje mezi jazykovým experimentem a sentimentálním kýčem. Nesklouzává však ani do jednoho extrému, a díky tomu představuje zajímavý čtenářský zážitek.

Jak se překládá román ze sanatoria pro duševně choré? V čem se liší Olga Tokarzcuk od Marka Bieńczyka? A jaký je vztah francouzské rokokové malby a současné polské literatury? Odpovědi v rozhovoru hledal překladatel Michael Alexa.

Dvojice filmových historiků pojala rozhovor s producentem Švankmajerových filmů jako metodu, jak individuální osudy přiblížit nápaditěji a příměji, než dokáže souhrn objektivních dat.

Co se stane, když se německý akademik zkoumající vousy setká v Japonsku se studentem odhodlaným skoncovat se životem? Najdou na Borovicových ostrovech odpovědi na životní otázky? Románový příběh balancuje na hranici mezi potřeštěnou roadmovie napříč Japonskem a filozofickou poutí za hledáním sebe sama. Po loňském vydání prózy Probudím se na Šibuji tak nakladatelství Paseka naděluje další výlet do země vycházejícího slunce.

Začalo léto, květiny mají žízeň. Hospodyně řeší problém: muškátům, které mají na balkoně, se nějak nedaří. Nevědí, čím to může být. Světla mají dost a zalévají je pravidelně. Možná jim chybí vítr? Já žádné muškáty nemám a asi nikdy mít nebudu. Ale možná si jednou koupím barometr.