Schlink, Bernhard
Předčítač

recenze beletrie zahraniční

Předčítač Bernharda Schlinka přinesl svému autorovi před několika lety velkou slávu. Román, který v němčině vyšel v roce 1995, byl mezitím přeložen do 24 jazyků a srovnáván se světovým úspěchem Grassova Plechového bubínku a Parfému Patricka Süskinda. Záhy se v kinech objeví jeho filmová verze.

Bernhard Schlink: Předčítač, přel. Tomáš Kafka, Prostor, Praha 2002

Předčítač Bernharda Schlinka přinesl svému autorovi před několika lety velkou slávu. Román, který v němčině vyšel v roce 1995, byl mezitím přeložen do 24 jazyků a srovnáván se světovým úspěchem Grassova Plechového bubínku a Parfému Patricka Süskinda (česky 2002 v nakladatelství Prostor, přeložil Tomáš Kafka). Záhy se v kinech objeví jeho filmová verze v režii Anthonyho Minghelly. Předčítač pronikl i do anglosaského světa: Schlink byl pozván do vysílání Oprah Winfreyové, v Německu se mluvilo o realistické literatuře s poukazem na mistrné sebevýpovědi Schlinkových amerických kolegů.

Takové srovnání nejenže zachází příliš daleko, ale ukazuje otupělost čtenářů a médií vůči ne tak dávné historii. Schlink německou minulost sice nepřekrucuje, ale možná o to nebezpečněji banalizuje. Nebezpečněji proto, že se tak děje pod rouškou boření tabu a za dovolávání se subjektivní zkušenosti. Nemůžeme si myslet, že lze pochopit to, co je nepochopitelné, nesmíme srovnávat to, co je nesrovnatelné, nesmíme se ptát, protože tázající činí hrůzy, i když je nezpochybňuje, přece jenom předmětem komunikace a nebere je jako něco, před čím může jen ve zděšení, hanbě a vině umlknout. Předmětem Předčítače ovšem není mlčení v hanbě a vině. Schlinkův vypravěč se snaží pochopit v rámci milostného příběhu. Světový úspěch Předčítače spočívá podle všeho právě v tom, že v něm historie funguje jako kulisa individuálního, osobního vyprávění.

Zápletka Schlinkova románu začíná milostnými setkáními patnáctiletého vypravěče s více než o dvacet let starší ženou, Hannou Schmitzovou. Hanna, vypravěčova životní láska, mu nechce sdělit nic ze své minulosti a jednoho dne bez vysvětlení zmizí. Znovu se s ní setká jako student práv ke konci šedesátých let při procesu s válečnými zločinci. Hanna pracovala jako dozorkyně v ženském táboře v Osvětimi. Její zvláštností bylo, že si nechávala od vězeňkyň, krátce před tím, než byly poslány na smrt, nahlas předčítat. Stejně jako od vypravěče po milostném aktu. Hanna je totiž analfabetka a proto (!), aby tento nedostatek nevyšel najevo, se musela vzdát kariéry v továrně Siemens a hledat útočiště u SS. (Tento obrat v románu nazval německý recenzent holokýčem.) Hanna má spontánní cit pro literaturu. Ve vězení, kam jí vypravěč-předčítač posílá namluvené magnetofonové pásky, absolvuje celou německou klasiku a modernu.

Debatu o Schlinkově románu nedávno rozpoutal britský kritik a autor Gabriel Josipovici otázkou jak to, že tolika inteligentním lidem, mezi nimi i mnoha židům, připadá Předčítač hluboce dojemný. Na stránkách literární přílohy Times Literary Supplement se v souvislosti s recenzí Schlinkova posledního díla Liebesfluchten (česky jako Útěky z lásky, Prostor 2001, rovněž v překladu Tomáše Kafky) o Předčítači velmi odmítavě vyslovili i další britští kritici, nejostřeji z nich Jeremy Adler. Podle něj je román kulturní pornografií, která dělá, jako by nabízela nový morální náhled. Jeremy Adler, profesor germanistiky v Oxfordu, je synem pražského německy píšícího autora Hanse Günthera Adlera, který byl vězněn v Terezíně, Birkenau a Buchenwaldu. Hans Günther Adler napsal dosud platnou knihu o nacistickém táborovém systému Terezín 1941-1945. Tvář nuceného společenství. Jeremy Adler vidí ve Schlinkově Předčítači pokus o morální nivelizaci mezi oběťmi a vrahy.

