Po velmi dlouhé době máme možnost najít na pultech našich knihkupectví knihu od současné řecké spisovatelky. Za posledních čtrnáct let si můžeme doplňovat knihovny o starořecké či byzantské autory, ale co vlastně víme o současných Řecích? Prozatím je výběr velice omezený. V roce 2000 sice vyšly hned dvě povídkové knihy (Vůně slunečnice a Černé olivy) současných řeckých autorů, ale díky překladu je nelze brát zcela vážně. To se již ovšem netýká románu Jidáš líbal skvěle, který vyšel v létě. Bohužel přebal knihy může kdekoho odradit; čtenář knihu mylně zařadí mezi komerční a levné, tzv. romány pro ženy.

Jde o autorčinu prvotinu z roku 1999, která v Řecku sklidila celkem úspěch. Díky kvalitnímu českému překladu můžeme dosti autenticky nahlédnout do duše a rodiny Eleni, manželky a matky, jíž se znenadání zbortí svět, když přijde na manželovu nevěru. Nejprve se snaží si svého muže za každou cenu udržet a hodnotí svůj dosavadní život jako permanentní boj o záchranu rodiny. Manžel Alexis na nějakou dobu odchází a Eleni se mezitím sblíží s Nikitasem, bývalým mužem Alexisovy milenky. A jako by toho nebylo dost, dozvídá se, že Alexisovou další milenkou byla i její nejlepší přítelkyně. Alexis se vrací a snaží se být hodným chlapečkem a pozorným manželem, takže Eleni váhá, jako ostatně celý život, a nedovede se rozhodnout mezi egoistickým manželem a téměř ideálním zubařem Nikitasem.

Ve srovnání s větším množstvím knih s podobnou tematikou objevujících se stále častěji na našich pultech, je tento příběh skutečně nahlédnutím do současné řecké společnosti, přestože se rámec hrdinů omezuje pouze na Eleni, Alexise a jejich syna a milence a milenku. Stálá nerozhodnost Eleni ke konci příběhu už téměř nudí, a tak konec hrdince těžko uvěříme. Z jejích niterných výpovědí čiší slušná hloubka, ale oba muži jsou více méně černobílí.

Na druhou stranu máme neobvyklou možnost porovnat způsob života vyšší střední vrstvy u nás a v Řecku, rozdílný humor či společenské zvyklosti. Do podobného druhu literatury patří třeba též nedávno vyšlá kniha Kateřiny Grocholy Už nikdy!, která příbuzností humoru a polských reálií s českými může českého čtenáře zaujmout rozhodně více.