Tokarczuk, Olga: Denní dům, noční dům

Tokarczuk, Olga
Denní dům, noční dům

recenze beletrie zahraniční

Olga Tokarczuková patří ke generaci časopisu bruLion. Stejně jako Stasiuk se rozhodla odejít z civilizací zkaženého města a usadit se v malé vísce nedaleko polsko-českých hranic.

Naše denní a noční domy
Olga Tokarczuková: Denní dům, noční dům, překlad Petr Vidlák, vydalo nakl. Host, 2002

Olga Tokarczuková patří stejně jako haličský bard Andrzej Stasiuk nebo krakovská undergroundová legenda Marcin Świetlicki ke generaci časopisu bruLion. Stejně jako Stasiuk se i ona rozhodla odejít z civilizací zkaženého města a usadit se v malé vísce nedaleko polsko-českých hranic. Sudetský Krajanów a jeho okolí jsou právě jako její romány nekonečným, neohraničeným prostorem, který je obepnut a prorostlý nejen starodávným podhoubím (fascinace houbami a jejich vlastním, "nesmrtelným" životem je prostoupena všemi jejími knihami), ale především našimi sny a podvědomými tužbami.

Po románu-kronice Pravěk a jiné časy u nás konečně vychází i další spisovatelský opus Olgy Tokarczukové - Denní dům, noční dům (1998). I zde se budete prodírat jungovsky archetypální a především nepoznatelnou houštinou jednotlivých jsoucen a jejích entit, které přestože nejsou přímo pojmenovatelné, lze alespoň cítit nebo tušit. Autorka je tu v jistém smyslu reportérkou veškerých lidských imaginací, zároveň je všímavou pozorovatelkou a komentátorkou. Nezajímá ji výsledek toho kterého děje ani jeho následky, jako spíš proces, pocity a prožitky jednotlivých postav, jejichž charaktery a osudy jsou často více než zajímavé (ukřižovaná vousatá žena svatá Kumernis, mnich Paschalis, vševědoucí parukářka Marta, lidské maso požírající Ergo Sum...). Tyto příběhy nemají stabilní dějovou linii - jde spíše o kaleidoskopické střípky odvěkých lidských vášní a nesplněných přání, které ovšem nemusí zákonitě spět k oné podvědomě vsugerované katharsis...

"Nejtragičtější věcí v životě, kterou stojí za to popsat, je banální fakt, že nikdy nemáme to, co bychom chtěli mít, nejsme tam, kde bychom chtěli být, nejsme tím, čím bychom chtěli být. Každý z nás to prožíval v určité etapě svého života a kvůli tomu trpěl. Myslím, že o tom je moje kniha," tvrdí autorka a zároveň rozděluje svět na jeho denní a noční domy: "Všichni máme dva domy - jeden konkrétní, umístěný v čase a prostoru, druhý - nekonečný, bez adresy, bez šance na zvěčnění v architektonických záměrech - a v obou žijeme současně."

Nesourodosti a nepopsatelnosti veškeré lidské zkušenosti se autorka drží i po stránce stylistické - jedna kapitola je vyprávěním, druhá životopisem, o kus dále najdete vložený recept na dort z muchomůrky červené... Nic není nekonečné - vše spěje ke konci. Ke smrti, která je ještě více přirozeným okamžikem než život sám.

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 196 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

63%čtenáři

zhlédnuto 7377x

štítky k článku

Inzerce