Vann, David: Srub

Vann, David: Srub

Americký spisovatel David Vann se českým čtenářům představil před třemi lety mrazivou novelou Ostrov Sukkwan z nehostinného prostředí Aljašky. Na poslední výspu severoamerického kontinentu se nyní vrací v temném románu Srub.

recenze
Autor článku: Jakub Ehrenberger - 22.8.2014 22:11:00

Recenze


Knihy v kontextu

Manea, Norman: Doupě

Manea, Norman: Doupě

Spisovatelův poslední román z roku 2009, který nyní vychází v češtině pod názvem Doupě, je mnohovrstevnatá próza o životě rumunských přistěhovalců v americkém exilu. Těžko bychom však hledali klasicky vystavěný příběh reprezentovaný jednou výraznou postavou či několika vyhraněnými typy.


Nové články


Další nové články


Nejčtenější články

Krátce

28.8.2014
Jan Švankmajer. Možnosti dialogu mezi filmem a volnou tvorbou - zahájení výstavy: 28. 8. v 18 h, České centrum Praha, Rytířská 31, Praha 1.

31.8.2014
Brněnská sedmikráska - časopis Host opět vyhlašuje básnickou soutěž o 10 000 Kč. Zájemci o účast... v ní mohou zasílat své příspěvky na téma „Píseň pro Brno“ (čili písňové texty a básně) do 31. 8.
7.9.2014
Letní hra Po stopách Dana Browna... - dobrodružství v ulicích Prahy a Brna, do 7. 9.
16.9.2014
Kalevala - křest nového vydání českého překladu finského eposu Kalevala:... 16. 9. od 18:30, Literární kavárna Academia, Václavské nám. 34, Praha 1.
24.9.2014
24.9.2014
Jiří Kolář - „Hráno na harfu komínů“, výstava "Jiří Kolář a Kladno (1925–1945)": 28. 8.–7. 10. / Přednáška... J. Říhy: 24. 9. od 17:30. Malá galerie Středočeské vědecké knihovny v Kladně.
26.9.2014
Festival Vikingové – literární a filmové akce: 23.–26. 9. Městská knihovna v Praze, Mariánské nám.... 1, Praha 1.
Vložil: nakladatelství Camera obscura, 22.8.2014 14:45:00
Kniha Andreje Tarkovského Zapečetěný čas není možno zakoupit v běžných knihkupectvích, nýbrž POUZE v Terryho ponožkách kina Světozor, Vodičkova 41, Praha 1. prodej možný i online. Na Slovensku POUZE v prodejně Slovenského filmového ústavu, Grösslingova 43, Bratislava 1, online prodej.
Vložil: Marie Voslářová, 21.8.2014 23:23:00
Vida! Děkuji, pane překladateli, za doplnění i za Šikovného kluka. Co nevidět to v článku opravím.
Vložil: Oto Horák, 21.8.2014 14:13:00
Co se týká oné podvojnosti Milana Kundery já – jakkoli jsem vyjádřil k jeho pozdější próze výhrady - si myslím, že je spíš beletristou “solidním” než “průměrným”. (Třeba “sentimentální” - tj. dojemný - závěr Nesnesitelné lehkosti bytí o umírání psa Karenina je pěkný kousek spisovatelského umění.) Nicméně ani “solidní” není totéž co “výjimečný”, “mistrovský”, jak by tomu asi mělo být, uvážíme-li Kunderovu celosvětovou proslulost, zařazení – jako výjimky mezi žijícími autory – do francouzské prestižní knižnice Pléiade atd. Co se týká Kunderových esejistických pasáží v románech, nechci tvrdit, že jsou všechny špatné a že nestojí za úvahu. Vezmeme-li však třeba zmiňovaného “idiota hudby”, je tento bonmot kromě efektnosti a provokativnosti také výstižný? Myslím, že Karel Gott není (ani nebyl) žádný “fachidiot”, že má v leckterém oboru docela slušný přehled, znalosti i vyprofilované názory. Karel Gott v době normalizace byl spíš konformistou, který si spočetl, že emigrace se mu nevyplatí. (Jakkoli by se totiž uplatnil jako zpěvák na Západě, především v německé jazykové oblasti, nikdy by tam nemohl získat takové výsadní postavení a popularitu – nejen pro něj zajisté mocnou drogu - jako v naší “normalizované” zemičce.) Choval se tak, jak se chovala drtivá většina jeho spoluobčanů, včetně zpěváků. Můžeme k takovému pragmatickému postoji zaujmout postoj různý, od shovívavého až po moralistně nemilosrdný a odsuzující, ale jde o reakci obvyklou, obávám se, že odpovídající lidské “přirozenosti”. Tehdy i nyní. Teprve díky Vašemu připomenutí jsem si uvědomil, že jste autorem překladu Pasoliniho Zuřivého vzdoru. Shodou okolností tuto velice inspirativní knihu jsem v Cinepuru recenzoval. Pošlu Vám tento text i oba články o Kunderovi v přílohách na Váš mail. Zatím zdravím.
Vložil: Tomáš Matras, 21.8.2014 12:57:00
Děkuji Vám, Oto, našel jste pro mě slova, která jsem marně u seben hledal v souvislosti s Kunderou, "esej" a "beletrie". Tedy mám za to, že Kundera je výjimečný "esejista" a pouze průměrný "beletrista". Víte, ale takové lidi já osobně mám rád, i když mám také hodně velkou slabost pro Hrabala, pro jeho výsostnou "beletričnost" a pro jeho nevídané užití českého jazyka. To bylo přesně proto, proč jsem přeložil Pasoliniho "Zuřivý vzdor": už jistou dobu pro mě Pasolini "esejista" znamenal o mnoho více, než Pasolini "beletrista". Řekl bych, že Kunderova kniha "Nevědomost" je důkazem toho, co říkám: velká esej o domově, cestě a návratu, o echu moderního "Odyssea", (něco, co by měl číst zejména český člověk, ale co v češtině asi patrně nikdy nevyjde) ale literárně, beletristicky - úplně někde jinde. Děkuji Vám za Váš komentář, rád bych si Vaše texty přečetl, kde je můžu najít? Bylo by možné ty texty zaslat emailem, prosím? Děkuji Vám!
Vložil: Oto Horák, 21.8.2014 12:40:00
Také děkuji, Tomáši, za věcnou a podnětnou polemiku. Mám zjevně mnohem kritičtější názor na Kunderovu tvorbu, včetně jeho esejistických digresí a bonmotů. Dávám přednost spisovatelům, kteří jsou v jazykovém "živlu" jako ryba ve vodě (tedy třeba zmiňovanému Célinovi či Hrabalovi), pro které není jazyk při formulování jejich myšlenek překážkou, kterou musí pracně zdolávat, nýbrž šťastným raison d´etre. Nicméně oceňuji z Kundery Směšné lásky, Žert a Valčík na rozloučnou. Pozdější spisovatelův vývoj - počínaje řekněme Knihou smíchu a zapomnění - se mi jeví být krajně nešťastným. Jakkoli totiž se prý (podle vlastních slov) Kundera snaží o to, aby v jeho textech srůstaly esejistické pasáže s beletristickými, dle mého názoru se mu to nedaří. A o opaku mne nepřesvědčila ani řada apoteóz spisovatelových pozdějších románů od mnoha zahraničních i našich kritiků. (Naopak čistě esejistické Kunderovy knihy - Umění románu atd. - se mi jeví pozoruhodnými, přesně formulovanými a konsekventními.) Není tady asi místo, abych své výhrady - ale i dílčí uznání - vůči Kunderově próze a literární metodě (a také veřejným postojům) ve větší šíři rozebral. Částečně jsem se o to pokusil ve dvou článcích na mém blogu na webu Cinepuru. (Jsou to články Milan Kundera a román jako nevážný esej a Milan Kundera a film jako redukovaný román.) Jde ovšem o náčrty, který by si zasloužily rozvedení, podrobnější argumentaci a citace. Možná se k tomu někdy dostanu. (A třeba i k Tarkovskému, o kterém jsem dosud speciální text nenapsal...)
