Děti stepní Hellady. Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků

Děti stepní Hellady. Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků

recenze beletrie zahraniční

Publikace přibližující život a tvorbu ukrajinských básníků, kteří žili v Čechách mezi dvěma světovými válkami.

 

Děti stepní Hellady. Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků. Vydala Koordinační rada Společnosti přátel národů východu, Praha 2001, str. 96, 1. vyd.

Útlá pěkná knížečka by si zasloužila slušnější propagaci a distribuci. Mně do rukou se dostala více méně náhodou. Nenarazíte na ni totiž v žádném knihkupectví, nikde žádný odkaz, žádný zpráva. Přitom kniha vyšla již před dvěma lety a jde o velice zajímavou brožurku, která představuje českým čtenářům meziválečnou ukrajinskou elitu. Pouze v neděli 5. 10. 2003 vysílal ČRo 3 Vltava hodinový pořad právě o této knížečce. Jde o básníky, kteří po revoluci odešli či byli vyhnáni z Ukrajiny. Někteří zůstali, jiní odešli dále na západ a někteří se na Ukrajinu vrátili, což se jim ovšem stalo osudným. Pražská škola měla velký vliv na celou ukrajinskou emigrantskou básnickou tvorbu bez rozdílu.

V úvodu (napsala Alena Morávková) je vysvětlena problematika Pražské školy, jak je skupina básníků nazývána, následuje 13 medailonů jednotlivých autorů a ukázky z jejich tvorby (ukrajinsky i česky) a závěr je věnován studiím o Juriji Klenovi, Jevhenu Malaňukovi a Oleksandru Olžyčovi. Resumé je v angličtině a ukrajinštině.

Verše dle pracovních překladů Marji Ňachajové přebásnili Petr Borkovec, Václav Daněk a Tomáš Vašut.


 

Ukázka:

Jurij Klen (vl. jm. Oswald Burghardt, 1891-1947)

Předjaří

Hasnou litery stříbrné

na plášti černé země!

A parou dýchá vlhké pole...

Blankyt se šíří všude kolem:

 

Ach, nad průzračným obzorem

koráby v plachtoví bílém!

A jako labutě, když kvílí,

v pole pusté se touha vpíjí.

 

Tonou, tonou sněhy v modři

a výšiny hoří, hoří,

jak tichý úsměv na tvé tváři

něžně, přeněžně zlatem září.

 

Tak končí bělohvězdná zima,

a stříbrným dnům už je veta,

jak sněžná labuť Lohengrina

do modromodré dálky vzlétá...

(1926)
přel. T. Vašut

© Rita Kindlerová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 160 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Alex, 12.08.2007 01:18
Děti stepní Hellady. Pražská škola ukrajinských emigrantských básníků
pardon, Olzyc je Oleh, nikoliv Olexandr...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

62%čtenáři

zhlédnuto 3166x

Inzerce
Inzerce
Inzerce