Šišmišová, Paulína
Současná španělská filozofie

recenze filozofie

Zásluhou hispanistky Paulíny Šišmišové vznikl pozoruhodný výbor statí sedmi současných španělských filosofů, doplněný několika informativními články a sérií cenných recenzí. Vyvstává z nich obraz bohaté filosofické oblasti, za hranicemi Španělska méně známé, než by zasluhovala.

Pohled do současné španělské filosofie

Časopis Filozofia, vydávaný Slovenskou akademií věd, věnoval monotematické číslo 2 roku 2000 španělské filosofii. Zásluhou hispanistky Paulíny Šišmišové vznikl pozoruhodný výbor statí sedmi současných španělských filosofů, doplněný několika informativními články a sérií cenných recenzí. Vyvstává z nich obraz bohaté filosofické oblasti, za hranicemi Španělska méně známé, než by zasluhovala.
Nad příčinami marginalizace španělské filosofie se Paulína Šišmišová zamýšlí ve své úvodní stati Sto rokov španielskej filozofie (od moderny k posmoderne). Vidí je v třísetleté izolaci Španělska od evropského duchovního života, jemuž se znovu otevírá až Unamunova generace. A druhý důvod, proč i nadále zůstávalo španělské myšlení nedoceněno, spočívá v preferování esejistického žánru, tedy antisystematického a obrazného myšlení, které neodpovídá kritériím vycházejícím z filosofických systémů německé metafyziky. Španělské myšlení se distancuje od hlavního proudu racionalismu, má problematický vztah k moderní Evropě. Dnes se Španělé dočkali doby, která může mít porozumění pro jejich hledisko: "S prehodnocením projektu európskej modernity a racionality sa vytvoril priestor na to, aby bol vypočutý aj 'hlas' predtým marginalizovaných kultúr a národov." Po této vstupní charakteristice španělské situace pak úvodní stať nabízí přehled filosofie 20. století, rozčleněný do čtyř období podle zvratů španělské historie. Přes nutná zjednodušení ve stručném panoramatu a přes tendenci k výčtu mnoha jmen, neztrácí stať Paulíny Šišmišové smysl pro základní témata španělského myšlení. Kromě svébytnosti španělské kultury v konfrontaci s Evropou je takovým stěžejním tématem přehodnocení pojetí rozumu: Ortegův "vitální rozum", "poetický rozum" Maríe Zambranové, "cítící inteligence" Xaviera Zubiriho, "dialogický rozum" Javiera Muguerzy. U dnešní španělské filosofie autorka zdůrazňuje "obrat" k etice, nejvýrazněji reprezentovaný dílem Fernanda Savatera - zájem o etiku má ovšem ve španělském myšlení rovněž dlouhodobou tradici, jak dokládají i další příspěvky v tomto čísle časopisu Filozofia.

Některé úvahy se zapojují do kontextu evropské filosofie (Heidegger v úvaze P. Cereza Galána, Nietzsche, Foucault ad. v meditaci E. Tríase). Většina statí se vztahuje k tématu svébytnosti španělské kultury a filozofie. Vedle obecné stati A. Heredii Soriana Problémy konštituovania filozofického hispanizmu jde v dalších příspěvcích o pojetí "problému Španělska" v díle jednotlivých španělských filozofů. V článku Španielske kvarteto srovnává E. Subirats reflexi tohoto tématu u Ganiveta, Unamuna, Ortegy a América Castra. Dílo Ortegy y Gasseta zůstává živou tradicí, kterou někteří kritici vidí polemicky jako přeceňovanou "literaturu", ale pohled autorů vybraných P. Šišmišovou naopak v Ortegově myšlení aktualizuje velmi současné polohy, spřízněné s hermeneutikou. P. J. Chamizo Domínguez v článku Ortega a jazyk hájí záměrnost populární esejistické formy: pro Ortegu jsou filosofické eseje způsobem dialogického myšlení, vždy s konkrétním adresátem. Ztratit adresáta, kterého zná a který zná jeho (například při přednáškách v Německu), pro něho znamenalo upadnout do abstrakce. Autor cituje Ortegova slova: "Nachádzam sa v situácii, akú najviac nenávidím: nevedno, kto hovorí nevedno komu. Sme v úplnej abstrákcii." Také monografie F. J. Martína Zahalená tradice. Ortega a humanistické myšlení, kterou zde P. Šišimišová recenzuje, se soustřeďuje na nedoceněné Ortegovo pojetí jazyka a metafory.

