Piatek, Tomasz
Heroina, Kilka nocy poza domem

recenze beletrie zahraniční

Piątek je v současné době především novinářem (dříve též pracoval jako psychoanalytik zkoumající lidskou osobnost na základě výslovnosti jednotlivých hlásek...) a je pravda, že i oba jeho romány, především potom druhý, přebírají jisté publicistické a dokumentární prvky. Vždy je však z jeho próz cítit lehkou ironii a nadsázku, které čtenáře nenechají na pochybách, že jde svým způsobem o skrytě rafinovanou literární fikci.

Několik nocí mimo...
Tomasz Piątek
: Heroina, Kilka nocy poza domem, Wydawnictwo Czarne, Wolowiec 2002

"V autobuse jsem přemýšlel nad tím, jak to, že mi v životě vycházejí tak neobyčejné věci. A rychle jsem to pochopil. Neboť vše, co jsem dělal, dělal jsem s klidem. Vždycky jsem se snažil zachovat absolutní klid. A nepochybně proto jsem objevil heroin. On mi dovolil dosáhnout toho klidu ve své čisté, dokonalé formě," přiznává se ve svém knižním debutu Heroina Tomasz Piątek (1974). Přestože byl v letech 1997 - 1999 skutečně závislý na heroinu, tvrdí, že jeho kniha je autobiografická asi tak z jedné třetiny... Ze dvou třetin jde prý potom o smyšlený příběh "co by se mohlo stát, kdybych nepřestal fetovat".

Piątek je v současné době především novinářem (dříve též pracoval jako psychoanalytik zkoumající lidskou osobnost na základě výslovnosti jednotlivých hlásek...) a je pravda, že i oba jeho romány, především potom druhý, přebírají jisté publicistické a dokumentární prvky. Vždy je však z jeho próz cítit lehkou ironii a nadsázku, které čtenáře nenechají na pochybách, že jde svým způsobem o skrytě rafinovanou literární fikci.
Ve své prvotině autor neprosí o odpuštění ani nehledá východisko, pouze konstatuje, jak to mezi lidmi závislými na heroinu (kteří mohu být navíc mediálně známí a mohou přicházet i do styku s veřejností) chodí. Hrdinou Heroiny není pouze on sám, ale především dvě neustále se střídající stránky jeho rozdvojené osobnosti - Tomek č. 1 - agresivní, chladný a hledající drogu, Tomek č. 2 - milý, teplý, hladký a milující. Dalším naratorem příběhu je během rozkladu osobnosti, která ztrácí nejdříve práci, potom rodinu i přátele, i Heroin samotný - respektive ona - krásná, teplá a milující své děti. "Znova jsem esencí absolutně šťastnou a klidnou jako smrt," končí kniha právě těmito slovy a je myslím více než jasné, která část hrdinova alter ega nakonec vítězí.
Druhá Piątkova kniha s názvem Kilka nocy poza domem (Několik nocí mimo domov) je debutu stylisticky podobná - ne však již žánrově a tematicky - jejím hrdinou je novinář bulvárního deníku Maciek Niklański, který se pomalu ale jistě zaplétá do série podivných vražd (jedním ze zavražděných je i jeho přítel, hudebník a satanista Rabin). Čím více se jim však snaží přijít na kloub, tím víc se ztrácí nejen v jednotlivých případech, ale i v okolním světě. A především sám v sobě.
Piątek si pohrává, ba přímo koketuje s ideou napsat poutavý, čtivý a polobulvární román plný senzací, vražd a nevyjasněných a nedořečených událostí ... A do velké míry se mu to i daří. (Příkladem bulvarizace je třeba jeho podivný vztah s kolegyní Ankou, který jako by z oka vypadl příběhům z TV soap-oper nebo červené knihovny...) Ač se však může po celou dobu jeho kniha tvářit jako regulérní komerční román s detektivními prvky, z posledních stránek a až nadrealisticky vyfabulovaného konce nelze nevyčíst, že jde především o cílenou parodii a satiru. Parodii na současná média, ale v důsledku i na konzumní společnost vyhledávající senzační příběhy plné násilí a brutality. Parodii na svět, ve kterém stejně každý nakonec hraje sám za sebe, na sebe a nikdo a nic ho z této klece beznaděje a osamocení nevysvobodí. Ani fiktivní novinová smrt.
Bára Gregorová 19/2/2003

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 173 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.