Daniel Pennac (nar. 1944) je francouzský spisovatel, který patří mezi ty hodně známé a také hodně čtené. A rovněž hojně překládané. Česky vyšla téměř nepozorovaně kniha Stařenky milují střely dum-dum (překlad Eva Pokorná, Práce, 1993) a nyní vydala nakladatelství Mladá fronta a Dauphin titul Obchodnice s prózou. Pennakovy knihy se prodávají jako detektivky, což je zařazení poněkud zjednodušující a možná trochu snižující.

Daniel Pennac začal publikovat už v roce 1973, do literatury však s pompou vstoupil a dlouho v ní vydržel s příběhy o potrhlé rodince Malaussènových. První titul jeho volné pentalogie (na obálce českého vydání se mylně tvrdí, že jde o Pennakovu tetralogii) se jmenoval U štěstí lidoužroutů (Au bonheur des ogres, 1985 - všechny zmiňované knihy vyšly v nakladatelství Gallimard). Následovala Sudička pistolnice (La Fée Carabine, 1987, česky Stařenky milují střely dum-dum, 1993), za niž autor získal Cenu knihkupců. A pak se nedočkavým čtenářům dostalo dalších dílů: Obchodnice s prózou (La Petite Marchande de prose, 1989; oceněná knižní cenou Inter), Pan Malaussène (Monsieur Malaussène, 1995) a Pánové děti (Messieurs les enfants, 1997) - poslední kniha byla i zfilmována a Pennac si ve filmu zahrál nepříjemného úředníka. V mezidobí Daniel Pennac sepsal ještě dílko o čtení Jako román (Comme un roman, 1992), v němž mimo jiné definoval nezadatelná práva čtenářova; po završení historek o Malaussènových vydal knihu Křesťané a Maurové (Des Chrétiens et des Maures, 1999) a kreslený seriál s obrázky Jacquese Tardiho, Prostopášnost (La Débauche, 2000). Krom toho píše Pennac i knížky pro děti.

Malaussènovi jsou taková neobyčejná rodinka. V Obchodnici s prózou máme co do činění s Benjaminem, hlavní Pennakovou postavou, což je starší bratr klubka dětí, jejichž počet nepozornému čtenáři asi neustále uniká (sedm, osm?), natož jejich jména: pro pořádek, mezi nejčastěji zmiňované patří slečny Klára a Tereza, grázlík s dobrým srdcem Jérémy, špunt Špunt a nemluvně Verdun. Matka zmíněných dětí má neustále nějaké srdeční trable, teď právě tráví iksté líbánky kdesi u moře. Takže Benjamin má celou famílii na krku. Pomáhá mu pes Julius, s nímž je občas práce nad hlavu, protože trpí epileptickými záchvaty, a jeho milá Julie, ostřílená novinářka plná něhy a lásky. A protože rodinka bydlí ve svérázné pařížské čtvrti Belleville, motá se kolem spousta přátel různých ras a národností, jež pro nedostatek místa vyjmenovávat ani nebudu.

I tato Pennakova kniha stojí na bohatém a značně zapleteném příběhu, který od poloviny svazku začne mít, bráno s rezervou, příchuť detektivky. Pohybujeme se jednak v domě Malaussènových a na bellevillských ulicích, jednak v prostředí nakladatelského domu Talion, kde se máme dozvědět spoustu pikantností o zákulisí knižního trhu, a ještě zavítáme do netradiční věznice. Nejstarší Benjaminova sestra Klára se totiž zamiluje do Clarence, ředitele věznice, jenž prosazuje nový přístup k trestancům, arteterapii dovedenou do krajnosti. K bratrově hrůze Klára chystá svatbu, navíc čeká dítě. Proto teď Benjamin, poté co na začátku románu dal v nakladatelství definitivní výpověď, protože se mu zajídalo být zaměstnán jako obětní beránek - náplň jeho práce spočívala v odrážení útoků nespokojených autorů -, po dlouhém váhání přijme nabídku šéfredaktorky ztělesnit slavného spisovatele, publikujícího pod pseudonymem jlb, který chrlí pětníkové romány a vydělal sobě i nakladatelství už celý majlant. Přišla však chvíle zveřejnit jeho totožnost, a jelikož tajemnou postavou je údajně bývalý ministr, Malaussène dostává roli reklamní figurky. Jeho oběť rodině (touha vydělat peníze pro ještě nenarozeného synovce) a napomáhání sprostým komerčním záměrům společnosti však pobouří Julii, která práskne dveřmi a zmizí. Ke všemu najdou těsně před svatebním obřadem Clarence zavražděného. A už nadchází velký den, spouští se reklamní akce kolem jlb a při ní kdosi Benjamina zastřelí. Kolotoč zmatených událostí, kdy jeden honí druhého a nikdo neví, kdo je vrah, se vyřeší až v závěru knihy, čtenáře čeká vpravdě detektivkové rozuzlení.

Pennac si nejen ve Francii získal velký a vděčný okruh čtenářů. Jeho literární svět má zcela vlastní rozměr a hranice. Spisovatelova představivost je bujná, napojení na realitu nenápadné a způsob výstavby příběhu, vycházející z kumulování historek a pečlivého šmodrchání aktuální podoby děje, dokonalý. Zajímavý je jeho pohled na jednotlivé postavy. Ženy bývají neodolatelné krasavice, ačkoli jejich přístup ke světu a způsob myšlení se vymyká možnostem chápání: je třeba brát je, jaké jsou. Třeba éterická kráska, Benjaminova sestra Klára, umí jedinečně fotografovat, ale za muže si vybere páprdu, jenž velí věznici. Tereza má jasnovidecké nadání a celá rodina ji naprosto respektuje, i když není jasné, zda se její vidění může naplnit. Paní Malaussènová je matka na baterky: krásná žena, jež se vrhá do milostných dobrodružství, z každého si přinese další přívažek, který hodí na krk Benjaminovi a jeho kamarádům - ale nikdo ji v podstatě neodsuzuje, prostě je taková. Julie je zase příklad angažované novinářky, emancipovaná, informovaná, odvážná. Pennac ji v tomto příběhu polidšťuje tím, že ji ukáže jako zamilovanou osobu schopnou pro svého vyvoleného - třeba i vraždit. Naproti tomu Benjamin je neobyčejně obětavý dobrák, chlap milující kdekoho - sourozence, ale nejvíc Julii. Ovšem smolař. Policejní vyšetřovatel ho nemůže ani vidět, protože kam se Benjamin vrtne, tam se něco semele, a vždycky to vypadá, že tenhle vrták všechno zavinil. A tentokrát ještě skončil na smrtelné posteli s prostřeleným hrudníkem. Asi nejlíp ze všech Pennakových historek vycházejí děti. Ten největší koncert jim Pennac, dlouhé a dlouhé roky pracující jako učitel, věnoval v posledním díle Malaussènovské ságy: kniha Pánové děti vznikla kdysi ve škole, když učitel Pennac zadal studentům, aby napsali třístránkový příběh o tom, jak si rodiče a děti vymění úlohy. Sám slíbil totéž zadání zpracovat na třicet stránek. Téma se mu zalíbilo, vznikla povídka pro děti a později román i film.

Těžko definovat, čím si Pennac vydobyl takový čtenářský úspěch. Jeho příběhy jsou dostatečně zmotané a praštěné, okolnosti peprné, postavy jak vystřižené z pařížské národnostně hojně promísené čtvrti Belleville. Přitom to však není úplně jednoduché čtení. Obchodnice s prózou je pěkná kniha, i když zpočátku je poněkud složité orientovat se v tom množství postav a jejich vztazích, zejména pokud se čtenáři do rukou dostane jen tento třetí díl pentalogie. Umně šponovaný příběh ale rychle zaujme, a když se k běžným trampotám naší praštěné rodinky ještě začnou dít podivné zločiny, těžko dokážeme knihu odložit. Jen mi netvrďte, že je to detektivka, Obchodnice s prózou je něco víc: humorný, ale lidsky vážný příběh s trochu detektivní zápletkou. Navíc ještě zvláštně napsaný: Pennakův styl je velmi svérázný, je to směs knižní i mluvené řeči, vedená myšlením teenagera z předměstí, ale i zamilovaného chlapa a literáta, jestli mi rozumíte, ale nevadí, u Pennaka taky chvílemi máte pocit, že jste jinde, a vzápětí zapomenete, že jste ve víru děje. Překladatelce, Vlastě Misařové, patří poklona za dokonalé přetlumočení textu a oběma nakladatelstvím, které knihu vydaly, poděkování za uvedení známého spisovatele, kterého nelze zařadit mezi psavce intelektuály, po němž ale i nejeden čtenář intelektuál rád sáhne a nebude zhrzen.