Jednou z nejzajímavějších je úvaha José Luise Abellána Exil, literatúra, filozofia (španielsky exil 1939), která spojuje exil jako základní situaci lidské existence s mýtem dona Quijota a s tématem utopie. "Niekedy sa tvrdí, že týmto putovaním sa z pobytu človeka na zemi stáva cesta bez ciela, ale nie je to pravda. Člověk hl'adá dobro, ktoré mu chýba, pokúša sa prekonať bilogickú nedostatočnosť, do ktorej ho situovalo postavenie exulanta, pričom vie, že svoj ciel dosiahne len tak, že sa bude znovusituovať do Centra, nech už je to Zasl'ubená zem, Stratený raj alebo Otcovský dom". Na příkladu španělského filosofa José Gaose, spolupracovníka Ortegy y Gasseta, který žil spolu s celou vlnou španělského exilu po porážce španělské republiky v Mexiku, naznačuje Abellán nový úhel pohledu na Latinskou Ameriku, s její staletou republikánskou tradicí, jako na skutečné naplnění "ideální" společnosti a nostalgie po Centru.

K vysoké kvalitě tohoto čísla časopisu Filozofia přispívá čtyřmi texty Zdeněk Kouřím, přední evropský znalec španělské a hispanoamerické filosofie, který značnou část života působil ve Francii v Toulouse. Ve vzpomínce na Alaina Guye přibližuje Kouřím s jeho osobností a dílem i činnost Střediska pro výzkum iberské a iberoamerické filosofie, který na Univerzitě v Toulouse Guy koncem šedesátých let založil a vedl jako v Evropě ojedinělé badatelské centrum, jemuž se dařilo rehabilitovat hispánskou filozofii. Jak informuje Zdeněk Kouřím ve svém dalším příspěvku, až o dvacet let později vznikl ve spolupráci filozofických ústavů v Mexiku, Argentině a Španělsku velkorysý projekt Iberoamerické filosofické encyklopedie, k němuž se připojily i další země (dosud vyšlo sedmnáct svazků). Tato iniciativa vyvrcholila Prvním iberoamerickým filosofickým kongresem, uspořádaným v roce 1998, který vynikal nejen množstvím příspěvků, ale hlavně setkáním řady osobností dnešní španělské a hispanoamerické filosofie.

Závěrečná recenze Paulíny Šišmišové na knihu J. Lomby Fuentese Semitské kořeny evopanství přidává k obrazu španělské filosofie další fasetu, která spolu se studiem arabské tradice patří k bohatosti současného španělského myšlení. Jeho pluralita se projevuje také ve vnějším faktu, že se nesoustřeďuje do jednoho či několika málo center: autoři zde přeložených statí i další zmiňovaní filosofové působí na univerzitách po celém Španělsku.

Časopis Filozofia nabízí tímto číslem i české odborné veřejnosti pohled do oblasti málo známé (velmi malou splátkou dluhu bylo číslo časopisu Svět literatury 8/1994 s překladem sedmi španělských myslitelů, obsažněji byla prezentována hispanoamerická filosofie ve Filosofickém časopise 6/1992, 1 a 2/1993). Cenné jsou pro nás i informace o španělské filosofii na internetu. Celé toto monotematické číslo je jedním z plodů soustavného zájmu Paulíny Šišmišové o španělské a hispanoamerické myšlení, v němž se slovenská kolegyně ukazuje nejen jako zasvěcená iniciátorka a překladatelka (jak ji známe ze slovenských překladů knih Ortegy y Gasseta, Abellána, J. L. Gómeze Martíneze), ale jako zralá znalkyně hispánské filosofie. V českém prostředí takový odborník, který by se této oblasti soustavně věnoval, zatím chybí.

© Anna Housková, Svět literatury 21-22, 2001, s. 281-293
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 116 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

56%čtenáři

zhlédnuto 2797x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce