Houellebecq, Michel: Plateforme 1

Houellebecq, Michel
Plateforme 1

recenze beletrie zahraniční

Michel Houellebecq, ať se tomu mnozí brání jak chtějí, je jedním z nejslavnějších současných francouzských spisovatelů. Pravda, provokuje, jak může...

 

Houellebecqova Platforma
Michel Houellebecq
: Plateforme (Flammarion, 370 s.)

Dlouze časovaná bomba letošního literárního podzimu ve Francii, Michel Houellebecq, ať se tomu mnozí brání jak chtějí, je jedním z nejslavnějších současných francouzských spisovatelů. Pravda, provokuje, jak může. Ale přestože přede dvěma, třemi lety se všeobecně tvrdilo, že závratný Houellebecqův úspěch je jen takový šikovný marketingový tah v prostředí tvářícím se zcela nekomerčně, nad jeho letošním románem, Platforma (Flammarion, 370 s.), drtivá většina kritiky konstatuje: Houellebecq umí psát a jeho poslední román je velmi zdařilé dílo.

Ti, kdo četli Houellebecqovy předcházející texty (český překlad románu Rozšíření bitevního pole z roku 1994 chystá k vydání nakladatelství Dauphin, na Livres přineseme ukázky během září), najdou v Platformě téhož ironického depresivně naladěného vypravěče s neúprosným pohledem na svět, se zálibou v sociologických analýzách společnosti a v popisování a rozebírání erotických scén a prožitků. Něco se ale s Houellebecqem přeci děje: tentokrát je tu výrazná, a kladná (!) ženská postava, Valérie, a mluví se tu o lásce (vydařené!).

Nejvíce připomínek mají v deníku Le Figaro: recenze pánů Le Fola a Palou začíná objektivně oznámením, že "tři roky po vydání skandálního románu Elementární částice Houellebecq pokračuje v provokativním zkoumání společnosti. Jeho román Platforma je sociologický obraz lásky v dnešním západním světě, strká prst do rány v místě, kde to bolí. Odhaluje naše existenciální rány". Dále Figaro neopomnělo připomenout, že autorovi hrozí žaloba od vydavatele cestopisů, o němž se v románu nevybíravě vyjadřoval (vzpomeňme si, kvůli Elementárním částicím Houellebecqa poslal z podobných důvodů k soudu majitel jistého rekreačního zařízení). Kritikové dále ironizují Houellebecqovu zálibu v poskytování intervieuw a rozebírají opatrný přístup žurnalistů, redaktora a vydavatele Platformy, kteří všichni podtrhují H. talent a humor, ovšem distancují se od jeho silně provokativních výroků o islámu, islamistech, muslimech, teroristech... které znějí značně rasisticky.

Josyane Savigneau z deníku Le Monde (1/9) se zlobí na ty, kdo Houellebecqovo poslední dílo zredukovali do reklamního sloganu: román o sexuální turistice. Kritička zdůrazňuje, že jde o skvělý román: "kde autor na pozadí stavu morálky na Západě na počátku 21. století popisuje věčnou záležitost složitých vztahů mezi mužem a ženou, jejich nekončící nedorozumění, které může někdy, jednou za život, zmizet, dojde-li k setkání určitých dvou lidí, jakémusi zázraku či intimní revoluci, k příběhu lásky. Nečekané, jednoznačné, jak lásky bývají." Tak krásné to však v Houellebecqově textu vskutku nemůže být. Savigneau dodává: "jako dobrý spisovatel pozoruje společnost. Nesnaží se ji soudit, jen ji popisuje, a to s pekelně černým humorem. Výsledný obraz pak není zrovna příjemný pro ty, kdo raději "nechtějí vidět".

