Vynnyčuk, Jurij
Příběhy z Haliče 2

recenze beletrie zahraniční

Recenze českého vydání výběru z haličských příběhů současného ukrajinského spisovatele Jurije Vynnyčuka

Jurij Vynnyčuk: Příběhy z Haliče. Překlad Rita Kindlerová, Portál, Praha 2002, 145 s.

Nakladatelství Portál svou novou knihou obohatilo čtenáře hned dvěma způsoby. Příběhy z Haliče nás jednak seznámily s jedním z nejvýznamnějších současných ukrajinských autorů – Jurijem Vynnyčukem, a také nám přiblížily ukázky lidové slovesnosti z oblasti, o níž se u nás nikdy příliš nepsalo (až z poslední doby je to např. práce Nadi Valáškové o sběratelské činnosti Františka Řehoře v Haliči).

Originál knihy se nazývá Lehendy L´vova (Legendy Lvova), což je vlastně přesný popis obsahu sbírky. Vynnyčuk nám tu předkládá výběr z bohaté lidové slovesnosti starého královského města Lvova (ukrajinsky L´viv, polsky Lwów, německy Lemberg, rusky Lvov) a jeho nejbližšího okolí. Nejedná se tedy v plném smyslu o příběhy z oblasti Haliče. Nakladatel ale zvolil tento název z důvodů širšího povědomí našich čtenářů o Haliči (mj. i jako o působišti dobrého vojáka Švejka). S trochou nadsázky lze říci, že naše veřejnost má v podstatě první možnost seznámit se s pověstmi, legendami a humorkami ze západní Ukrajiny vůbec.

Tato oblast byla dlouhá léta součástí polsko-litevského státu, po jehož rozdělení připadla Rakousku, jehož součástí byla až do roku 1918. Poté zde byla vyhlášena nezávislá západoukrajinská republika, která ale byla rychle umlčena postupujícími Poláky, kteří Lvov i západní Ukrajinu považovali za své území. Ukrajinská identita této oblasti se mohla začít více rozvíjet až po roce 1944, kdy tato oblast byla připojena k Ukrajinské SSR. V samotném městě Lvově žila pestrá směsice národů, početně převažovali Poláci, Židé, teprve za nimi byli Ukrajinci, Maďaři, Češi a další. Z tohoto důvodu nelze o této sbírce příběhů hovořit jen jako o ukázce ukrajinské lidové slovesnosti. Na vzniku a šíření těchto příběhů se prostě podílely všechny složky lvovského obyvatelstva. Ovšem lvovské okolí bylo Ukrajinci osídleno v převážné většině, snad i proto se nám příběhy dochovaly přes mnoho dějinných zvratů.

Knihu překladatelka rozčlenila na pět oddílů, podle doby, k níž se jednotlivé legendy vztahují (ne ovšem příliš důsledně). V prvním oddíle - Z dávných vyprávění se setkáme s příběhy o dobách prastarých (O založení Lvova, Zatopený chrám apod.). V druhé kapitole - Doba královská - jsou vesměs vyprávění o králi Danylovi a jeho dvorním žertéři Olelkovi. Třetí oddíl Známé postavy a svérázné postavičky nás seznamuje s mnoha starými i poměrně nedávnými životními osudy svérázných občanů města Lvova (Doktor Lucyk, Zlatá Róza aj.). Ve čtvrté kapitole jsou soustředěny příběhy numinózní - Strašidla a duchové (čarodějnice, duchové, čerti a jiní démoni). Velmi zajímavá je část pátá, která nás seznamuje se lvovským Kocourkovem – vesničkou Sknyliv a jejími obyvateli (Věznice bez dveří, Býček na střeše aj.).

Po dočtení příběhů bude mít čtenář patrně pocit, že mu lvovské legendy velmi připomínají pověsti z našeho prostředí. Skutečně, občané Sknylivu zažívají tatáž dobrodružství jako naši Kocourkovští, žertéř Olelko má často podobné nápady jako náš kouzelník Žito z dob krále Václava IV., postavy podobné lvovským podivínům bychom nalezli i v pražských pověstech apod.

Až překvapivě je lidová slovesnost Lvova blízká a víceméně příbuzná s naší českou. Nezapomínejme, že ani ne před 85 lety byl Lvov i Praha součástí jednoho státu se stejným panovníkem, stejnou měnou a podobnými problémy. Dnes sice leží v „daleké“ Ukrajině, ale to podstatu blízké příbuznosti nemění, snad jen komplikuje.

Lze jen s potěšením kvitovat vzrůstající množství vydávaných příběhů a legend ať už z Evropy, nebo z jiných částí světa. V té záplavě publikací ovšem poněkud chybí slovanské oblasti. Ač v období totality vyšlo velké množství pohádek a pověstí ze zemí „socialistického tábora“ (a z toho možná plyne pocit přesycenosti našeho čtenáře), přesto mnoho významných oblastí a období zůstalo téměř bez povšimnutí. A právě sem patří západní Ukrajina (oblast tradičního „ukrajinského nacionalismu“). Nakladatelství Portál vykročilo směrem k zaplňování těchto mezer knihou, jejíž překlad je na vysoké úrovni a taktéž grafické zpracování, které užívá tradiční lidové západoukrajinské motivy, je velmi zdařilé. Lehké literární opracování příběhů Jurijem Vynnyčukem nijak zásadně nemění strukturu příběhů, a tudíž lze knihu bez překážek užívat v podstatě jako pramenný materiál i pro folkloristiku.

Jaroslav Otčenášek, vyšlo v čas. Český lid 2, roč. 90/2003

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 80 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

48%čtenáři

zhlédnuto 3022x

katalogy

Inzerce
Inzerce