Pilch, Jerzy: Pod mocnym aniolem

Pilch, Jerzy
Pod mocnym aniolem

recenze beletrie zahraniční

S postavením Pilchovy osobnosti v současné polské literatuře je nasnadě hned několik otázek. Tak třeba - vyneslo mu jeho popularitu právě ocenění NIKE a to, že píše pravidelné, společensko-kritické fejetony do jednoho z nejčtenějších polských časopisů (Polityka)? Nebo jde o skutečný literární talent, který ovšem ve srovnání s jinými polskými autory není ničím výjimečným?

Propil jsem všechny pračky světa
Jerzy Pilch
: Pod mocnym aniołem, Wydawnictwo literackie, Kraków 2002, sedmý dotisk

"Pane bože, miloval jsem jahodovou marmeládu, i temnou nasládlost ženského těla. A taky mraženou vodku." Například tímto citátem od Czesława Milosze by se dal uvést román Pod mocnym aniołem. Jeho autor, padesátiletý a "bartoškovsky rozevlátý" Jerzy Pilch nejen že vyšel s kůží na trh a otevřeně napsal o své alkoholové závislosti, ale především - za svou knihu v loňském roce obdržel polskou prestižní literární cenu NIKE.

S postavením Pilchovy osobnosti v současné polské literatuře je nasnadě hned několik otázek. Tak třeba - vyneslo mu jeho popularitu právě ocenění NIKE a to, že píše pravidelné, společensko-kritické fejetony do jednoho z nejčtenějších polských časopisů (Polityka)? Nebo jde o skutečný literární talent, který ovšem ve srovnání s jinými polskými autory není ničím výjimečným? Těžko říct, jisté je, že profesor krakovské polonistiky už v prvním ročníku předpokládá, že jeho student od Pilcha něco četl - fenomén popularity tohoto autora tedy určitým způsobem polskou společností tepe. (Svým způsobem by se dal přirovnat k našemu o několik kategorií lepšímu Vieweghovi, nebo ještě lépe - k Olze Tokarczukové v kalhotách, neboť ho čtou jak prostí, obyčejní a v literatuře nezainteresovaní lidé, tak i odborníci a intelektuálové.) Ale obraťme pozornost ke knize samotné...
Už jenom s překladem jejího názvu nastává problém. "Pod mocnym aniołem" je název konkrétní hospody, kterou autorovo alter ego navštěvuje, mnohem víc by tu však sedlo ono londonovské "Démon alkohol". Přestože chvílemi vyznívá jako strojená a dobře narafičená fikce na čtenáře, kterého nezajímají filosofická moudra, ale který chce slyšet především šokující výpověď bohéma - pijáka , z koketerie s upřímností vychází nakonec ona druhá dáma vítězně. Pilchovi nechybí jak sebekritický odstup, tak ani vtip a teplo lidské nedokonalosti, stejně jako vědomí vlastních proher a chyb (a v mlhavé dálce jakási šance na "nápravu").
"Každý má takového ďábla, jakého si zasloužil, a lepší ďábel z flašky hořké žaludeční než žádný...," přiznává Pilch na rovinu, společně s faktem, že je "od hlavy po paty umazaný a zablácený 1.osobou singuláru". Sebestředností a sebelítostí, která je typická snad pro každou fyzickou, ale i psychosomatickou závislost, je propojeno celých 250 stran jeho prózy. Stejně jako anděly, ďábly, přízrakem mladé dívky ve žlutých šatech (která je nakonec tím nejúčinnějším andělem a která ho z vlastní sebelítosti nakonec vysvobozuje) a zároveň osudy dalších lidí, kteří určitým způsobem dráhy autorovy potěmkinovské reality alkoholika na nějakou dobu zkříží.
"Propil jsem 20 let, to znamená 2380 flašek vodky, 2220 vín a 2250 piv, a tedy 70 000 zlotých...," balancuje na hranicích mezi stabilitou a útěkem hrdina - literát a v rozhovoru se od svého ďábla - anděla dozvídá: "Také je mi líto svého osudu, radši bych byl ďáblem Fjodora Michailoviče Dostojevského nebo Thomase Manna, ale stalo se, že jsem ďáblem Juráše. Je mi to líto, ale jsem s tím smířen. Jak je vidět, každý má takového autora, jakého si zaslouží..."
Ano, i každý čtenář má autora, jakého si zaslouží (a především sám vybere). Pokud potom bude při hodnocení knihy v rámcích měřítka dobrá - špatná posuzovat nejen autorovy literární kvality a schopnosti, ale i celkový pocit z textu, vychází z toho Pilchův román pozitivně.
Bára Gregorová 14/11/2002


© Bára Gregorová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 164 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Oto Horák, 12.03.2013 11:24
Pilch, Jerzy: Pod mocnym aniolem
Od autorky recenze se poněkud liším v názoru na Pilcha. S Vieweghem nemá tento spisovatel nic společného, snad jen popularitu. Vieweghův jazyk je fádní, bezpříznakový (až na parodie), jeho knihy jsou žurnálové čtivo, v němž jde jen o - notně banální - děj. Pilch důmyslně pracuje s literární stylizací,... ich formou, je pevně zakotven ve svém koutku země (městečko Wisla při polsko-českých hranicích), v menšinové evangelické (luterské) komunitě, ve své zkušenosti - v této knize hlavně pijácké. Kniha U strážnýho anděla je ironické vyjádření k alkoholismu a jeho léčení, jež lze srovnat třeba z naší literatury s - poněkud drásavější - Chobotnicí Lubomíra Černíka. U strážnýho anděla je sevřenější a konzistentnější prací než druhá Pilchova kniha, kterou u nás známe, soubor propojených povídek Moje první sebevražda. Mnohem spíš než s Vieweghem by šlo srovnat Pilcha s Hrabalem (např. v pojetí outsiderství), nejde však o epigonství, ale jistou inspiraci (Pilch je mimořádně sečtělý autor). Samozřejmě netvrdím, že U strážnýho anděla je vrcholné literární dílo s pijáckou tematikou (jako je např. Ztracený weekend Charlese Jacksona, Legenda o svatém pijanovi Josepha Rotha, Pijan Hanse Fallady či Moskva Petušky Venědikta Jerofejeva). Číst se však bohatě vyplatí...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

56%čtenáři

zhlédnuto 4466x

štítky k článku

Inzerce