Parodie krasoduché cestovní literatury
Kracht, Christian: 1979

Parodie krasoduché cestovní literatury

Druhý román mladého žurnalisty Christiana Krachta "1979" vzbudil pozornost už na Frankfurtském knižním veletrhu. "Jistě ne nejlepší, ale určitě nejpozoruhodnější román letošního podzimu" o cynismu západní společnosti je ne náhodou pop románem.

Druhý román mladého žurnalisty Christiana Krachta, 1979, vzbudil pozornost už na Frankfurtském knižním veletrhu. "Jistě ne nejlepší, ale určitě nejpozoruhodnější román letošního podzimu" o cynismu západní společnosti je ne náhodou pop románem.

Teheránem v předvečer islámské revoluce - v roce 1979 svrhli přívrženci ajatoláha Chomejního vládnoucího šáha a jeho prozápadní režim - projíždějí poněkud naivní mladý německý architekt a jeho přítel, inteligentní, vzdělaný a dekadentní Christopher. Zatímco na ulicích stojí tanky, baví se oba protagonisté o pánských sandálech a potazích na pohovku. Christopher, vypravěč příběhu, je poté na cestě za duchovním prozřením do Tibetu zajat čínskou policií a dopraven do pracovního tábora. Ani tam ho neopouští jeho blazeovanost a lhostejnost.

Výsměšná parodie krasoduché cestovní literatury, pro kterou byl Východ, Persie, odjakživa exotickým rájem, odhaluje Západu jeho vlastní ošklivost a ignoranci. Kritiky, že Kracht zde rozvíjí "fantazie vyhlazení" a ukazuje sebevražednou fascinaci násilím nejenom u islámských fundamentalistů, tak artikulují, stejně jako Krachtovo "lehčí čtivo", posuny ve vnímání vlastní kultury.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Kiepenhauer und Witsch, 2001.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse