Dominik, Pavel

rozhovor překlad

Překladatel Pavel Dominik obdržel v roce 1991 za Lolitu nejvyšší tuzemské překladatelské ocenění, Cenu Josefa Jungmanna. Přesto se rozhodl svůj převod románu Vladimíra Nabokova revidovat...

Jazyková kouzla a úskalí velkého čaroděje

Překladatel Pavel Dominik obdržel v roce 1991 za Lolitu nejvyšší tuzemské překladatelské ocenění, Cenu Josefa Jungmanna. Přesto se rozhodl svůj převod románu Vladimíra Nabokova revidovat.

Hana Ulmanová: Mohl byste uvést několik příkladů, kde a jak jste překlad vylepšoval?
Pavel Dominik: Od prvního vydání uplynulo dvanáct let a nevyužít příležitosti k porovnání tvůrčích schopností v takovém časovém rozpětí by určitě bylo škoda. Navíc jsem mezitím přeložil několik dalších Nabokovových knih, které mi zpětně pomohly lépe pochopit i Lolitu. S Nabokovem totiž člověk zažívá závratný, často paradoxní pocit stálého objevování nového v autorově světě, který se přitom v zásadě nemění. Proto je nutné posuzovat používané metafory a motivy v kontextu celého autorova díla. Dnešní překlad Lolity mi připadá vytříbenější, více podřízený vnitřnímu logickému i jazykovému řádu, který knize vtiskl Nabokov. Zmizely - doufám! - nedotaženosti, neobratnosti, hovorové anachronismy (padesátým letům jistě sluší více výraz "pošuk" než "exot"), polopatismy související se skutečností, že americké reálie jsou dnes českým čtenářům mnohem známější než v čase, kdy jsem pracoval na prvním překladu, což bylo za normalizace. Kupříkladu přeslechnuté jméno jezera nedaleko Ramsdale se nyní jmenuje Slůněčí - Humbert Humbert je totiž posedlý vším, co souvisí s mládím, s mláďaty, jeho mozek nepřijímá a neslyší skutečné jméno "Sluneční"; navíc se tohle adjektivum na rozdíl od dřívějšího řešení pohodlně skloňuje. A tak dále, a tak podobně.

Hana UlmanováS kým jste na překladu Lolity editorsky spolupracoval, když jste jej připravoval pro Odeon? A s kým jste věci konzultoval při nynější revizi?
Pavel Dominik: Tehdy mi byl redaktorem můj kolega a skvělý překladatel Jiří Josek. Ten však zanedlouho profesi nakladatelského redaktora opustil. Od té doby je takřka mým výhradním partnerem nad veškerými texty Milan Macháček, nyní redaktor nakladatelství Paseka. Absolutní profesionál, vždy ochotný vydat ze sebe všechno ve prospěch literárního díla. S jeho pomocí jsme před lety začali uskutečňovat myšlenku na vydávání Nabokovových - byť dosud nečíslovaných - sebraných spisů. Velkou oporu mám rovněž v rusistce docentce Kamile Chlupáčové z katedry slavistiky pražské filozofické fakulty. Patří mezi největší tuzemské znalce Nabokovova díla a většinu překladů děl, která byla původně napsána rusky či později do ruštiny přeložena, s ní konzultuji.

Hana UlmanováKdo vlastně u nás "objevil" Lolitu a prosadil ji do edičního plánu Odeonu?
Pavel Dominik: Na Lolitu již v roce 1969 upozornila a ukázku přeloženou z ruštiny uveřejnila v časopise MONA Ludmila Dušková. Jeden ze stěžejních úryvků románu se pod značkou -rth- objevil již o rok dříve v časopise Plamen. V druhé polovině sedmdesátých let vznikla první verze mého překladu Lolity. Následovala dlouhá léta úsilí uvést konečně Nabokova na naši literární scénu. Na překlad Lolity se nejprve několik let prášilo v pracovně šéfredaktora Odeonu. Jakmile nastalo příznivější politické klima, dostavila se i větší odvaha nakladatelských pracovníků - v revue Světová literatura vyšly ukázky z Lolity a z autorových memoárů. Odeon ještě před listopadem 1989 připravil do jednoho svazku Nabokovovu Lužinovu obranu a Pozvání na popravu, kniha se na trh dostala v roce 1990. Rok poté následovala Lolita.

Hana UlmanováK překladu Lolity jste připojil poměrně rozsáhlé vysvětlivky. Studoval jste k tomu sekundární prameny, nebo jste spoléhal na své vlastní čtenářské zázemí?
Pavel Dominik: Domnívám se, že u beletrie jsou vysvětlivky jakýmsi bonusem, čímsi, bez čeho se erudovaný čtenář může obejít, i když mu některé narážky zůstanou skryty. Jistěže jsem svého času nahlédl i do sekundárních pramenů. Nicméně odjakživa jsem se bránil přílišnému pitvání literárních děl z obavy, že přijdu o rozkoš z překvapení, které se někdy vyjeví až při práci na překladu, ze strachu, že z tvůrčího procesu se stane jen banální, víceméně mechanická macha.

Hana UlmanováPodle Normana Podhoretze, konzervativního amerického literárního kritika, spočívá největší nebezpečí Lolity v tom, že podlehneme kouzlu Humbertovy řeči a začneme ho chápat, byť je zvrácený. Co vy na to?
Pavel Dominik: Nebezpečí? A není to nakonec i kouzlo? Přesně v intencích nabokovovského kánonu? Zvlášť v tomto románu, kde se tolik věcí relativizuje. Není snad dokladem vrcholného mistrovství, že čtenář s blaženým úsměvem padá do pasti připravené tím potutelným čarodějem a věří mu všechno? A přitom si v žádném okamžiku nemůže být jistý, zda nejde jen o další hru, případně o hru ve hře. Nepostřehnutelná - a přitom promyšlená a pevná - struktura románu podkládá řadu možných výkladů. Například: tématem románu je selhání, zneužití intelektu. Humbert Humbert silou svého génia přesvědčuje čtenáře, že jeho memoáry jsou milostným příběhem (a oni ho dokonce litují!). Jenže co máme věřit Nabokovovi?

Hana UlmanováViděl jste obě filmové podoby Lolity? Myslíte si, že zachytily adekvátně sílu knihy?
Pavel Dominik: Viděl. Tu první, Kubrickovu, dokonce vícekrát. Nabokov svým mistrovstvím, svou někdy až arogantní, zpupnou a zároveň úspěšnou snahou ovládat jednání svých hrdinů (nejraději by si na ně pořídil bič, jak se jednou vyjádřil), a to do posledního detailu, do posledního, smyslem nabitého barevného odstínu a do posledního slova v dialogu, právě tímhle Nabokov pro inscenátory představuje téměř nepřekonatelnou překážku. Scenárista či režisér se naivně chytnou na vějičku textu, jímž jsou okouzleni (aby ne!), a netuší, že padli do pasti. Nadšeni podlehnou iluzi, že příběh a téma čekaly jenom na ně. Jenže... text je natolik "hotový", že ho takřka nelze upravovat, a zatím se nenašel žádný filmový tvůrce, který by byl natolik odvážný, aby ho "zahodil" a zkusil vytvořit svébytné dílo, v němž by se pozitivní "nedostatek" respektu k původnímu dílu skloubil s jinou, žánrově odlišnou kvalitou. A to nemluvím o stresujícím a omezujícím tlaku puritánské Ameriky, jemuž byl počátkem šedesátých let vystaven jak režisér Stanley Kubrick, tak o pětatřicet let později Adrian Lyne. Mimochodem, sám Kubrick se jednou o Lolitě vyjádřil přibližně v tomto smyslu: Kdyby ji napsal horší spisovatel, mohl z ní být lepší film.

© Hana Ulmanová, MFDnes, 26/3/03
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky

Diskuse

Vložil: Magda de Bruin, 21.05.2017 09:58
Dominik, Pavel
Ráda bych tu připomněla význam Milana Macháčka pro nizozemsky psanou literaturu v českém překladu. Uvedl k nám autory, jako je Cees Nooteboom, Hugo Claus, Margriet de Moor, Arthur Japin, Gerbrand Bakker nebo Erwin Mortier. Tipy získával od překladatelů, ale byl také dlouhá léta v kontaktu s Nizozemským... a Vlámským literárním fondem. Nejenže vydání Nizozemců a Vlámů v nakladatelství prosadil, ale ve většině případů překlady také (pokud možno s oporou anglického překladu) redigoval. Jako redaktor byl - jak můžu na základě svých překladatelských zkušeností bez nadsázky říct - prostě nedostižný.
Vložil: kk, 20.07.2009 07:14
Dominik, Pavel
Proc Scorsese...?
Vložil: Ivo Fencl, 11.12.2008 08:47
Dominik, Pavel
Když máte dobré herce a jste Scorsese, převedete do filmu skoro všechno.
Vložil: kk, 11.12.2008 03:29
Dominik, Pavel
To Daniel Markup: a jak chcete do filmu prevest to HUmbertovo "krasne pokrytectvi" (nebo jak to Nabokov rika ve sve autobiografii)? Me spis prekvapuje, ze nekdo (teda hlavne Nabokov sam!) mohl verit, ze cely ten nabokovovsky postup se da nejak prevest na film... Mozna je to tim, ze nejsem genialni reziserka... (vubec zadna reziserka ;))), ale fakt si to nedokazu predstavit...
Vložil: Daniel Markup, 16.08.2004 10:08
Dominik, Pavel
Nabokov pracoval půl roku přímo v Los Angeles na scénáři Lolity, a když viděl Kubrickův výsledek, prohlásil později, že "nikdy nepochopí, proč se Kubrick nedržel jeho scénáře". Kubrick správně pochopil, že se musí vymanit z nabokovské kazajky, bohužel výsledek byl nevalný. Nejen tím, že Lolitu hrála... sedmnáctiletá dívčina, o níž by Humbert-Humbert ve skutečnosti ani okem nezavadil. To dodává celému dílu nádech absurdity. Jak Kubrickův, tak Lynnův film se románové předloze nevyrovnají. Jediný režisér, který by na to dnes měl, zfilmovat Lolitu adekvátně,tj. přímo úměrně kvalitě textu, by byl nejspíš Luc Besson,jemuž se mimochodem povedla zajímavá variace na dané téma ve filmu Leon, the Killer (Jean Reno a Nathalie Portmanová v hlavních rolích). Samozřejmě vše striktně v platonické rovině bez humbertovských "úchylností", ale o to půvabnější...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 5656x

Inzerce
Inzerce
Inzerce