Pohled do vzdáleného světa
Rahímí, Atík: Země a popel

Pohled do vzdáleného světa

Drobná knížka Země a popel nabízí pohled do vzdáleného a válkou zničeného Afghánistánu.

Drobná knížka Země a popel, jež teď vychází v kapesní románové řadě Mladé fronty, nabízí pohled do vzdáleného a válkou zničeného Afghánistánu. Její autor, Atík Rahímí, se narodil roku 1962 v Kábulu, v roce 1984 emigroval do Francie, kde žije dodnes. A ve Francii taky vyšla tato kniha, jejíž český překlad obstarali Anna a Erik Lukavských.
Země a popel není četba snadná, zábavná, prostě taková, jaká se - bůhvíproč - očekává od knih vydávaných v létě. Především je toto drobné dílko plné bolesti, zoufalství, ne zrovna snadno čitelné - cosi na způsob dlouhé básně v próze, anebo ještě spíš série obrazů, jimž dominuje bezútěšná krajina spálená sluncem a rozbitá válkou.
Děj (lze-li vůbec mluvit o ději) je situován do doby ruské okupace autorovy země. Hlavní postavou je starý zdrcený muž, který se svým vnukem jako jediný přežil dělostřelecký útok na rodnou vesnice. Snacha útok přežila též, ovšem zešílela a nahá se vrhla do plamenů. Vnuk při zásahu ohluchl a stařec s ním teď cestuje za jeho otcem, svým synem, který si na živobytí vydělává dřinou v dole - chce mu povědět o strašlivém osudu, který potkal jeho ženu a přimět je k návratu ke svým mrtvým, aby zde dostál povinnostem, jež mu ukládá tradice.

Perspektiva druhé osoby
To je celý děj. Zajímavý nápad je použití druhé osoby přítomného času. Takový trik jistě napadl každého, kdo uvažoval o nějakém dalším, neotřelém literárním experimentu, ale u Rahímího jde naštěstí o více než trik - pravda, kniha se nečte zrovna snadno, ale takto nastíněná perspektiva dokonale souzní s tématem knihy i situací, ve které se nacházejí dvě postavy, stařec a syn. Vypravěč promlouvá přímo ke starci, oslovuje ho. Chvíli by se chtělo věřit, že mluvčím je sám Bůh (hlavně proto, že o hrdinovi ví všechno, vidí hluboko do jeho nitra), ovšem záhy je jasné, že tomu tak není. Vypravěč této knihy je jakási proměnná, lze si za něj dosadit kohokoli. To zajímavě odráží postavení protagonisty, neboť ten je jako nahý, vydán na pospas všem - je zbaven své rodiny, vesnice, krajiny a vystaven slunci, prachu, ale především pohledu zachycujícímu jeho utrpení a žal.
Další zajímavým momentem je ohluchnutí vnuka. Malé dítě si neuvědomuje, že ztratilo sluch; namísto toho má za to, že Rusové přišli a všem lidem kolem něj sebrali jazyk. Což je neobyčejně působivá a přesná metafora, dokonale vystihující celkovou situaci, kterou Rahímí v knize chce nastínit. Uprostřed úsporně načrtnutých obrazů chudé, leč působivé krajiny se totiž v útržcích, náznacích, odkazech k dávné tradici a básnických obratech rýsuje vzpomínka na zemi, jež kdysi měla bohatou kulturu a během století se změnila v poušť - bezútěšnou a chudou zemi.
Země a popel je pozoruhodné dílko, obsahově i formálně, a v rámci překladové literatury je rozhodně osvěžením - pohledem někam jinam, do vzdálených literárních krajin.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. AnnaErik Lukavských, Mladá fronta, Praha, 2002, 76 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

ozzy,

Po prečítaní tejto knižky sa vám budú vaše problémy javiť ako úplné nezmysly.