Vložil: Tomáš Matras, 21.8.2014 9:55:00
Děkuji Vám, Oto, za zajímavou a podrobně rozvedenou úvahu. Mým cílem v recenzi bylo právě jakési "srovnání" Kundera - Tarkovskij pouze naťuknout, podnítit diskuzi, přemýšlení. Přes všechno, co píšete, vidím ještě pořád paralelu mezi oběma pány v "upřednostňování myšlenek před ostatním", řečeno obecně a velmi hrubě, přesně tak, aby se nad tím někdo jako Vy zamyslel a třeba tuto prvotní myšlenku poctivě vyvrátil, jak jste se o to pokusil Vy. Myslím si, že jste hodně kritický vůči Kunderovským "bonmotům", Karla Gotta a Gustáva Husáka, které uvádíte, pro mě osobně bonmoty nejsou. Ano, myslím si, že jsou to experimenty, ale v žádném případě samoúčelné, mají svůj myšlenkový základ a svůj vlastní metaforický horizont. Rozhodně nelze Kunderovo vyjádření o Gottovi či Husákovi brát na lehkou váhu jako pouhý literární bonmot. To samé si myslím o jeho úvaze o hovně z Nesnesitelné lehkosti bytí, str. 262 (vydání 2006): "Existence hovna je větším teologickým problémem, než existence zla. Pokud připustíme, že člověk byl stvořen svobodný, můžeme dojít k závěru, že člověk není zodpovědný za své činy. Ovšem za hovno je zodpovědný jedině stvořitel." Toto je pro mě myšlenka, poctivá úvaha, nikoliv bonmot. Ano, tato úvaha má bonmotický charakter, ale není bonmotem. Vycházím z Kunderova vlastního vyjádření někdy z počátku jeho literární dráhy, ve kterém řekl, že v rámci intelektuální tvorby preferuje "brilantní myšlenku" před "virtuozní hrou formy" (a také z vlastní četby Kunderových románů je třeba říct, že jeho styl je "myšlenkový" nikoliv "formálně stylistický či jazykový" - Bohumil Hrabal píše o neskonale jednodušších až triviálních "myšlenkových" tématech, ale s tak brilantním jazykem, o kterém se Kunderovi ani nesní) = Tarkovskij se snad až příliš soustředí na "myšlenky" a není s to udržet uhlazenost formy a svého stylu - to je jediná má drobná výtka na adresu "Zapečetěného času". A souhlasím s Vámi: Kundera by patrně nesdílel celý Tarkovského "lyrismus" typicky ruské existence, emotivitu, nostalgii po domovině a další. Nicméně toto není hodnotící článek o Tarkovském a není to článek o Kunderovi.
Vložil: Oto Horák, 20.8.2014 23:09:00
Poslední dvě věty recenze, srovnávající Tarkovského s Kunderou, se mi jeví nadbytečné a nikoli výstižné. Souhlasím s tím, že u Andreje Tarkovského je myšlenka na prvním místě, u Kundery taktéž, ale u obou v úplně jiném smyslu. Kundera si s myšlenkami pohrává, prokládá ("špikuje") jimi - dle mého názoru ne vždy šťastně - tkáň příběhu, leckdy je staví až ostentativně nad děj (např. v Nesmrtelnosti a Nesnesitelné lehkosti bytí). Neřekl bych, že Kundera je tvůrcem myšlenek, nýbrž spíše tvůrcem bonmotů. (Karel Gott jako “idiot hudby, Gustáv Husák jako “prezident zapomnění” aj. jsou - takto formulovány - více bonmoty než myšlenkami...) Kunderovy romány (s jistou výjimkou