Rahímí, Atík
Země a popel

recenze beletrie zahraniční

Drobná knížka Země a popel nabízí pohled do vzdáleného a válkou zničeného Afghánistánu.

Atík Rahímí nabízí pohled do vzdáleného světa
Mladá fronta vydala román afghánského prozaika žijícího ve Francii
Atík Rahímí: Země a popel, překlad Anna a Erik Lukavských, vydala MF 2002, 76 stran. Cena a náklad neuvedeny

Drobná knížka Země a popel, jež teď vychází v kapesní románové řadě Mladé fronty, nabízí pohled do vzdáleného a válkou zničeného Afghánistánu. Její autor, Atík Rahímí, se narodil roku 1962 v Kábulu, v roce 1984 emigroval do Francie, kde žije dodnes. A ve Francii taky vyšla tato kniha, jejíž český překlad obstarali Anna a Erik Lukavských.
Země a popel není četba snadná, zábavná, prostě taková, jaká se - bůhvíproč - očekává od knih vydávaných v létě. Především je toto drobné dílko plné bolesti, zoufalství, ne zrovna snadno čitelné - cosi na způsob dlouhé básně v próze, anebo ještě spíš série obrazů, jimž dominuje bezútěšná krajina spálená sluncem a rozbitá válkou.
Děj (lze-li vůbec mluvit o ději) je situován do doby ruské okupace autorovy země. Hlavní postavou je starý zdrcený muž, který se svým vnukem jako jediný přežil dělostřelecký útok na rodnou vesnice. Snacha útok přežila též, ovšem zešílela a nahá se vrhla do plamenů. Vnuk při zásahu ohluchl a stařec s ním teď cestuje za jeho otcem, svým synem, který si na živobytí vydělává dřinou v dole - chce mu povědět o strašlivém osudu, který potkal jeho ženu a přimět je k návratu ke svým mrtvým, aby zde dostál povinnostem, jež mu ukládá tradice.

Perspektiva druhé osoby
To je celý děj. Zajímavý nápad je použití druhé osoby přítomného času. Takový trik jistě napadl každého, kdo uvažoval o nějakém dalším, neotřelém literárním experimentu, ale u Rahímího jde naštěstí o více než trik - pravda, kniha se nečte zrovna snadno, ale takto nastíněná perspektiva dokonale souzní s tématem knihy i situací, ve které se nacházejí dvě postavy, stařec a syn. Vypravěč promlouvá přímo ke starci, oslovuje ho. Chvíli by se chtělo věřit, že mluvčím je sám Bůh (hlavně proto, že o hrdinovi ví všechno, vidí hluboko do jeho nitra), ovšem záhy je jasné, že tomu tak není. Vypravěč této knihy je jakási proměnná, lze si za něj dosadit kohokoli. To zajímavě odráží postavení protagonisty, neboť ten je jako nahý, vydán na pospas všem - je zbaven své rodiny, vesnice, krajiny a vystaven slunci, prachu, ale především pohledu zachycujícímu jeho utrpení a žal.
Další zajímavým momentem je ohluchnutí vnuka. Malé dítě si neuvědomuje, že ztratilo sluch; namísto toho má za to, že Rusové přišli a všem lidem kolem něj sebrali jazyk. Což je neobyčejně působivá a přesná metafora, dokonale vystihující celkovou situaci, kterou Rahímí v knize chce nastínit. Uprostřed úsporně načrtnutých obrazů chudé, leč působivé krajiny se totiž v útržcích, náznacích, odkazech k dávné tradici a básnických obratech rýsuje vzpomínka na zemi, jež kdysi měla bohatou kulturu a během století se změnila v poušť - bezútěšnou a chudou zemi.
Země a popel je pozoruhodné dílko, obsahově i formálně, a v rámci překladové literatury je rozhodně osvěžením - pohledem někam jinam, do vzdálených literárních krajin.
Ladislav Nagy

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 137 čtenářů.

Diskuse

Vložil: ozzy, 14.02.2012 13:20
Rahímí, Atík: Země a popel
Po prečítaní tejto knižky sa vám budú vaše problémy javiť ako úplné nezmysly.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

58%čtenáři

zhlédnuto 3269x

katalogy

Inzerce
Inzerce
Inzerce