Švýcarští milovníci literatury dostali příležitost seznámit se na veřejném čtení se spisovatelkou Amélie Plumeovou. Objevila se energická drobná žena, která setkání započala četbou ze svého nového románu Toute une vie pour se déniaiser (Celý život na odhloupnutí). Již samotný název románu mnohé napověděl o originálním přístupu autorky k jazyku - sloveso "déniaiser", zřídkakdy užívané v běžném životě, ihned zaujalo pozornost přítomných posluchačů. Román měl původně nést název Une année sabbatique (Svatý rok), autorka jej však pozměnila na popud své nakladatelky, Marlyse Pietri-Bachmannové, jež se setkání v Sionu rovněž účastnila.

Tento autobiografický román skutečně pojednává o roce volna, který si hlavní postava románu plánuje vzít. Román je vystavěn na vnitřním dialogu dvou autorčiných "já", kdy jedno se rozhoduje dopřát si rok volna ("vidět život žít a čas plynout"), zatímco druhé mu odporuje a nápad vyvrací. Autorka v této souvislosti připomíná pocit, s nímž se každý člověk setkává ve chvíli velkého rozhodnutí, po němž ihned následuje vnitřní hlas plný pochybností, který se nás od rozhodnutí snaží odvrátit. Autorka dodává: "Čím svobodnější je naše volba, tím závažnější je dobrat se konce svého života a řici si, že jsme jej mohli prožít jinak". Dualistická povaha vnitřního hlasu dává autorce možnost vrátit se k všedním, nicméně rozhodujícím okamžikům svého života a s humorným odstupem je analyzovat.

Všechny romány Amélie Plumeové mají více méně autobiografický ráz, tentokrát se však setkáváme s autorčiným životem v celém jeho rozsahu, od narození až po současnost.

Při poslechu ukázek, autorkou přednášených s velkým talentem, se projevila jedna ze silných stránek prozaického umění Amélie Plumeové - její cit pro melodii textu, který jako by byl psán proto, aby byl předčítán na veřejnosti. Autorka tak jistě nezapře svoji lásku k divadlu a rozhlasu, pro něž napsala několik her, a zároveň skutečnost, že při psaní svých textů pracuje vždy nahlas, se slovníky, na způsob pozorného řemeslníka.

Amélie Plumeová se narodila v La-Chaux-de-Fonds, vystudovala jazyky a etnologii na Neuchâtelské univerzitě, cestovala po Africe a Izraeli, dva roky učila francouzštinu v New Yorku, kde začala psát a malovat. Vrátila se do Švýcarska do Ženevy, kde roku 1981 v nakladatelství Zoé vychází její první román, Les Aventures de Plumette et de son premier amant (Dobrodružství Plumette a jejího prvního milence). Následují další romány (např. Oui Emile pour la vie /1984/, Marie-Mélina s'en va /1988/) a roku 1988 se Amélie Plumeová rozhodne nadobro opustit malířství a věnovat se plně spisovatelské činnosti. Stejného roku získává Amélie Plumeová Schillerovu cenu za svoji dosavadní tvorbu.