raných románů Žert a Valčík na rozloučenou) jsou sledem scének, rozvíjejících či - v horším případě - jen ilustrujících autorovy teze, obsažené v esejistických vložkách. Jednou z tezí je základní přesvědčení, že spisovatel si má pouze "hrát" s jednotlivými postavami a motivy. Přitom má však Kundera děj a jeho peripetie stále pod přísnou kontrolou, spontánnost "nepěstuje"... Okázale zdůrazňovaná fiktivnost vyprávění (vzpomeňme např. moment vzniku postavy Agnes na začátku Nesmrtelnosti), mozaikovitost, chronologická zpřeházenost, množství fabulačních linií a variantnost děje přitom ruší čtenářovu iluzi reality (jakkoli ten samozřejmě ví, že román realitou není). Nemusíme ”rozepsané teze” (jak psal o Kunderovi Jan Zábrana v denících) a stylistické ornamenty vnímat nutně ryze negativně, mohou jistě mít velice různorodé a ambivalentně působící role. U Tarkovského - nehledě na odlišné výrazové prostředky - nejsou v díle zaznívající myšlenky nikdy tak explicitní (řekněme: nejsou bonmoty) a formální ornamenty tak signalizované a samoúčelné (řekněme: "netrčí" z děje) jako u Kundery. A hlavně slouží jinému účelu: hluboce duchovnímu. Tarkovského filmové dílo vyrůstá z ruské klasické literatury, klade vážné otázky o lidské zodpovědnosti za jedince i svět, o váze svědomí, hledání smyslu života, o něčem, "co je nad námi". Tedy - pokud není přímo náboženské - "počítá s náboženstvím", byť depersonalizovaným. U Tarkovského nenajdeme jako u Kundery úšklebek, cynismus (či chcete-li cynickou masku), na druhé straně ovšem ani humor a provokaci. Nevím, co si Kundera myslí o Tarkovského filmech, ale domnívám se, že jeho vkusu nemohou konvenovat. (Tady je ovšem třeba poznamenat, že Kundera se vyznává z obdivu k Célinovi, Kafkovi, Hrabalovi aj., tedy spisovatelům s velice odlišnou, až protichůdnou tvůrčí metodou, než jakou píše a propaguje sám...) Jestliže odsuzoval "hysterického" Dostojevského, odsuzoval právě onu ruskou klasickou humanistickou tradici v umění, které jsou geniální filmy Andreje Tarkovského jedněmi z posledních výhonků...
Vložil: Miroslav Pošta, 20.8.2014 22:00:00
Dovolil bych si doplnit, že v češtině vyšla ještě kniha Stíny v zrcadle (Skuggorna i spegeln) ve zdařilém překladu Jany Holé a povídka Pro Marii Claire (Prostor 1997/34).
Vložil: Simona Jemelková, 20.8.2014 12:53:00
Van Gulikovy příběhy soudce Ti mám velmi ráda a proto, když jsem náhodou narazila na jeho "pokračovatele", jsem byla velmi zvědavá. Uf, nastalo velké zklamání nad primitivností, stylistikou, neznalostí reálií, kterou i já, neodborník na Čínu, poznám. Pan autor se opravdu hlavně přiživuje na slávě někoho jiného. První knihu (Palác kurtizán) jsem s přemáháním dočetla - pořád jsem doufala, že to dál bude lepší. Ale další knihy už raději ani zkoušet nebudu.
Vložil: Marie, 19.8.2014 13:41:00
Skvělá kniha, snad si najde čtenáře. Fra jede!

Zasílání novinek

Pokud máte zájem dostávat novinky z iLiteratura.cz emailem, přihlaste se k odběru.

RSS



 
V roce 2014 projekt podpořili:
Ministerstvo kultury
Pro Helvetia
Velvyslanectví Švédska
Embassy of Finland
Norwegian Embassy
Rakouské kulturní forum

Top knihy
Kosmas
Inzerce