Afrika ve Francii 2002

přehled beletrie zahraniční

Přehled knižní prtodukce autorů pocházejících z Afriky.

Afrika ve Francii

Z africké kultury je ve Francii známá především současná hudební tvorba a poslední dobou se prosazují výtvarníci, velmi známá jsou například jména umělců Ousmane Sow a Dolo. Ale i literatuře se začínají v některých nakladatelstvích otvírat dvířka. Poslední dobou mnohá francouzská nakladatelství zřídila "africké" ediční řady, o nové talenty z těchto oblastí svádějí boj. Jen někteří nakladatelé přitom sázejí na překlady úspěšných děl anglofonních afrických autorů (například Actes Sud, Serpent a plumes). Žádný z afrických frankofonních autorů zatím nezískal věhlas formátu některých spisovatelů z těchto krajů, kteří svá díla publikují v angličtině (na okraj připomeňme, že jsou i další afričtí umělci, vyjadřující se španělsky a portugalsky, ale třeba i Lieve Jorisová, spisovatelka a novinářka žijící v Nizozemí; podobně též Alžířan Hafid Bouazza, jehož sbírku povídek Abdulláhovy nohy vydal před nedávnem česky Labyrint, píše nizozemsky), například Nobelovou cenou odměněného Wole Soyinky. Ovšem třeba už loňský úspěch sedmdesátiletého Ahmadou Kouroumy, autora pocházejícího z Pobřeží slonoviny, jenž zazářil ve Francii s románem Alláh nemusí, může být předzvěstí určité změny… Dokonce se v nakladatelských kruzích tvrdí, že by literatura z těchto teritorií měla dosáhnout větší slávy než v nedávných letech "objevená" jihoamerická. Autoři přicházející z těchto krajů mají co nabízet: a to dnes i vskutku moderní literaturu, v níž může být řeč třeba o touze (Boniface Mongo-Mboussa z Konga). Africké téma lze najít i u zavedených francouzských spisovatelů: o potřebě, strádání psal například i Erik Orsenna (Besoin d'Afrique, Potřeba Afriky).


Před létem se na severu Francie, v Saint-Malo konal tradiční festival Etonnants Voyageurs (Podivuhodní cestovatelé). Letos se inspiroval právě literaturou s africkými kořeny, navíc už druhým rokem byl uspořádán jakýsi africký předvoj v Bamaku, hlavním městě Mali.
V Saint-Malo byli černí a snědí autoři jako čestní hosté: koncem května tu po čtyři dny diskutovalo 83 spisovatelů pocházejících nejen z frankofonní Afriky, ale i z Haiti, Madagaskaru, Martiniku nebo ostrova Mauricius. Přeli se a přemýšleli o tom, zda existují tabuizovaná témata, co lze najít společného v umělecké tvorbě zrozené na Antilách a v Africe, zdali world music zrodila world fiction, nebo třeba i o otázce, co by kdyby… Afrika neexistovala? Což se ukázala být otázka navýsost provokativní: "Tak už nám s tou Afrikou vlezte někam. O tomhle přece právě literatura je. Já nepíšu o tradiční, zděděné Africe," rozčiloval se čtyřicetiletý Kossi Efoui z Toga. O něco mladší Alain Mabanckou z Konga reagoval: "Skutečně tady po dlouhou dobu přežíval jistý posvátný africký svaz obhospodařovaný generací propagující černošskou kulturu. My dnes tvoříme každý sám za sebe. Afriku máme v sobě jako míchu, centrální nerf." Lyonel Trouillot, jejich generační druh z Haiti, se ptá: "Jak být sám sebou ve společenství, které sotva přežívá? Jak rozbít mýtus spisovatele, jenž vystupuje jako mluvčí svého lidu, a neupadnout do stereotypu potulného pisálka? Nechci přijmout takovou vratkou identitu…" Rozvášněnou debatu uklidnil až starší kolega, leta publikující Henri Lopes, dnes velvyslanec Republiky Kongo v Paříži (právě mu vyšla kniha Dossier classé, Zařazený spis): "V africké džungli se potkává na jednom prostoru tisíce substancí, na rozdíl od Evropy, kde se literatura škatulkuje podle území. U nás je potřeba studovat styly, ne etnika."
Výsledkem debat v Bamaku bylo konstatování, že generaci dnešních čtyřicátníků odlišuje od jejich otců skutečnost, že se necítí být výlohou turistické Afriky, ani první linií kontinentálního militantismu, ani posledními hlasateli původní domorodé kultury. Autoři, kteří se většinou z rodných krajů ať už o své vůli či z donucení vystěhovali a žijí většinou v nové vlasti na frankofonních předměstích, publikují v Paříži, aby se jejich díla bez obtíží dostala na pulty knihkupectví. Spisovatelé jako Kossi Efoui, Lyonel Trouillot, Jean-Luc Raharimanana, Ananda Deviová, Alain Mabanckou a mnozí další píší nejčastěji romány palčivé, jejichž forma se rozloučila s domorodým uměním, a mají vlastní, často intimní pohled na svět, do jehož dveří Afrika tvoří práh.
Dany Laferrière pochází z Haiti, dnes žije mezi Montréalem a Miami. Jeho romány se vyznačují krásným jazykem, v tom posledním, L'Odeur du café (Vůně kávy) vypráví velice poutavě o svém dětství. Fatou Diomeová, pocházející ze Senegalu a žijící ve Štrasburku, popisuje šťastné i nešťastné chvíle Afričanky ve Francii ve slibné prvotině La Préférence nationale (Národní priorita). O ženách v Africe píše Koulsy Lamko z Čadu v knize La Phalène des collines (Můra z kopců). Další žena spisovatelka, bývalá ministryně kultury v Mali Aminata Traoré v románu Le Viol de l'imaginaire (Znásilnění neskutečna) spojuje události 11. září s budoucností Afriky, odsouzení násilného činu je nutné, aby bylo možné začít znovu.

