Camus, Albert
Zápisníky I

recenze beletrie zahraniční

Zápisníky I (1935-1942), první díl deníků, které si Albert Camus psal od roku 1935 až do své smrti v roce 1960, jsou knihou, která mnohé čtenáře, zejména pak obdivovatele tohoto francouzského romanopisce a esejisty, možná poněkud překvapí.

Camusovy deníky
Albert Camus: Zápisníky I, přel. Vlasta Dufková, Mladá fronta, Praha 1997

Zápisníky I (1935-1942), první díl deníků, které si Albert Camus psal od roku 1935 až do své smrti v roce 1960, jsou knihou, která mnohé čtenáře, zejména pak obdivovatele tohoto francouzského romanopisce a esejisty, možná poněkud překvapí.

Deníková a memoárová literatura se dnes těší obzvláštní pozornosti - stačí se podívat do výkladu kteréhokoliv z našich knihkupectví a první, co člověka zaujme, je neuvěřitelný počet pamětí a deníků, které přitahují davy literaturychtivých čtenářů. Těžko s naprostou určitostí říci, proč tomu tak je, proč zrovna deníky a paměti (častokrát psané lidmi, o nichž čtenáři poprvé v životě slyší z obálky knihy) okupují tak prominentní místo a do zadních polic knihkupectví odsouvají to, co je přece "jenom fikce" (a to už vůbec nemluvím o poezii). Možná, a to se jeví nejpravděpodobnějším, čtenáře na těchto denících přitahuje jakési, byť častokrát a do značné míry falešné, zdání autentičnosti, které jim románová tvorba poskytnout nemůže.

Zápisníky Alberta Camuse (přeložila Vlasta Dufková, vydala Mladá Fronta) se od většiny deníkové literatury podstatným způsobem liší, ostatně proto jsem také řekl, že mnohé čtenáře kniha jistě překvapí. Domnívám se totiž, že nejeden milovník "autentické literatury", kterou představují deníky nebo autobiografické zápisky, by očekával, že právě Camus jeho touhu dokáže uspokojit vrchovatou měrou. Toto očekávání by ostatně podpořil i stručný přehled spisovatelových životopisných údajů - i z nich je totiž nade vší pochybnost zřejmé, že doba, k níž se Zápisníky vztahují, jistě byla pro Camuse plná významných událostí - dva sňatky, účast na "Divadlu práce" a posléze organizování "Týmového divadla", jeho vstup do komunistické strany a následná roztržka s touto stranou. Avšak nic z toho v Zápisnících nenajdeme. Stejně jako zde nenajdeme žádné hlubokomyslné úvahy o existencialistické filosofii, o levicové politice, ani o začínající válce. Zápisníky jsou daleko spíše jakýmsi pracovním sešitem - sešitem, kam si spisovatel ukládá nejrůznější citace, výpisky z vlastní četby, krátké aforismy o přečtených knihách a v nichž, a to především, fascinujícím způsobem znovu a znovu hledá situace, momentky, které budou tvořit základ vznikajících románů, "vedro na přístavních hrázích - příšerné, zničující , bere dech. Pach dehtu v mocných závanech, který škrábe v krku. Zánik a pachuť smrti. Tohle je pravé ovzduší tragédie, a ne noc, jak se tvrdívá.". Zápisníky jsou tak určitým záznamem o autorském hledání, intimní sféra je z nich zcela vytěsněna, dokonce by snad šlo říci, že jsou pravým opakem autobiografie, že jsou textem, který záměrně chce být anti-autobiografický, naprosto neosobní - a v tomto duchu ostatně také vyznívá většina aforismů, která se v knize objevuje. Paradoxně tak kniha, která by měla podle všeho očekávání být nejvíce autobiografická, nejvíce osobní, je pravým opakem Camusova beletristického díla, kde, jak se domnívám, je přítomnost Camuse-člověka cítit velice silně.


© Ladislav Nagy

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 141 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Josef Šťastný, 10.11.2013 10:00
Camus, Albert: Zápisníky I
Je neděle 10.listopau 2013 a na "Vltavě" skončilo čtení z Camusových zápisníků. Tak se teď po těch knihách sháním. Josef. :-)
Vložil: Radoslav Valkovič, 16.01.2007 14:14
Camus, Albert: Zápisníky I
Albert Camus. Hm, musím sa priznať, že zo školy ma toto meno ako literát veľmi nepriťahovalo. Niežeby som mal voči nemu ako spisovateľovi odpor, ale bolo mi, takpovediac, ľahostajné. Keď sme sa v škole učili existencializmus, viac ma priťahoval Sartre. Po Camusovi som siahol náhodne, až po tridsiatke,... keď som si v novinovom stánku kúpil jeho Cudzinca. No a čo bolo ďalej? Knihu som prečítal asi za štyri hodiny (je pomerne útla), pričom som čítal aj v autobuse. Dalo by sa povedať, že po prečítaní tohoto skromného diela sa môj vzťah k literatúre zmenil - pozitívne. Hneď a zaraz sa Cudzinec zaradil k mojim top knihám. Úprimne povedané, Camus ma oslovil viac ako ktorýkoľvek iný autor. Cudzinca som práve dočítal druhý krát a stále som unesený jednoduchosťou, s akou je napísaný. V jednoduchosti je krása. Už sa teším na Rub a líce, ktoré by malo byť na Slovensku v kníhkupectvách; ale aj na iné Camusove knihy. Prajem všetkým príjemný čitateľský zážitok pri čítaní diel tohto autora.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

59%čtenáři

zhlédnuto 4952x

Inzerce
Inzerce
Inzerce