J.-B. Harang z deníku Libération je váhavější. Přemýšlí: "Nikdo pořádně nechápe, proč má Houellebecq takový úspěch. Jen matně cítíme, že si ho zaslouží. (...) Je to dobrý profesionál, má recht, že píše knihy, to umí nejlíp, má smysl pro rým a každá jeho nová kniha nás donutí sklapnout." Harang se dále snaží román vystihnout: "Hrdinou knihy je jistý Michel, jenž má snadnou erekci. Houellebecq o něm vypráví jednoduše, dobře, pěkně po pořádku, se spoustou detailů hodných spíš ďábla než dobrotivého boha. Neužívá neznámá slova, věty nejsou delší než na tři řádky, žádná složitá souvětí. Dlouhé dialogy, opakující se nakažlivé scény o sexu, které knihu dobře prodají." Na rozdíl od pánů z Le Figara mu nepřipadá, že by se to v textu hemžilo rasistickými výpady.
jš 4/9/01

Nový román Michela Houellebecqa (Plateforme, nakl. Flammarion, 370 s.) vyjde 24. srpna. S předstihem ho ohlašují všechna média a už větří další skandál. Zdaleka ne všem Francouzům sedí Houellebecqův pohled na svět, jeho románové zpracování reality. A tentokrát už asi ani tolik nepobouří tím, co tak bezostyšně ukazuje, totiž sex. Od roku 1998, kdy vyšel román Elementární částice, se hranice vkusu a morálky ve francouzské literatuře několikrát otřásly a jistě posunuly, a jestliže letos provokovala například Catherine Milletová, nutno podotknouti, že vskutku žádná mladice, se svým intimním deníkem neukojitelných vášní, Houellebecqovy naturalistické popisy skupinového sexu, lesbických vztahů a podobně už dnes téměř zevšedněly. Jestli tedy Houellebecqův nový román má vyvolat pohoršení, pak spíše tím, co demonstruje: maloměšťáci jsou přízemní, konzumní společnost konzumuje. Michel Houellebecq píše své romány zčásti jako fikci, zčásti jako esej, doplňuje je totiž o své sociologické, futuristické teze. Napůl vážně a napůl posměšně se snaží zrcadlit svět vpravdě dnešní, v jeho nejčerstvější podobě.

Platforma je román napsaný v ich-formě, vypravěč se jmenuje Michel (už v Elementárních částicích vystupoval Michel Djerzinski). Příběh se odehrává v prostředí skupinové turistiky, sociální rámec knihy zůstává stále týž. Všeobecný popis světa, jak ho vidí "Michel" rozvíjí autor po vzoru Balzaka, ovšem v současnější verzi. Děj je poněkud jdnotvárný: Michel v podniku, Michel v klubech, kde se lidé setkávají po skupinách za jediným účelem, souložit, Michel v supermarketu, Michel na diskotéce apod. Michel pracuje na ministerstvu kultury, po smrti svého otce vede šedý život bez jiskry. Občas zajde na peep-show, většinou usíná u televize. Jednoho dne se rozhodne odjet do Thajska, potká Valérii, úřednici z agentury organizující zájezdy. Po návratu do Francie se stávají milenci...

Houellebecq se tedy pokusil sepsat epopej o průměrném člověku 21. století. Netvrdí, že popisuje svět, jaký je. Díva se na něj očima svého maloměšťáka. Nesmiřitelným pohledem, často s doprovodem ironického komentáře. Houellebecq vlastní svébytný způsob humoru a román díky tomu získává i šaškovský tón.

Platforma je podle prvních kritických ohlasů dobře napsaný román. Pomocí degresivní struktury o třech jednáních rozebírá autor hrůzy organizovaného cestování, pak si představuje celosvětovou expanzi sexuální turistiky a vše zakončí apokalypsou spáchanou islámskými teroristy. Postavy už oproti předchozím Houellebecqovým románům nejsou tak temné, tak depresivní, nekončí v bezvýchodných situacích, nemusejí nutně zmírat, ani umírat. Třeba Valérie má lidský rozměr, je to docela sympatická ženská a na Michela má v tomto smyslu kladný vliv. I vypravěč je tedy vnímán jako příjemná postava, ačkoli Houellebecqův přístup ke světu zůstává nihilistický.

Starý osvědčený Houellebecqův model spočívá ve spojení prvků surového realismu (četné sexuální scény vykreslují vypravěče jako posedlého) s celou škálou hrozivých fenomenů, které nám jsou představeny skrze myšlenky a promluvy protagonisty Michela. Turistika na západní způsob stojí na erotickém a tržním principu, čistě ekonomický pohled na svět dává vznik výkladům a intuici, jež lze označit za vizionářské: jsou bláznivé a zároveň možná opravdu předjímají další vývoj.

© Jovanka Šotolová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 174 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 5526x

katalogy

Inzerce
Inzerce