Mě v recenzi knihy "Kultura narcismu" od Jana Lukavce chybí soustředění se na problém narcismu, jako na otázku osobnostní. Vždyť už samotný historický popis toho, odkud se ten pojem vzal, ukazuje na to, že jde o jedince,který nachází takové zalíbení ve svém odrazu, že pro něj nikdo jiný neexistuje.
... Pakliže se pan J.Lukavec dotýká psychoanalýzy, pak by měl uvést, jak chápal narcismus Freud a jak se od narcismu podle Freuda vymezoval teoreticky analytik Heinz Kohut, který zřejmě nejlépe vystihl podstatu vnitřní psychické dynamiky takovýchto osobností i jejich intrapsychickou energetickou ekonomii. Dle mého názoru bychom neměli tuhle otázku jaksi rozmělňovat do hypotéz o možném budoucím vývoji společenských formací, ale držet se toho, jestli lze brát narcistickou poruchu self jako diagnostickou kategorii, na níž by cosi platilo jako léčba..zde opět odkazuji na Heinze Kohuta a ty,kteří z jeho prací vycházeli.
Plížím se podél zdí vinohradských domů do zubní ordinace, kde se chystám přejmenovat svého nového doktora. Minulý týden byl ještě andělem, ale bohužel i Tím, co odmítl trhat. (...)
.png)
