Woltz, Anna
Gyps: Aneb jak za jeden den zachránit svět

Výběrový seznam českých nakladatelství, včetně odkazů na weby a kontaktů.

Po celý rok sledujeme knižní novinky, proto bychom v předvánočním čase rádi připomněli, jak široká je nabídka v knihkupectvích a že nakladatelé i letos skutečně mysleli na každého. Zkuste si z našeho přehledu vybrat něco nového, jiného, zajímavého.

Divoká symfonie dobře mísí všechny osvědčené ingredience z knížek pro nejmenší: je o zvířátkách, je rýmovaná, štědře a vtipně ilustrovaná, ukrývá pro děti zábavné hry v podobě oblíbených hledaček, ponaučení naopak příliš neskrývá – a doopravdy hraje!

Podobně jako v Řehákových předchozích sbírkách se i v té nejnovější jeho silná básnická individualita pohybuje v meandrech surrealistických vod, které víří silná až rozdivočelá imaginace. V kontextu aktuálních environmentálních sbírek či samostatných básní věnovaných nové přírodní lyrice tedy příliš nepřekvapí, že se rodák z Uherského Hradiště nevydává do vyprahlých českých lesů, ale do spárů „městské hmoty“.

Ohrožené krajiny, zvířata i lidé. Na důkaz toho, že reportérství je „ta nejlepší práce“, publikoval známý spisovatel soubor skvělých reportáží, které podávají poutavé svědectví o dynamické české realitě posledního půlstoletí.

Úplný překlad sbírky veršů americké básnířky, která za ni obdržela v roce 1993 Pulitzerovu cenu. Dějištěm sbírky je autorčina vlastní zahrada, v jejíž intimitě i živě evokované realističnosti se setkávají, na způsob polyfonní hudby prolínají a doplňují tři hlasy: hlas lidské postavy, hlas rostlin a hlas Boha.

Patrik Ouředník nahlíží na problematiku překládání jak očima překladatele, tak spisovatele. O svých zkušenostech v této oblasti i o životě mezi dvěma jazyky, češtinou a francouzštinou, vypráví v korespondenčním rozhovoru.

Stalo se to ve zlatých devadesátkách, v době, kdy se v ulicích Brna v tehdy ještě nerozpadnutém Československu dalo spatřit neviditelné a slyšet neslyšitelné…

Svižný a napínavý příběh dvanáctileté Fitz, která se během jednoho dne v nemocnici vyrovnává s čerstvým rozchodem rodičů, získal nejen významné ceny, ale i širokou přízeň čtenářů doma i v cizině. Anna Woltz jím potvrdila svou pozici mezi předními současnými nizozemskými autory pro děti a mládež.

Knihy Anny Woltzové oceňují jak odborné, tak dětské poroty. Stala se představitelkou mladé generace nizozemských autorů pro děti a mládež, kteří navazují na tradici Annie M. G. Schmidtové: děti jsou pro ně rovnocenní partneři a v knihách pro děti a mládež se nevyhýbají „dospělým“ tématům.

Básně Kristiny Láníkové ze sbírky Úvahy nad zájmeny by se dobře vyjímaly v nedávno vydané antologii Krátká báseň, sdružující autory tohoto žánrového útvaru napříč českou literární historií. Škoda, že sbírka Láníkové vyšla až nyní. Pro zařazení jejích básní do antologie by nemluvila jenom krátkost textů, ale i jejich literární úroveň. Texty Láníkové – vedle toho, že dohromady tvoří organický celek – umí totiž čtenáře v dobrém smyslu potrápit.

Padesát kapitol z převážně angloamerických dějin ukazuje soužití člověka a psa ze všech možných úhlů. Dojem z místy škobrtajícího textu zachraňují povedené ilustrace.

Soubor čtyř próz gruzínské autorky, dlouhodobě žijící v Kanadě, navzdory vší ironičnosti ukazuje, jak těžký může být život v zemi ovládané diktaturou či – po jejím pádu – anarchií.

Čtenářství má mnoho podob a ne všechny jsou viditelné ve veřejném, natož pak virtuálním prostoru. Že se mohou různé typy čtenářů navzájem obohacovat, člověk zjistí třeba v malé venkovské knihovně.

Polský thriller z on-line prostředí nabízí už poněkud ohranou estetiku severských detektivek, svět hackerů, sociálních sítí a vydírání. Dokázal přesto Szamałek svým románem, zasazeným částečně do reálného a částečně do kybernetického světa, překonat žánrové hranice?

Zápletkou Normálních lidí je sám život, jeho uplývání a boj o nalezení sebe sama v podobě, která bude kompatibilní s milovanou osobou. Autorka neváhá postavit se zpříma k tématu první lásky a přiznat mu jeho důležitost. Její „normální“ protagonisté čtenáře vytrhávají z reality a nutí ho vracet se k emocím dávno zatlačeným do podvědomí.

Spisovatel, překladatel a novinář Mathias Énard (1972) se ve Francii proslavil v roce 2008, kdy vydal jednu větu rozepsanou na pěti stech stranách: román Zone.

Zavedením pojmu design fiction se populární autor science fiction odpoutává od utopických představ daleké budoucnosti a přivádí čtenáře do období právě započaté technosociální proměny. Kniha je věnovaná těm, kteří chtějí do tvorby zítřka konstruktivně zasahovat, a motivuje ty, kterým schází odhodlání se do procesu jejího navrhování pustit.