Lyčková, Viola

rozhovor životní styl

Rozhovor s překladatelkou při příležitosti vydání knihy Ve skutečnosti je díra. Povídky současných švédských spisovatelek.

Dvě otázky pro překladatelku Violu Lyčkovou
Při příležitosti vydání knihy Ve skutečnosti je díra. Povídky současných švédských spisovatelek. Překlad Viola Lyčková. One Woman Press, Praha 2003

Pavla Mertinová: Jaký aspekt všech povídek bude podle vás blízký českému čtenáři?
Viola Lyčková: Při výběru povídek jsem se snažila zaměřit na autorky, v jejichž textech se odráží současná švédská realita, ale které zároveň obsahují určitý obecněji platný rozměr, který dokáže pochopit i čtenář, který ve Švédsku nežije. Problémy, které musí člověk v životě řešit, se sobě v zásadě podobají, ať žijeme, kde žijeme, zajímavé je ale, jakým způsobem bychom je řešili my a jak se k nim postaví příslušník jiného národa. Domnívám se, že každá povídka obsahuje situace, se kterými se dokážeme okamžitě ztotožnit, i situace, nad kterými musíme chvíli přemýšlet, než je pochopíme. Uvědomíme si tak, co máme se Švédy společného, co nás od nich odlišuje, a možná se nám podaří jim i více porozumět. Míra tolerance k menšinovým skupinám, útěk od ubíjející každodennosti do světa fantazie, ztráta víry, cesta k dospělosti a
vymanění se ze závislosti na rodičích, absurdnost skrytá ve všednosti, zjištění, že být pravdomluvný a upřímný se v životě nevyplácí - to všechno jsou otázky důvěrně známé i českému čtenáři.

Pavla MertinováCo na povídkách nejvíc zaujalo vás? Která z nich vás nejvíc oslovila?
Viola Lyčková: Nejvíce mě zaujala povídka od Margarety Strömstedtové Vánoční úklid a smrt ze stejnojmenné sbírky. Všem, kdo čtou švédsky, doporučuji, aby si, pokud se jim naskytne příležitost, sbírku přečetli celou. Jsou to vzpomínky dcerky chudého kazatele náboženské sekty, která prochází bolestnou ztrátou dětské víry, snaží se nějak si vysvětlit a omluvit chování své psychicky labilní matky a otce-kazatele, stará se o mladší sourozence... V těchto neuspořádaných a dosti smutných poměrech přesto dokáže najít mnoho krásného. Při čtení jsem měla dojem, že už jsem tohle kdesi kdysi četla, a po nějaké době jsem si uvědomila, že povídky fungují jako jakýsi negativ" Dětí z Bullerbynu. Je to vyprávění malé holčičky, prostředí je stejné, doba je stejná, ale to, co se děje kolem, rozhodně za idylku označit nelze.

© Pavla Mertinová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3298x

Inzerce
Inzerce