Vynnyčuk, Jurij

Vynnyčuk, Jurij

rozhovor beletrie zahraniční

Rozhovor se současným ukrajinským spisovatelem Jurijem Vynnyčukem, který v polovině září zavítal do Prahy.

Rozhovor se současným ukrajinským spisovatelem Jurijem Vynnyčukem, který v polovině září zavítal do Prahy
( Prezentaci českého překladu autorovy knihy "Lehendy L´vova" uspořádala Ukrajinská iniciativa a nakladatelství Portál 12.9.2002 v Maďarském kulturním středisku.)

Y.L. a I.B.: 12. září proběhla v Maďarském kulturním středisku prezentace českého překladu vaší knihy "Lehendy L´vova". Povězte, prosím, krátce českým čtenářům, o čem kniha je, aby věděli, co jim nakladatelství Portál nabízí.
J.V.: Kniha "Lehendy L´vova", nebo "Příběhy z Haliče", jak byla nazvána v češtině, je vydání legend z jednoho města. Neexistuje žádná jiná sbírka legend třeba Kyjeva nebo jiného ukrajinského města. Obecně s městským folklorem jsou problémy. Tuto knihu jsem psal několik let: sbíral jsem materiál po částech v archivech, starých kronikách nebo soudních spisech. Vydání knihy mělo velký úspěch. O lvovských legendách se učí třeba děti na ukrajinských školách v hodinách vlastivědy. Objevila se dokonce počítačová hra. Kniha je vydávána stále znovu a už čtyři roky je o ní stále zájem. České vydání, které je z edice legend a pohádek různých zemí nakladatelství Portál, mě příjemně překvapilo. Lvovské legendy se v této řadě staly unikátními. Je to poprvé, kdy vyšly legendy jednoho konkrétního místa a ne celého etnika jako například mayské nebo židovské legendy.

- Tato kniha bude zajisté populární a zajímavá mezi Ukrajinci žijícími v Čechách, ale myslíte si, že sklidí úspěch a najde své čtenáře i mezi českými čtenáři?
- Mám-li být upřímný, zvláštní euforii nepociťuji. Měl jsem trochu možnost se tu porozhlédnout po knihkupectvích a zjistil jsem, že se vydává velké množství knih s folklorními tématy. Hodně knih jsem si nakoupil i pro sebe. Proto nepočítám s takovým úspěchem, jaký jsem zažil například ve Lvově. Moje kniha v Čechách, to je kapka v moři. Ale na druhou stranu, spousta Čechů pociťuje jistý sentiment k Haliči, která byla kdysi spolu s Čechami částí Rakousko-uherského impéria. A třeba proto mohou "Příběhy z Haliče" vzbudit větší zájem než jiné knihy z té samé edice.

- Buďte tak laskavý a nastiňte stručně stav současné ukrajinské literatury, ale ne jako kritik (tyto myšlenky už v LN svého času vyšly), ale jako spisovatel, tedy člověk, který se přímo podílí na literárním procesu.
- Bohužel, rozvoj ukrajinské literatury je stále bržděn. Naše literatura vypadá jako ledovec: 10% na povrchu, zbytek skrytý. A to se týká jak naší staré literatury, tak současné. Velké množství autorů 19. stol. a první poloviny 20.stol. nebylo vůbec vydáno. A co se týká našich současných autorů, jsou nuceni se protloukat vlastními cestami, hlavně ti mladí. Samozřejmě, že existují literární soutěže, třeba "Koronacija slova" nebo "Zolotyj babaj", jejichž vítězové mají možnost vydat svá díla, ale mladých, nevydávaných jsou stovky.
S vydáváním ukrajinských knih u nás je to, bohužel, velmi složité, hlavně proto, že se podsouvají ruské knihy. Na Ukrajině jsou levnější knihy v ruštině, protože jsou zbaveny daní. Daně z ukrajinských knih jsou velmi vysoké, proto jsou ukrajinské knihy dosti drahé. Naši vysocí úředníci musí být upláceni, aby se daně z ukrajinských knih snížily, ale ono to stejně nepomáhá. Je jasné, že někomu tento stav vyhovuje, a tak je permanentně blokován konkrétní zákon a dominují knihy zahraniční produkce. V Rusku je procento lidí, kteří čtou knihy, velmi nízké, hlavně ve vzdálenějších oblastech. A cena dovozu ruských knih na Ukrajinu, jakožto k nejbližšímu sousedu, není zase tak vysoká. Někde jsem četl, že množství výtisků té které ruské knihy jde na Ukrajinu. Takže je jasné, že lidé, kteří se obohacují prodejem ruských knih na Ukrajině, s novým zákonem nebudou nijak pospíchat.
Je tedy těžké vůbec hovořit o stavu ukrajinské literatury. Máme 10 - 15 autorů, kteří se stali za poslední desetiletí známými, ale já mám dojem, že toto číslo by mělo být mnohem vyšší.

- Jak se díváte na své čtenáře? Jací jsou?
- Kdosi napsal, že mě čte každý, komu je od čtyř do devadesáti let. (usmívá se) Je to proto, že píši žánrově velice odlišné věci. Ale je zvláštní, že děti, které čtou pohádky, se začínají zajímat i o jiná díla, která nebyla psána pro děti, třeba "Vikna zastyhloho času" (Okna zastaveného času). Vůbec, dochází k zajímavým situacím, kdy na literárních večerech za mnou chodí desetileté děti pro podpis a podají mi knihu "pro dospělé".
Okruh mých čtenářů je vážně velmi široký. Třeba román "Malva Landa", který vyšel v elektronickém "Románu-časopise" (http://romangazeta.bigmir.net. pozn. autora) přečetl zatím velmi úzký kruh lidí, hlavně elita. A tak se stalo, že jsem se stal zároveň národním spisovatelem i elitním.
Je jasné, že východní oblasti čtou ukrajinskou literaturu ve velmi malém množství, které nemá žádný význam na prodej knihy. Proto můj hlavní čtenář je Haličan. Dost velké množství čtenářů mám již v Kyjevě. Jsou to hlavně studenti, ale zase ti, kteří pocházejí z Haliče.

- Je známo, že jste velmi různorodý, vaše tvorba zaujímá publicistiku, poezii, historickou fantastiku a dokonce erotickou prózu. Nemohl byste naznačit, který z těch proudů je vám nejbližší? Například, co byste napsal jako první, kdybyste se nemusel ohlížet na prostředky?
- Určitě bych se v první řadě zabýval prózou a pohádkami.
Co se týká spousty mých děl, byla to z mé strany jistá snaha zaplnit "bílá místa" v konkrétních literárních žánrech. Prostě jsem viděl, že se tím nikdo nezabývá, ale bylo by dobré o tom napsat. Na druhou stranu to byl samozřejmě pragmatický tah, výdělek. Protože takové knihy jako "Lehendy L´vova", "Knajpy L´vova" nebo "Tajemnyci l´vivs´koji kavy" se vydávají ve velkých nákladech a také se najdou snáze zainteresovaní sponzoři. Výrobní náklady takové knihy jsou prakticky nulové. Hlavní je najít sponzora ochotného zaplatit v knize reklamu. Třeba v knize "Knajpy L´vova" to bylo množství lvovských restaurací a kaváren. Takže kniha přinesla pouze zisk.

- Existuje tlak na spisovatele ze strany nakladatele?
- Samozřejmě, existují požadavky ze strany nakladatelů. Například, když nakladatelství dostalo peníze z továrny na kávu s tím, že za měsíc napíšu knihu "Tajemnyci l´viv´skoji kavy". Uběhl měsíc a kniha nikde. Nakladatelství mě nutilo dokončit knihu v termínu. Ale to šlo o peníze.
Často mi vyčítají, hlavně Neborak, jak mohu takhle "klesnout", psát knihy na zakázku. Ale já nikde nepracuji. Spousta jiných spisovatelů je donucena pracovat, přednášet například. Já se mohu bavit a psát pro své potěšení. A pokud mám jednou za rok napsat něco, z čeho potom žiji, proč ne? Strávím nad ní měsíc, měsíc a půl.
To jsou má erotická díla, například, byla napsána na zakázku. Tehdy jsem pracoval (i teď pracuji) v novinách "Postup", jehož vedení chtělo v roce 92 vyprovokovat jakýsi skandál. A tehdy jsem na žádost redaktora napsal knihu "Žytije haremnoje", která skutečně vyvolala velký skandál.
Nestavím se k této části své tvorby příliš vážně, pro mě to bylo spíš povyražení. Mnohem závažnější je pro mě moje próza. Ještě se mi líbí psát pohádky pro děti. Už je hotový materiál k celé knize, připravené k vydání. Jednotlivé pohádky už vycházejí v časopise "Sonjašnyk". Jedna pohádka vyšla dokonce ve Francii.
Kromě toho mám velmi rád uspořádávání různých antologií. Například jsem vydal antologii ukrajinské fantastiky 19. století o čárech a hrůzách a též sbírku "Sribna knyha kazok". V obou knihách jsou sebraná díla spisovatelů 19. století, jejichž velká většina jsou neznámá a zapomenutá jména. Nedávno mi vyšla kniha "Ukrajins´ki bohatyri", která obsahuje jak národní, tak umělé ukrajinské pohádky. nyní pracuji na knize ukrajinských pohádek na biblické motivy a zároveň sbírám tajemné pohádky o zázracích, které si vymysleli sami Ukrajinci. V přípravné fázi je teď kniha "Halyc´ka hotyka", antologie gotické novely od nejstarších dob do dneška.

- Jak se vám líbí Praha. Nemáte chuť napsat, řekněme legendy Prahy nebo věnovat tomuto městu nějaký příběh či celou knihu?
- Knihu? Musí uběhnout nějaká doba, než se uloží dojmy. Prozatím na nic takového nepomýšlím. Ale Praha se mi opravdu moc líbí. Četl jsem dost děl, jejichž děj se odehrává v tomto starodávném městě. Bylo pro mě velmi zajímavé spatřit na vlastní oči místa, která tam byla popsána. Teď bych s chutí znovu prolistoval Hrabala nebo Haška.
Co se legend týče, chystá se vydání série "Pohádky a legendy národů světa", takže příběhy z Prahy by se tam organicky vměstnaly. Ale hlavně netrpělivě čekáme na přijetí zákona o ukrajinské knize, po čemž snad bude možné normálně knihy vydávat, místo toho, abychom si stále vymýšleli nějaké machinace na oblbnutí státu. Je to už dost špinavá práce.

- Povězte, prosím, kde v šedi ukrajinské každodennosti berete tvůrčí nadšení a takovou energii na psaní takového množství děl?
- Jak jsem už řekl, nepracuji a žiji ve svém domku za městem. Nejkrásnějším a nejzajímavějším strávením času je pro mě čtení a psaní literárních děl. Proto mám docela dost času. Samozřejmě, že své prózy píši dlouho. Co se zbytku týče, mám "nabitou ruku" a vůbec nemusím přemýšlet nad každou větou. Ale i kdyžmi tohle jde lehce, stejně nemám dost času na to, co bych chtěl ještě stihnout.

- Jak vám chutná slavný český národní nápoj? Třeba se vaši čtenáři za čas dočkají nejen tajemství lvovské kávy, ale i českého piva?
- O lvovském pivu má skutečně zanedlouho vyjít kniha, kde budou samozřejmě zmínky i o pražském. (usmívá se)

- Budeme doufat, že překlad haličských legend je jen počátek seznamování českých čtenářů s vašimi díly. Bylo by dobré, aby světlo světa spatřily i jiné překlady vašich vyprávění.
- Ano, jistě, byl bych moc rád, aby byl přeložen nějaký z mých románů nebo jiná próza.

Praha 15/9/2002

Jurije Vynnyčuka se ptaly studentky Univerzity Karlovy a členky UIČR Yana Leontijeva a Inna Bilanyn
překlad Rita Kindlerová
článek vyšel ve zkrácené verzi v Literárních novinách č. 47/2002
na iLiteratura.cz se souhlasem autorek a překladatelky

Diskuse

Vložil: , 17.03.2005 10:52
Vynnyčuk, Jurij
ach, jurko, ta vaša rakusko-uhorska nostalgia..
Vložil: orechuela, 17.03.2005 10:51
Vynnyčuk, Jurij
zvlaštne, že sa do češtiny preložili prave legendy ľvova, vynnyčuk má aj lepšie veci..napr. žitie haremnoje:))
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2095x

Inzerce