Schlinkova Hanna se poté, co se ve vězení naučí číst, pustí do odborné literatury o koncentračních táborech, dále čte Prima Leviho, Elieho Wiesela, Tadeusze Borowského, Jeana Améryho. Tím se její příběh uzavírá. Jedná se o stejnou vypravěčskou kličku, o jakou se filmovými prostředky pokusil Steven Spielberg v Schindlerově seznamu: totiž nechat vše "dobře dopadnout". I Schindlerův seznam byl prezentován jako autentický příběh, který právě proto, že zdánlivě nezobecňuje a nemoralizuje, dosahuje jakési morální výpovědi a hloubky. Ve skutečnosti jsou taková díla se svou předstíranou pravdivostí plochá a hluboce nemorální.
Veronika Jičínská


 

© Veronika Jičínská
 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 198 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Maria, 17.02.2009 21:20
Schlink, Bernhard: Předčítač
Dovolím si vstoupit do diskuse, i když jsem knihu nečetla a sem jsem se dostala, přiznávám, skrze film (a v souvislosti s Oscarovými nominacemi). Souhlasím s Lenkou, zvlášť se závěrem. Je pravda, že ze všech evropských národů jsou to Němci, kteří se se svou minulostí musí vyrovnávat nejvíce. Už proto,... že mnoho lidí vidí Němce právě skrze válku, a to je škoda. Omlouvám se, že pokračuji v zavádění diskuse k trochu jiným tématům, ale nemohu si pomoci, otázka Německa se mě vždycky dotkne.
Vložil: Pája, 24.06.2006 18:37
Schlink, Bernhard: Předčítač
Já nevím, podle mě je to celé trochu na hlavu; problém Vorlesera je hlavně v tom, že je to plytká, ne příliš dobře napsaná a dost kýčovitá kniha...(proč mají všichni Němi nakonec potřebu světu sdělit, že za všechno může Hitler? není to trochu trapné?) Poukazovat na její nemorálnost je v tomhle kontetxtu... irelevantní. Ostatně recenze na literárním serveru by se zřejmě měla zaměřit na posuzování kvality literatury a ne na rozbory ideologií.
Vložil: Lenka, 21.06.2006 11:29
Schlink, Bernhard: Předčítač
Nejsem literarni kritik, ale presto si dovoluji reagovat na recenzi pani Jicinske, ktera je uzavrena nazorem, ze kniha Predcitac je plocha a hluboce nemoralni. Nechapu totiz, ze co je nemoralniho na tom, kdyz se snazime pochopit motivy k hruznym cinum a kdyz v techto motivech najdeme neco lidskeho.... Myslim si, ze takovym rychlym odmitanim nejenze pochopime z minulosti velmi malo, ale nepredejdeme tomu aby dochazelo k podobnym chybam opet. Prece neni mozne si myslet, kdyz neco oznacime za nemoralni, tak to prestane v lidske psychice existovat. A kniha Predcitac je prave pokusem psychiku tehdejsi generace pochopit a aspon castecne ji porozumet. Prece jsme porad jenom lide a myslet si, ze vsichni predstavitele nacistickeho Nemecka byli zvirata, je pohled hodne jednoduchy. Kniha dle meho nazoru neni nemoralni i z toho duvodu, ze jasne ukazuje ze sama dnesni mlada generace nedokaze zverstva druhe svetove valky pochopit. Bohuzel se jedna o jeji vlastni historii, tudiz je treba se s touto problematikou nejakym zpusobem vyrovnat. Ostatni narody se vyrovnat nemusi, proste vse zavrhnou a tim je problem uzavren.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

63%čtenáři

zhlédnuto 12337x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce