Lazo, Norma
Věřící

recenze beletrie zahraniční

V této knize nejde o nějaké vyhraněné téma, nýbrž o téma aktuální (zvláště v zemi jako je Mexiko), univerzální a všem srozumitelné: masová manipulace s lidmi prostřednictvím "motivačně-optimistických programů", osudy těch, kteří se nechávají slepě ovládat nějakým duchovním vůdcem a který jim dá zapomenout na skutečné problémy a ještě na tom vydělá.

Černá, nebo bílá?
Norma Lazo: Věřící, One Woman Press, Praha 2001, překlad Markéta Pilátová, 115. stran, cena a náklad neuvedeny

Má-li zvědavý čtenář trochu trpělivosti nazbyt, může po pečlivém pátrání v některém z větších knihkupectví objevit skromnou publikaci s názvem Věřící (Los Creyentes) od mexické spisovatelky Normy Lazo. Pokud neodradí logo nakladatelství, ani komentář na zadní straně obalu, může dojít k přečtení prvních řádků. V tu chvíli zjistí, že je vše odhaleno a "z nelítostné bitvy mezi spermiemi jste vyšli jako vítězové..." Hlavní hrdiny však autorka nechá ještě několik desítek stran potrápit, aby přišli na to, co se čtenář dovtípí právě z obalu či z prvních řádků. Může také pokračovat v četbě.
V této knize nejde o nějaké vyhraněné téma, nýbrž o téma aktuální (zvláště v zemi jako je Mexiko), univerzální a všem srozumitelné: masová manipulace s lidmi prostřednictvím "motivačně-optimistických programů", osudy těch, kteří se nechávají slepě ovládat nějakým duchovním vůdcem a který jim dá zapomenout na skutečné problémy a ještě na tom vydělá. Ne všechny životy však končí šťastně. Autorka nám se značnou dávkou nadsázky prostřednictvím detektivní zápletky ukazuje, kam až může v lidském konání absolutní odevzdanost vést. Jsou nám zde postupně představováni hlavní hrdinové, vykreslení jako frustrované, zoufalé, téměř psychopatické existence, tzv. "losers",kterým nahlížíme do jejich temné a chladné duše. Podobné problémy a náhoda tyto hrdiny osudově spojuje ve fanatické smrtonosné komando vraždící ostatní "losers" a nakonec i sebe samé. Ovšem ne všichni končí tragicky. Některým krutá zkušenost pomůže k niternému záblesku citu a opravdového upřímného štěstí. To se však rovněž jeví nevěrohodně a dokonce i směšně. Možná bylo záměrem autorky dovést "esperpentickou" karikaturu až do poslední tečky. Možná taky ne.
Po přečtení knihy může mít čtenář pocit, že si v hlavě promítl jakousi parodii na akční film, což je dnes v módě. Dokonce i doba trvání se může shodovat. Z oblasti literatury se zde zřejmě odráží vliv tzv. "černého románu". Domnívám se, že nám spisovatelka částečně předvádí něco, co sama kritizuje. Zvolila si pro to "bestsellerovou" vyprávěcí formu, jednoduchý příběh psaný jednoduchým jazykem, pro vykreslení drsné atmosféry někdy až vulgárním. Celkově se však dílo jeví stylisticky nevyvážené. Proto použití některých vulgarismů působí v překladu poněkud křečovitě.
Má-li jít o knihu, která bojuje "na druhé straně barikády", nedává nám autorka šanci vybírat, či pochybovat. O jakou stranu jde? Hlavním protivníkem, který je karikován, může být třeba Paulo Coelho pohybující se svým dílem na hraně literárního díla a příručky duchovního vůdce. Jde tedy o prostý boj dobra (zla?) proti zlu (dobru?), černé proti bílé nebo naopak - vyberte si sami, ovšem na podobné literární úrovni, neúměrné ambicím obou autorů. U Normy Lazo se však na rozdíl od Coelha jedná teprve o první román, můžeme tak u ní očekávat nějaký vývoj. Zatím zde chybí jistý odstup, větší nadhled. Nehodlá-li se spisovatelka zabývat hlubším tématem, měla by příští fikci propracovat alespoň tak, aby dala větší prostor čtenářově fantazii. Doufejme, že se toho dočkáme v následujícím románu, který se autorka chystá vydat. Jeho název zní slibně: El dolor es un triángulo equilátero (Bolest je rovnoramenný trojúhelník).
Daniel Nemrava, Host 10 / 2001

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 125 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

56%čtenáři

zhlédnuto 2789x

štítky k článku

Inzerce