Násilí, zlomené duše, zmučená těla, excize, pedofilie, prostituce, incest, aids, ženská otázka v Africe, to vše jsou témata, s nimiž se autorky pocházející z těchto končin musejí ve svých dílech vypořádat. Výčtem otřesností a hrůzně výmluvnými dialogy se vyznačuje například román La Folie et la mort spisovatelky ze Senegalu Ken Bugulové, jež žije v Beninu a zaujala publikum v Saint-Malo shovívavým pousmáním nad našimi židovsko-křesťanskými předsudky v sexuální výchově. O tom, jak se dusí ženy z rodného ostrova Mauricius, vypráví úchvatný, extrémně senzitivním jazykem s příměsí folkloru Ananda Deviová, dnes Švýcarka, i v nejnovějším, již šestém románu Soupir (Vzdech). A ještě k feminismu: sociolog z Toga, Sami Tchak, specializující se na podmínky života žen v afrických zemích, vydal letos první beletristické dílo, Place des fêtes (Slavnostní místo). Všechny kapitoly této velice ožehavé knihy se začínají slovem "kurva", řeč v ná je o nejrůznějších afrických tabu. Další autorka z Mali, Aida Mady Diallo, píše v prvotině Kouty, mémoires de sang (Kouty, krvavé vzpomínky) o lesbické lásce a dotýká se též citlivého problému nenávisti v rodné zemi. Spisovatel Alain Mabanckou z Kongo-Brazzaville zaujal dílem Hortense. Mabanckou sám se do rodných krajů nevrátil celých čtrnáct let a nad knihami svých kolegů, vesměs mužů, popisujících války pustošící Afriku, začal přemýšlet, jaký pohled mohou mít na tento problém ženy: tak vznikla jeho hlavní postava, žena, jež svěřuje do deníku lásku, ale i nenávist k potyčkám mezi severem a jihem země, které ji drásají stejně jako celou zemi, román dostal název Les Petits-fils nègres de Vercingétorix (Vercingetorixovi černí vnuci). Anab, postava spisovatele Abdourahmana A. Waberiho, původně z Djibouti, dnes učitele angličtiny v Caen, z knihy nazvané Balbala, říká: "Afrika si vystačí, je dvojníkem všech kontinentů a sama o sobě originálem. Tak to prostě je. Lidé sem jezdí z daleka a hledají trochu duše, pár paprsků světla nebo slzu dojetí. Afrika je lidská. Moc lidská." Úspěšný je údajně i první román nazvaný Les Jambes d'Alice (Aličiny nohy) spisovatele Nimroda z Čadu, popisovaný kritiky jako jiskrný, senzitivní a vážný. Vděčným nakladatelským počinem byl i překlad z portugalštiny proslavené knihy Terre somnambule (Náměsíčná země) autora jménem Mia Couto.

Největší stesky spisovatelů pocházejících z afrických zemí se týkají mizivých možností být publikován, a tedy čten v rodném jazyce, v Africe. Nakladatelů tu existuje málo a to málo se ekononomicky sotva drží. Proto například Guinejan Tierno Monenembo, ve Francii zavedený autor, jednal se svým francouzským nakladatelem o možnosti xeroxovat své knihy, jejichž cena se v otčině rovná měsíční výplatě. Proto se mluví o koedicích, které by dovolily vydat knihu rovnou i jako levný paperback. Tak by se aspoň mohly knihy afrických frankofonních autorů stát dostupnými třeba i pro kritiku v zemích, odkud pocházejí. Zatím je posuzuje jen Západ.
Jinou cestu ukazuje básník Koulsy Lamko, jenž projíždí černou Afrikou a přímo s obyvateli jednotlivých vesnic vždy nastuduje své divadelní hry. V Mali zas jistý ilustrátor s autorem knih pro děti pořádá dílny tvůrčího psaní. V Beninu se jiný spisovatel, Florent Couao-Zotti, chystá uspořádat Salon africké literatury a v jiný Čadu, jistý Nocky Djedanoum, připravuje na rok 2003 třetí kongres afrických spisovatelů… (naposledy se údajně taková akce konala roku 1959 v Římě).
V listopadu proběhne v Lille již po deváté Fest'Africa, které bude mít téma "tvůrčí sexualita". Tato akce původně určená africkému výtvarnému umění se stále více orientuje i na literaturu. Ředitelem festivalu je již zmíněný Nocky Djedanoum, novinář a spisovatel pocházející z Čadu.
A tak v době evropských globalizačních tendencí je stále naléhavěji slyšet hlas geograficky tolik rozmanitý, ale zapisovaný nápadně podobnými slovy…
jš, srpen 2002 (Lire 5/2002, Magazine littéraire 5/2002)

 



Bibliografie nejnovějších děl zmíněných autorů:
Romány, novely, povídky:
Bugul Ken, La Folie et la mort, Présence africaine
Couto Mia, Terre somnambule, Albin Michel (přeloženo z portugalštiny)
Deviová Ananda, Soupir, Gallimard (Continents noirs)
Diallo Aida Mady, Kouty, mémoire du sang, Gallimard (Série noire)
Diome Fatou, La Préférence nationale, Présence africaine
Efoui Kossi, La Fabrique des cérémonies, Seuil
Joris Lieve, La Danse du léopard, Actes Sud (přeloženo z nizozemštiny)
Lamko Koulsy, La Phallene des collines, Serpent a plumes
Laferriere Dany, L'Odeur du café, Serpent a plumes
Konaté Moussa, L'Assassin du Banconi, L'Honneur des Kéita, Gallimard (Série noire)
Nimrod, Les Jambes d'Alice, Actes Sud
Mabanckou Alain, Les Petits-fils negres de Vercingétorix, Serpent a plumes
Raharimanana: Nour, 1947, Le Serpent a plumes
Tchak Sami, Place des fetes, Gallimard (Continents noirs)
Trouillot Lyonel, Les Enfants des Héros, Actes Sud
Waberi Abdourahman A., Rift toutes rails, Gallimard (Continents noirs), Balbala (Folio)

Antologie, revue:
Amours de villes, villes africaines, Dapper/Fest'Africa
Contes tendres, contes cruels du Sahel nigérien, Gallimard
Mongo-Mboussa Boniface, Désir d'Afrique, předmluva Ahmadou Kourouma, Gallimard (Continents noirs)
Nouvelles voix d'Afrique, antologie sedmnácti spisovatelů pocházejících z afrického světadílu, Hoëbeke (vydáno při příležitosti festivalu literatury v Saint-Malo)
Poemes d'Afrique du Sud, Actes Sud/Unesco
www.adpf.asso.fr/notrelibrairie

Eseje:
Traoré Aminata, Le Viol de l'imaginaire, Actes Sud/Fayard

 

©  Jovanka Šotolová, 2002

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2891x

Inzerce
Inzerce