Sepúlveda, Luis: Stařec, který četl milostné romány

Sepúlveda, Luis
Stařec, který četl milostné romány

recenze beletrie zahraniční

Neustále rostoucí zájem čtenářů a kritiky nejen o dílo Luise Sepúlvedy v nás probouzí podezření z dalšího, v pořadí druhého "boomu" latinskoamerické literatury. Tento se však již pro většinu autorů tolik nenese v duchu "magického realismu" či "zázračného reálna".

Čtenář, který četl tento román...
Luis Sepúlveda: Stařec, který četl milostné romány, Rybka Publishers, Praha 2000, překlad a doslov Anežka Charvátová, 128 s., cena a náklad neuvedeny

Čtenář, který četl tento román, určitě přišel na to, že nelze bezohledně devastovat přírodu a že Šuarové mají vždycky pravdu. A nejen to. Je také nutné přírodu pochopit a s pokorou přijmout její zákony. Příroda je moudrá a civilizovaný člověk (zde reprezentován tzv. Amerikány - překladatelka má zřejmě na mysli nám známé gringos) hloupý. Poselství knihy bychom tedy měli, a to téměř hned po první přečtené stránce. Lhal bych však, kdybych popřel, že jsem se posléze do knihy zakousl a nenasytně hltal po soustech hodných tlamy pralesní šelmy. Docela jsem totiž zapomněl na okolní totálně zcivilizovaný svět. Stejně na svět zapomínal při četbě milostných románů Antonio José Bolívar Proano, náš hlavní a kladný hrdina, "stařec s houževnatým tělem, pro něhož nosit tak slavná jména zřejmě nic neznamenalo". Znamenalo pro něj však velmi mnoho, když se v osadě El Idilio (Idyla), ležící kdesi v Amazonii na horním toku řeky Nangaritzy, objevil čas od času parník zvaný Sucre. Ten alespoň částečně zprostředkovával styk místní divočiny s civilizací, a to v podobě beden s kořalkou a jistého zubaře, který zásoboval osadu umělými protézami a našeho hrdinu milostnou četbou, lepší to stránkou kruté a bezohledné civilizace.

koupit knihu: www.kosmas.cz

V Sepúlvedově knize však nejsme pomalu vtahováni do lůna magického pralesa, ad uterum, nejsme nuceni podstoupit iniciační proces, abychom dovršili cestu ab origine, které nebudeme schopni, protože jsme již příliš zcivilizovaní a příliš velcí individualisté, neschopní porozumět tomu, co bylo in illo tempore. Ani nebudeme zakládat svět kolem naší axis mundi. Jinak řečeno, nezarazíme totem a nebudeme kolem něj křepčit v cyklickém čase, ale jednoduše lineárně začneme rozuzlovat záhadu takřka detektivního příběhu a spolu s hrdinou se v trestné výpravě vydáme po stopě krvelačné samice ocelota. Ovšem zde pozor! Záporným hrdinou není šelma, nýbrž jistá výprava "Amerikánů", kteří nectí zákony džungle a draze za to zaplatí svými životy.

Další zápornou postavou, která se cítí zodpovědná nastolit pořádek a zabránit běsnění šelmy, je starosta osady zvaný Slimák. Ten se objevuje v neustálé bezprostřední konfrontaci s moudrým starcem Antoniem a je také neustále zesměšňován. Je vykreslen jako neuvěřitelný idiot a zkorumpovaný k tomu. Inu, někdo zde musí reprezentovat věčně napřaženou ruku ekvádorské státní moci.

K celistvosti obrazu této knihy, a obecněji situace jižní Ameriky z pohledu autora, nám chybí už jen neodmyslitelná součást pralesa: jeho domorodí obyvatelé, zde mírumilovný kmen Šuarů. Od těch Antonio získá onu moudrost nezbytnou k tomu, aby v džungli přežil a zároveň pochopil smysl věcí. Nemůže být však zcela přijat mezi Šuary, neboť není jedním z nich. A pro své podivínství se uzavírá i před obyvateli El Idilia. Zůstává tedy sám se svým smyslem pro spravedlnost a s milostnými romány, při nichž dojetím roní slzy, aby ulehčil drsné duši lovce.

Přes mírně ironický nádech, jaký příběh má, nám autor bez nadsázky vydechne téměř černobílé vidění světa, které je teritoriu, odkud dílo pochází, jaksi odedávna vlastní. Jednoduchost, srozumitelnost, stručnost a exotika jsou jedny z hlavních předpokladů úspěchu knihy u širokého okruhu čtenářů. Pro spisovatele je důležitý silný a poutavý příběh. Však také inspiraci hledá v dětské dobrodružné četbě, černém románu (významnějšího pro jeho pozdější tvorbu) či amerických detektivkách "drsné školy".

Neustále rostoucí zájem čtenářů a kritiky nejen o dílo Luise Sepúlvedy, nýbrž i ostatní jeho vrstevníky (Federico Andahazi, Santiago Gamboa a další) v nás probouzí podezření z dalšího, v pořadí druhého "boomu" latinskoamerické literatury. Tento se však již pro většinu autorů tolik nenese v duchu "magického realismu" či "zázračného reálna". Zde tajemství spočívá pouze v poutavém a silném detektivním příběhu. Výjimku snad tvoří jen Brazilec Paulo Coelho. Nejen tím, že píše portugalsky, ale i svými "dogmagickými" příběhy, které zcela zahltily většinu knihkupectví.

Vraťme se však na závěr k Luisi Sepúlvedovi a konstatujme, že se těšíme na další chystané české vydání jeho knihy Deník sentimentálního zabijáka. Ovšem jde již o dílo neekologické a tím více akční. Také se těšíme na překlad bez "Amerikánů", "kruciprdelí" nebo "Obecních úřadů". Čtenář, který bude číst příští román..., to jistě ocení.
Daniel Nemrava, Host 5/2002

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 119 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 4276x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce