Tahar Ben Jelloun a Tazmamart
Ben Jelloun, Tahar: Cette aveuglante absence de lumière

Tahar Ben Jelloun a Tazmamart

Koncem 80. let, jako slavný spisovatel, patřil Ben Jelloun v Maroku k „vyvoleným“ a snažil se nezadat si s Hasanem II.

Tazmamart: věznice, kam marocký král Hasan II. nechal roku 1971 zavřít 58 důstojníků a poddůstojníků obviněných za zorganizování dvou násilných převratů. Jen 28 z nich přežilo oněch 18 měsíců, než byly tyto galaje zrušeny (vězni byli omilostněni roku 1991). Jeden z nich, Ahmed Marzouki, vydal svědectví v knize Tazmamart Cellule 10 (Tazmamart, Cela 10) vydané v nakladatelství Paris-Mediterranée v roce 2001: popisuje těch 6550 dní v betonové cele tři krát dva a půl metru, s dírou v zemi na vykonávání potřeby, 17 malými otvory ve zdi, aby se vězni neudusili. Beznadějný boj s hmyzem. Neholené, nestříhané vlasy, vousy ani nehty. Konflikty mezi vězni. Tři z patnácti bachařů ochotní přinést léky a vynést ven zprávy s voláním o pomoc. První z vojáků zemřel po půl roce... Tazmamart, to bylo tajemství, o němž se ale vědělo...

Tahar Ben Jelloun, marocký spisovatel žijící od roku 1971 v Paříži. Úspěšný autor. V roce 1987 získal Cenu bří Goncourtů za román Nuit sacrée (Svatá noc). Prodal 400 000 výtisků knihy Rasismus, jak ho vysvětluji své dceři (Racisme expliqué a ma fille). Angažoval se v době bojů v Čečensku, veřejně odsoudil intelektuály, kteří mlčeli tváří v tvář bezpráví v Alžírsku.

Koncem 80. let, jako slavný spisovatel, patřil ale Ben Jellouh v Maroku k „vyvoleným“ a snažil se nezadat si s Hasanem II. „Byl jsem jako všichni Maročané, měl jsem strach. Nechtěl jsem se postavit Hasanovi II. Chtěl jsem mít možnost vracet se domů.“

Po smrti Hasana II. nastoupil na trůn Mohammed VI. a marocká společnost zažívá jisté uvolnění. Ben Jelloun poprvé píše o černých stránkách historie teprve až v knize o tazmamartské věznici, Cette aveuglante absence de lumière (Oslepující nepřítomnost světla). Nejenže si vysloužil ostré výpady proti dřívějšímu mlčení a nynějšímu využívání tragické minulosti k vlastní slávě. Navíc ho noviny očerňují za lakotu a obohacování se na úkor druhých: publikují přesné údaje o honoráři, o způsobu, jakým se Ben Jelloun chce vyrovnat s A. Binebinem, jenž mu poskytl látku pro román, a s humanitárními organizacemi, jimž přislíbil určité procento ze zisku...

Tahar Ben Jelloun: Cette aveuglante absence de lumière. Éditions du Seuil, Paris, 2001, 228 s.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse