Murakami, Haruki: Norské dřevo 2

Murakami, Haruki
Norské dřevo 2

ukázka beletrie zahraniční

Dopili jsme kávu a vrátili se do pokoje. Tatínek pořád spal. Zblízka bylo slyšet, jak oddechuje. S přibývajícím odpolednem dostávalo sluneční světlo za oknem čím dál víc podzimní nádech.

Haruki Murakami: Norské dřevo, překlad Tomáš Jurkovič, Euromedia-Odeon, 2002

ukázka 1. / ukázka 2.

Dopili jsme kávu a vrátili se do pokoje. Tatínek pořád spal. Zblízka bylo slyšet, jak oddechuje. S přibývajícím odpolednem dostávalo sluneční světlo za oknem čím dál víc podzimní nádech. Na vedení za oknem se sneslo hejno ptáků. Pak zase uletěli pryč. Seděli jsme s Midori vedle sebe v koutě pokoje a tiše si povídali o všem možném. Prohlédla si moji dlaň a pak mi předpověděla, že se dožiju sto pěti let, celkem třikrát se ožením a umřu v dopravní nehodě. Řekl jsem, že to není vůbec špatná perspektiva.
Krátce po čtvrté hodině se tatínek probudil. Midori si k němu sedla, otřela mu pot, dala mu napít vody a zeptala se, jestli ho bolí hlava. Přišla sestra, změřila mu teplotu, zapsala frekvenci moče a zkontrolovala kapačku. Posadil jsem se do televizní místnosti a chvíli se díval na přímý přenos kopané.
V pět hodin jsem řekl, že už pomalu půjdu. A pak jsem se otočil k tatínkovi a vysvětlil mu, že už musím jít na brigádu na Šindžuku, kde každou neděli od šesti do půl jedenácté prodávám v obchodě s gramodeskami. Podíval se na mě a trochu kývl.
"Hele, Tóru, nevím, jak to mám říct, ale chci, abys věděl, že jsem ti za celej dnešek moc vděčná. Fakt," řekla mi Midori při loučení dole v nemocniční hale.
"Ale prosím tebe, to přece nic nebylo," povídám. "Ale jestli jsem tu byl co platnej, rád bych přišel příští neděli zas. Chtěl bych se ještě vidět s tvým tatínkem."
"Opravdu?"
"Na koleji toho stejně nemám moc na práci a tady se navíc můžu najíst okurek."
Midori se založenýma rukama párkrát zaklepala podpatkem o linoleum.
"Ráda bych s tebou šla zase někdy pít," řekla s trochu skloněnou hlavou.
"A co to porno?"
"Půjdeme nejdřív na porno a pak se napijeme. "A pak bysme si zase mohli vypravovat nějaký prasárny."
"Prasárny vyprávíš jen ty sama," zaprotestoval jsem.
"To je jedno. Prostě si budeme říkat prasárny, ožereme se jako čuňata a pak spolu půjdem do postele."
"A víš, co bude pak," vzdychl jsem si. "Já to zkusím, a ty to nebudeš chtít."
"Hm…"
"Každopádně, stavila by ses pro mě zase v neděli ráno na koleji? Že bysme sem mohli jet společně."
"A vezmu si trochu delší sukni než tentokrát."
"Přesně tak," řekl jsem jí.

Ale příští neděli jsem už do nemocnice nejel. Midoriin tatínek v pátek ráno umřel.
Midori mi to zatelefonovala hned ten den v půl sedmé ráno. Bzučák u dveří mi ohlásil, že mám telefon, já si přehodil přes pyžamo svetr a běžel dolů do haly. Tiše a studeně pršelo. Midori mi tichým slabým hlasem oznámila, že tatínek právě umřel. Zeptal jsem se, jestli jí nemůžu nějak pomoct.
"Díky, není třeba," odpověděla Midori. "V pohřbech už se doma vyznáme. Jenom jsem ti to chtěla říct."
Zdálo se, že si povzdechla.
"Na pohřeb, prosím tě, nechoď. Opravdu si to nepřeju. Nechci se s tebou potkat na takovým místě."
"Rozumím," řekl jsem.
"Opravdu se mnou půjdeš na to porno?"
"To víš, že jo."
"I na nějaký opravdu nechutný?"
"Speciálně ho vybereme."
"Dám ti vědět," řekla Midori a zavěsila.

Po celý týden se pak neozvala, a neukázala se ani ve škole. Nebrala telefony. Kdykoliv jsem se odněkud vracel, pokaždé jsem se běžel podívat, jestli nemám nějaký vzkaz. Ani jednou z toho nic nebylo. Jednou večer jsem se pokoušel splnit slib a myslet při onanování na Midori, ale moc mi to nešlo. Zkusil jsem radši myslet na Naoko, ale ani to už nezabralo. Jen jsem si začal připadat jako idiot. Napil jsem se whisky, vyčistil si zuby a šel spát.

Překlad © Tomáš Jurkovič
ukázka z románu Haruki Murakami: Norské dřevo (Euromedia-Odeon, 2002)
na iLiteratura.cz se souhlasem překladatele a nakladatelství Euromedia-Odeon

Diskuse

Vložil: Mruk, 28.05.2010 18:56
Murakami, Haruki: Norské dřevo 2
2 L: to je přece dobře, ne? už se těším na přeložený Wind-up Bird Chronicle, bude-li letos...
Vložil: L., 24.05.2010 15:57
Murakami, Haruki: Norské dřevo 2
vy tajtrlíci, vy ste mě tak nabudili, že jdu na to...už se na to počteníčko fakt těšim...
Vložil: johny, 15.06.2007 17:13
Murakami, Haruki: Norské dřevo 2
Murakami, v Norském dreve,pise jako evropan o Japonsku..., ale povedlo se mu to.
Vložil: Kiwik, 10.05.2007 19:56
Murakami, Haruki: Norské dřevo 2
Norké dřevo jsem zhltla už dvakrát ... a klidně se do toho pustím znova. Úžasná a nádherná knížka ... o ničem a vlastě úplně o všem ...
Vložil: katka, 26.09.2005 10:16
Murakami, Haruki: Norské dřevo 2
Som na 98 strane a som naozaj nadsena. Tesim sa az si k tej knizke opat sadnem a budem citat dalej... Je velmi silna, skutocna, miestami az boli...
Vložil: Nika, 01.12.2004 18:43
Murakami, Haruki: Norské dřevo 2
Tu knížku můžu číst pořád dokola a stejně neomrzí...Hodně mi dala!!
Vložil: poe, 16.06.2004 07:41
Murakami, Haruki: Norské dřevo 2
knihu nemam doctenu celou,ale jiz po 50i strankach jsem presvedcen o tom,ze budu delat vse pro to,aby zustala ctena jak dlouho to jen pujde. Jinost je vdecne tema, v tomto pripade zpracovane na opet jine urovni.....
Vložil: Mastercloud, 11.03.2004 18:50
Murakami, Haruki: Norské dřevo 2
Až asi třikrát jsem přečetl Norské dřevo a jediné co můžu říct, že kniha i překlad je absolutně úžasný. NIc tak geniálního jsem v životě nečetl.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 5781x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce