Raymond-Thimonga, Philippe

portrét beletrie zahraniční

Realisticko-metafyzický román o hledání světla i temnoty, Podobenství, přivádí na scénu jako protagonistu samotného Boha, který se vtělil do obyčejného smrtelníka.

Philippe Raymond-Thimonga (1959) studoval psychologii a klasickou literaturu, pracoval pro různá nakladatelství. Přednáší psychologii. Vydal tři romány: Abel des Landes (Mercure de France, 1988), L'Eternité de temps en temps (Mercure de France, 1990), Ressemblances (Desclée de Brouwer, 1997). Napsal libreto k opeře La Célébration des invisibles, již v listopadu 1992 uvedlo divadlo Le Maillon ve Štrasburku. Spolupracuje s revue l'Atelier du Roman. Ph. Raymond-Thimongovi se v říjnu 2001 obsáhle věnoval časopis Nu(e).

Ph. Raymond-Thimonga: Podobenství
Do provinčního hotelu vchází Bůh, jenž na sebe vzal lidskou podobu, přijal jméno Vincent Lauze. Celé dny spí, nebere telefon, občas vychází na bezcílnou procházku okolím. Recepční, starší dáma, nad ním drží ochrannou ruku. Přece se jí ale nepodaří uchránit ho před všetečnými otázkami ostatních hostů, před návštěvami policejního komisaře, duchovního i samotného ďábla, jenž jako by byl jeho dvojčetem. Bůh a la Vincent Lauze s nimi trpělivě hovoří, avšak přeje si jediné: pokojně, v dřímotě zmizet navždy. Smrt vchází do pokoje se setměním a moc se těší. Dokáže si odvést odevzdaného Vincenta Lauzeho?Francouzská kritika ocenila jak neobvyklý námět románu, tak autorův pokus o svébytné vyjádření. O románu Podobenství napsala Sylvie Germainová: "je to krásný text, neobyčejný pro svou zdánlivou jednoduchost (či spíše pročištění), stinný, a přitom jasný…" Další známý francouzský spisovatel, Christian Bobin, nachází v postavě ďábla, jež vystupuje v Podobenství, jistou příbuznost s texty Bernanosovými. Oceňuje styl tohoto románu Ph. Raymond-Thimongy, který "se jako ztichlá lastura dává všanc a zároveň uzavírá do sebe. Místy je velmi chladný, místy tíživý, lehce zvláštní, ale umí i naznačit úsměv."
Realisticko-metafyzický román o hledání světla i temnoty přivádí na scénu jako protagonistu samotného Boha, který se vtělil do obyčejného smrtelníka. Takový pohled na Boha je velmi osobitý, v rozporu s obecně platným způsobem jeho nazírání. Bůh (ovšem: je to opravdu Bůh?, autor nechává čtenáře v nejistotě) - člověk - u Raymond-Thimongy už po nikom nic nechce. Je tak slabý. Nemá ambice někoho vést. Vůbec nechce jít příkladem. Ani soupeřit s ďáblem. Ani doufat. Chce zmizet, navždycky. Lakis Proguidis v článku v Nouvelle revue Française (duben 2001) vyzdvihuje formální zdařilost díla a konstatuje: "…je to Bůh, který odchází na věčnost tak jako některé ohrožené druhy zvířat, mizí před očima ženy - neboť poslední metamorfóza vesmíru se odehrává pod shrnujícím pohledem ženské postavy - tento Bůh se asi nechá zničit biologickými podněty, jen On je pravdivý, jen On odpovídá naší konkrétní zkušenosti. Jiné pokusy zpracovat posvátné téma jsou spíše jen pro ty, koho již unavilo myslet."
jš 9/3/2002

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1581x

Inzerce
Inzerce